Nové bitevní vrtulníky na světovém nebi, Indie a Itálie uvádějí na trh velmi zajímavé stroje

Ve světle bojů na Ukrajině se mnoho vojenských odborníků začalo s rozpaky dívat na výkony bitevních vrtulníků. Mnozí nabyli dojem, že vrtulníky v ruských službách ve své roli podpory pozemních sil do značné míry neuspěly a že tuto tezi lze vztáhnout z hlediska dnešního moderního bojiště i na jiné bitevní vrtulníky. Že prostě tato kategorie vojenských vrtulníků svůj zenit má již za sebou a hodí se pouze na bojiště s nižší intenzitou bojů.

Nové bitevní vrtulníky vznikají i nadále, například v Indii LCH

Přesto se i dnes kategorie bitevních vrtulníků rozrůstá o nové typy. Jeden z posledních dvou je vrtulník indické provenience, typu HAL LCH, který byl v letošním roce konečně po 12 letech zkoušek zařazen do výzbroje indického letectva. Na základně Jodhpur za přítomnosti ministra obrany Indie Rajnatha Singha proběhl malý ceremoniál, při němž byly první čtyři bitevní vrtulníky zařazeny do výzbroje indického letectva.

To objednalo celkem 65 kusů. Indická armáda objednala dalších až 114 exemplářů. Velmi specifickou vlastností nového indického bitevního vrtulníku je schopnost odstartovat s plnou bojovou zátěží (max. startovní hmotnost 5 800 kg) i ve výšce 5 000 metrů nad mořem. LCH je konstruován jako lehký bitevní vrtulník určený jak pro boj s obrněnými cíli, tak pro útoky na nechráněnou živou sílu protivníka. Je také schopen sloužit i jako průzkumný a hlídkový stroj.

iZdroj fotografie: Uživatel Anand t83 / Creative Commons / CC BY-SA

Základem výzbroje nově zavedeného indického bitevního vrtulníku je francouzský kanón Nexer M621 ráže 20 mm umístěný pod přídí v otočné věžičce, který piloti ovládají pomocí přilbových zaměřovačů. Další výzbroj nese LCH na čtyřech závěsnících pod pomocnými křídly. Jde o různé kombinace řízených a neřízených raket a střel, například protiletecké Mistral 2 nebo protitankové Helina, řízené i neřízené bomby a také granátomety i kulometná a kanónová pouzdra.

Senzorové a zaměřovací systémy vznikaly ve spolupráci s izraelskými firmami. Digitální kokpit zahrnuje i nejnovější přilbové zaměřovače a také systémy pro elektronický boj a průzkum, rovněž nechybí systémy pro ochranu vrtulníku a varovné senzory informující o druhu a směru nepřátelského útoku. Vrtulník pohání dva francouzské motory Turboméca Šakti o výkonu 895 kW každý. S nimi dosahuje kromě vynikajícího dostupu 6 500 m nad mořem maximální rychlosti 265 km/h a doletu 550 km.

Nový italský vrtulník AW249

Dalším novým bitevním vrtulníkem, tentokrát na italském nebi, je vrtulník firmy Leonardo s typovým označením AW249. Ten byl pro změnu objednán italskou vládou v lednu 2017 jako náhrada starších bitevníků Agusta A 129 Mangusta. Prototyp nového stroje poprvé vzlétl letos, 12. srpna 2022. Vývoj stál italský stát údajně 485 milionů eur (přes 12 miliard korun). Zatím má být vyrobeno 48 sériových exemplářů pro italské vojenské letectvo. Stroj byl zpočátku vyvíjen ve spolupráci s polskou a tureckou stranou.

Turci však nakonec vyvinuli svoji pokročilou verzi Mangusty, kterou označili T 929 Atak a kterou nakonec zavádějí do své výzbroje sami. Zato Poláci díky tomu, že jejich továrna PZL-Swidnik je dceřinou firmou společnosti Leonardo, se do programu zapojili nakonec i smluvně v roce 2018. Leonardo Helicopters AW249 je moderní útočný vrtulník. Má být výrazně odolnější a bojově účinnější než Mangusta. V konstrukci jsou integrovány nejnovější dostupné systémy digitální komunikace a systémy detekce bitevního pole.

Kromě jiných schopností bude nový vrtulník schopen na dálku ovládat bezpilotní letadla (UAV) a jeho ergonomie a technické vybavení jsou zaměřeny na výrazné snížení pracovní zátěže pilotů nesouvisející přímo s plněním úkolů bojové mise. AW249 má mít otevřenou architekturu usnadňující integraci systémů od různých dodavatelů palubní avioniky podle požadavků zákazníků. AW249 má být vybaven elektrooptickými komplety senzorů a dalšími systémy obrany, jako je DIRCM ELT\577 QUIRIS a radarový varovný přijímač ELT\162.

Konstruktéři se snaží dosáhnout výrazného zmenšení reálného radarového průřezu a značného potlačení infrastopy. Italské ministerstvo obrany požadovalo jako hlavní výzbroj rotační kanón OTO Melara TM197B ráže 20 mm instalovaný v otočné věžičce pod přídí stroje, zaměřovací systém Rafael Advanced Defense Systems Toplite a integraci střel Rafael Spike z původních bitevníků A129. Vrtulník bude vybaven šesti závěsníky pod bočními křídly, které mohou nést kombinaci střel vzduch-země nebo vzduch-vzduch, neřízených/řízených raket nebo externích palivových nádrží.

Motory General Electric CT7-8E6 o výkonu 1 900 kW (2 500 k) každý umožní novému vrtulníku maximální rychlost 259 km/h, dostup 6 100 m nad mořem a maximální vzletovou hmotnost až 8 000 kg. Zdá se, že nové bitevní vrtulníky ze světového nebe jen tak nezmizí. Jako každý zbraňový systém budou ale samozřejmě závislé nejen na své konstrukci a odolnosti, ale také na míře vycvičenosti své posádky. Koneckonců, to je hlavní poselství výsledků bojů na Ukrajině.