Revoluce ve vzdušných soubojích. Protiletadlová střela od Boeingu má být modulární a dvoustupňová, tím pádem levnější a univerzálnější

Americké letectvo se snaží ve spolupráci se zbrojními koncerny vyrobit nové protiletadlové střely, které by mu mohly dát výhodu ve vzdušných soubojích. Motivem je především vývoj ruských a čínských protiletadlových střel dlouhého dosahu, jako jsou R-37, PL-15 nebo PL-21. Ty totiž mají mít větší dosah než nejnovější verze americké radarem naváděné střely AIM-120 AMRAAM. Nově se má do pokusu získat revoluční typy raket zapojit i Boeing.

Na náhradě AMRAAM se pracuje

Na náhradě AiM-120 se již v USA nějakou dobu pracuje. Konkrétně Lockheed Martin vyvíjí novou střelu dlouhého dosahu nazvanou AIM-260 JATM. V tomto případě má jít o raketu koncepčně podobnou těm ruským a čínským. Ovšem americké letectvo chce i střely s ještě delším doletem nebo jinými schopnostmi. Jednou by mohla být střela Peregrine, kterou představil Raytheon, ale nápad Boeingu je zcela jiný.

Firma by totiž ráda vyrobila střelu na modulárním principu. A v případě nutnosti dvoustupňovou. Tím by se mohla získat jedna protiletadlová zbraň určená na různé mise podle toho, jakou by zrovna potřeba vyžadovala. V podstatě by to znamenalo, že by se až na místě rozhodovalo například o tom, jaký druh navádění bude střela mít. Jednoduše by šla na raketu namontovat vyhledávací hlavice například s infračervenými senzory nebo radarovým naváděním, případně nějaká jiná technologie.

Možnost mnoha různých kombinací

Také by bylo možné se rozhodnout, zda bude namontovaná bojová hlavice vytvářející mrak střepin, nebo by se cíl sestřeloval přímým nárazem. Ovšem nejunikátnější by byla možnost udělat střelu v případě potřeby dvoustupňovou. Protože by ji šlo použít bez druhého stupně, kdy by byla menší a její dosah by byl nižší. Zhruba mezi dosahem dnešních raket AIM-9 Sidewinder a AIM-120 AMRAAM. V případě namontování druhého stupně by pak měla dosah větší než AMRAAM.

Pro letectvo by takový druh střel mohl být velikou výhodou. Bez posilovače by nemusely být tak velké a daly by se snáze namontovat na drony. Výhodou by ale byla i logistika, protože by vlastně stačila jedna střela pro vše a jenom by se jednoduše upravila některá její část. Na krátké vzdálenosti by se mohla použít bez posilovače s infračerveným naváděním. Na střední s radarovým naváděním a na dlouhé vzdálenosti s posilovačem a radarovým naváděním.

Mít střely, které mají dlouhý dosah, je pro americké letectvo, ale i námořnictvo a námořní pěchotu důležité. Stíhací letouny F-35, jichž mají ve výzbroji čím dál více, jsou totiž koncipované právě pro boj na velmi dlouhé vzdálenosti. Je v nich radar a detekční přístroje, kterými zatím nedisponuje žádný jiný letoun na světě. Kombinace schopností jejich přístrojů, možnosti sdílení informací například z dronů a střel na dlouhé vzdálenosti by byla pro jejich oponenty smrtící.