Peripetie japonsko-německé průmyslové spolupráce během druhé světové války aneb Jak dopravit do Japonska tank Tiger?

Je dobře známo, že Japonsko a Německo podepsaly dohody o vojenské technologické spolupráci, a to jak před vypuknutím druhé světové války v roce 1939, tak i během konfliktu. Spojené státy americké uvalily během války, v reakci na japonskou agresi v Tichomoří, na zemi hospodářské sankce. Japonci odpověděli vstupem do tripartitního paktu, čímž Německo získalo spojence v Pacifiku a přístup k užitečným surovinám. Na oplátku byl Japonsku poskytnut přístup k velké části německých vojenských technologií.

Šlo převážně o plány a návrhy

Většina německých zbraní, které Japonsko použilo, byla navržena v Německu, ale ve skutečnosti vyrobena v Japonsku. Logisticky by bylo nemožné dopravit tak velké množství techniky na druhý konec světa.

iZdroj fotografie: U.S. federal government / Public Domain

Japonci tedy převážně získali plány, diazotypie a příklady techniky, kterou by si mohli zvládnout vyrobit sami. Drtivá většina „německého“ vojenského vybavení používaného Japonskem během druhé světové války byly tedy ve skutečnosti japonské kopie německých vzorů.

Stíhačka Kawasaki Ki-61

V dubnu 1940 získali Japonci v Německu práva na licenční výrobu řadového dvanáctiválce Daimler-Benz DB 601, společně se vzorovými kusy a výrobní dokumentací. Ten se v prosinci 1941 objevil v nové japonské armádní stíhačce Ki-61 s označením motor Ha-40. Samotný letoun byl prvním japonským stíhačem s řadovým motorem za druhé světové války přijatým do výzbroje.

Byl to japonský stroj, který definitivně deklasoval americké P-40, které již nemohly na tichomořském válčišti před nimi uniknout jako před ostatními japonskými stíhačkami střemhlavým letem, ani stoupáním. Do výzbroje ho Japonské císařské armádní letectvo přijalo na konci roku 1942 a v únoru 1943 byly první stroje předány 23. Nezávislé peruti v Ótě. I přes to, že v bojích nad Novou Guineou si letouny vysloužily respekt, proti B-29, při protivzdušné obraně Tokia, neobstály.

Nezdařilé japonské kopie německých reaktivních letadel

Japonci měli zájem o transfer německé reaktivní techniky a technologií. Ale blokáda na mořích potápěla i ponorky, které vzorky techniky, motory a dokumentaci dopravovaly do Japonska. Japonci dostávali jen dílčí a nekompletní podklady, z nichž se pak snažili něco vyvinout. To byl případ raketového přepadového stíhače J8M1 Šusui, japonského pokusu o kopii Me-163 Komet, nebo tryskového letounu Nakajima J9N Kikka, japonského pokusu o kopii Me-262, který měl být využit jako stíhací letoun a útočný bombardér.

Co se týká Me-163, Japoncům se dostal do ruky jen seznam (!) dokumentace a jeden vzorový raketový motor spolu s popisem obsluhy Me-163. Přesto to Japonci zkusili a postavili svou variantu, která poprvé vzlétla 7. července 1945. Víc toho nestihli. Do Japonska se také dostala jen jediná ponorka s naprostým zlomkem dokumentace k Me-262, jež se týkala pouze motoru BMW 003. Tedy motoru, který sami Němci pro Me-262 již zavrhli.

Vývoj stroje vycházejícího z Me-262 v Japonsku však trval tak dlouho, že k jeho prvnímu letu došlo až den po svržení první atomové bomby na Hirošimu. Kvalit Messerschmittu Me 262 zdaleka nedosahoval, celkově byl japonský letoun menší, měl odlišně tvarovaný trup a na rozdíl od Me 262 měl přímé křídlo.

Do výzbroje dostal japonské 30mm kanóny, které se mohly pyšnit vyšší kadencí než německé originály. Zároveň byl však vybaven mnohem horšími motory a prototyp byl navíc poškozen již při druhém zkušebním letu. Do konce války už nebyl znovu zprovozněn.

Kanóny Mauser MG 151/20

Jedinými zbraněmi vyráběnými v Německu, které Japonci používali ve větším množství, byly kanóny Mauser MG 151/20. MG 151 byl letecký automatický kanón, jenž byl během druhé světové války vyráběn firmou Waffenfabrik Mauser. Kanón ráže 20 mm se začal vyrábět v roce 1941 jako účinnější verze kanónu MG 151/15 o ráži 15 mm, jenž u německých letců nebyl ve velké oblibě.

Nová verze kanónu však našla široké využití prakticky u všech nových letounů Luftwaffe, stíhacích bombardérů či bitevních letadel a byla dodávána do celé řady zemí – spojenců hitlerovského Německa. Osm set kusů kanónů verze MG 151/20, včetně zásoby střeliva, bylo vyvezeno do Japonska na palubě italské ponorky Comandante Cappellini a v srpnu roku 1943 byly zbraně použity k vyzbrojení 388 japonských stíhaček Kawasaki Ki-61-I Hei.

Tank VI Tiger

Jako poněkud pitoreskní se dnes zdá, že Japonská armáda chtěla dovést do Japonska jako studijní objekt proslulý německý těžký tank Panzerkampfwagen VI Tiger. Do vlastnictví ho v Německu Japonci získali, do Japonska se však nikdy nedostal. Když v roce 1943 zakoupila japonská delegace vyslaná do Německa jeden Tiger, společně s Panterem a dvěma Panzer III, zhoršující se válečné podmínky znemožnily jeho dodání.

Do Japonska se ve skutečnosti dostaly pouze Panzer III. I to tehdy bylo pro japonské konstruktéry tanků určité „zjevení“. Vývoj a kvalitu japonských tanků však nedokázal Panzer III již ovlivnit. A už vůbec to nemohl dokázat nedodaný Tiger, který by se stejně do žádné japonské ponorky teoreticky kromě strojů třídy I-400 nevešel. Zaplacený Tiger byl japonskou vládou zapůjčen německému Wehrmachtu a později byl zničen Spojeneckými silami v Belgii.

Myslíte, že pokusy implementovat německou techniku se Japoncům povedly?

Zdroj: BRICE, Martin. Axis Blockade Runners of World War II. Naval Institute Press; 1st edition: 1981. ISBN: 978-0870219085, Wearethemighty, Wikipedia