Rusko má vrtulníky pro elektronický boj, jejich systém Ryčag ovšem příliš úspěšný není

Pokud ruští piloti vzlétnout do akce, stroje by měly být chráněny proti elektronickému zaměření nepřítelem. Alespoň taková byla teorie tvrzení Ruska, jež se opakovaně chlubilo svou schopností elektronického boje. Jedním ze systémů, který jim měl zajistit bezpečí, byly vrtulníky Mi-8MTPR-1 Ryčag. O tom, jak jsou vlastně účinné, se vedou diskuze. Z praktických výsledků jejich nasazení na Ukrajině se zdá, že příliš nefungují.

Nasazení systému Ryčag potvrdilo ministerstvo obrany

Ruská propaganda ráda uvádí, že v Rusku je za datum zrodu elektronického boje považovaný 15. duben 1904, kdy ruské radiostanice rušily japonské radisty, kteří se snažili korigovat palbu svých obrněných křižníků na pevnost Port Arthur. Jednalo se zřejmě opravdu o první případ bojového použití metod elektronického boje ve světové historii, jenž tehdy dokonce uspěl. Ale z minulosti se žít nedá, jak ruské vojenské síly nyní na Ukrajině trpce poznávají. Týká se to i jednoho z nejmodernějších systémů elektronického boje zvaného Ryčag.

Ten byl zabudován do draku vrtulníku Mi-17, který byl s ním označen v době svého vzniku jako Mi-8MTPR-1. Vývoj Ryčagu probíhal již od začátku 90. let minulého století, ale státní zkoušky byly dokončeny až v roce 2010. Vyvinut byl Výzkumným ústavem radiotechniky v Kaluze. Je nástupcem staršího kompletu Smalt ze 70. let minulého století. Je zajímavé, že vývoj systému Smalt začal na popud egyptské a syrské armády po jejich trpce nabytých zkušenostech s izraelským protivzdušným systémem Hawk.

iZdroj fotografie: Biser Todorov / Creative Commons / CC BY-SA

Nejdříve byl nový systém Smalt instalován na vozidlo. Takové řešení ale kvůli nechtěným odrazům signálů od země nefungovalo optimálně. Jako účinné se ukázalo umístění systému do vrtulníku, přičemž se mimo jiné výrazně zvýšila jeho mobilita. Takovéto řešení bylo přijato jako etalon i pro nástupní systém Ryčag. Předtím Rusko využilo komplety Smalt na vrtulnících Mi-8SMV během války v Jižní Osetii a Abcházii. Vrtulníky údajně dokázaly 1,5 až 2,5x snížit dosah gruzínských protivzdušných systémů Buk-1M a S-125 Něva.

Navenek se Mi-8 MTPR-1 se systémem Ryčag liší od sériového Mi-17V5 tím, že nemá zadní sklopnou rampu a pancéřové pláty chránící pilotní kabinu. Dodával se s úzkými bočními dveřmi, menším počtem oken a přídavnými anténami na trupu a ocasním nosníku. Ruská armáda převzala prvních 18 kusů v roce 2015. Produkce draků těchto vrtulníků pro EB zůstala továrně na helikoptéry v Kazani, vybavení a instalace systémem Ryčag probíhaly v nedaleké Kazaňské optické mechanické továrně (KOMP).

Ryčag-AV funguje na principu analýzy hrozeb, když předtím shromažďuje, ukládá a zpracovává informace o detekovaných signálech vysílaných zdroji, které jsou definovány jako nepřátelské, v kontinuálním, impulsním a kvazi kontinuálním režimu. V automatickém režimu sám rozhoduje o potlačení těch signálů, jež byly určeny jako „nebezpečné hrozby“, a vytváří pro ně vzor rušení v různých frekvencích a směrováních. 

Zkušenosti ze Sýrie

V průzkumném módu nashromážděná databáze nalezených elektronických impulsů je v IT systému Ryčag ve vrtulníku automaticky v reálném čase porovnávána se známými signály uloženými v paměti systému a vzápětí prostřednictvím chráněného datového spojení je celá nová databáze předávána on-line na pozemní stanice. V roce 2018 byl Ryčag podroben bojově operačním zkouškám v Sýrii, hlavně při ochraně ruských základen před drony. Potvrzují to fotografie Mi-8 MTPR-1, které se objevily s ruským i syrským označením. 

Syrské zkušenosti si vyžádaly zavedení změn do původního systému. Po několika měsících provozních zkoušek bylo rozhodnuto uvést vylepšenou variantu do sériové výroby. Během tiskové konference konsorcia Krečet neboli KRET v roce 2019 mluvčí společnosti KRET sdělil, že původní Ryčag-AV byl primárně určen k potlačení příkazových řad UAV a radarů řízení palby raketových a dělostřeleckých systémů země-vzduch, kdežto vylepšená verze „AVM“ se údajně vyznačuje rozšířeným frekvenčním rozsahem.

iZdroj fotografie: Ivo Pujman

Ten pokrývá nejen radary řízení palby, ale také velké množství systémů pro řízení boje, včetně těch pro sledování pohybu jednotek na bojišti, a má v sobě integrovány i nové systémy datalinku, družicové i inerciální navigace, systémy vlastní aktivní radiolokace atd. Namísto Mi-8MTV5-1 využívá novější systém draky vrtulníků pojmenované Mi-8AMTŠ vyráběné ruským závodem na helikoptéry v Ulan-Ude. Kolik jich ale bylo vyrobeno a dodáno ruskému letectvu, není známo.

Odhaduje se, že včetně starších systémů má ruská armáda ve svém arsenálu celkem cca 20–22 exemplářů. Účinné by měly být údajně do vzdálenosti až 150 kilometrů a zároveň by měly být schopny rušit až 8 cílů najednou. Ryčag AV i AVM pracuje ve frekvenčním rozsahu od 5,1 GHz do 11 GHz. Obě verze mají za hlavní úkol potlačovat nepřátelské radary a rušit řízení palby protiletadlových střel.

Mi-8MTPR-1 i ve Vietnamu

Z materiálů, které v poslední době zveřejnilo ruské ministerstvo obrany, plyne, že systémy Ryčag jsou nasazovány i v bojích na Ukrajině. Létají nad ruským územím, aby byly v bezpečí před sestřelením, a mají se snažit rušit ukrajinské radary a radiolokační navádění protiletadlových střel. Jejich systém elektronického boje je v principu navržen tak, aby bránil nepříteli detekovat útočící letouny a zaměřovat je především radiolokační technikou.

Jeho hlavním cílem je ale i narušení nebo dezorganizace systému velení a řízení nepřítele na bojišti a v nejbližším zápolí. Vzhledem k tomu, jaké má ale ruské letectvo a ruská armáda obecně ztráty, se zdá, že nasazení této relativně již starší techniky na palubě vrtulníků Mi-8MTPR-1 příliš nefunguje. Například ruské letectvo se nad ukrajinské území v současné době v podstatě neodvažuje. I tak přišlo o řadu strojů.

iZdroj fotografie: Ivo Pujman

Jak je uvedeno výše, Sovětský svaz měl v uplynulých desetiletích minimálně dva systémy elektronického boje umístěné na helikoptérách – a tento princip převzalo i Rusko. Nejnovější Mi-8AMTš Ryčag AVM začal být ozbrojenými silami testován někdy kolem roku 2020. Paradoxně, přes stálé označování jako Mi-8, je vždy sytém EW namontován do draku technicky novějšího Mi-17, ale v nomenklatuře ruského letectva zůstává v používání původní označení Mi-8.

Jak je výše uvedeno, první sériové stroje první verze byly dodány v roce 2015 podle smlouvy z roku 2013, vylepšená verze údajně přišla po roce 2020. Několik kusů má ve výzbroji nejspíše i Vietnam.

Ryčag má zvládnout rušit až 8 cílů

Drak první verze je klasický vrtulník Mi-8MTV-5-1 vyráběný závodem Kazan Helicopters. V jeho nitru je namontován ještě původní systém EW Ryčag-AV. Druhou verzi Ryčag-AVM Rusové namontovali namísto Mi-8MTV5-1 do Mi-8AMTŠ, vyráběného ruským závodem na helikoptéry v Ulan-Ude. Zařízení Ryčag je těžké více než jednu tunu a je umístěné v nákladním prostoru vrtulníku rozděleném na dvě části.

V jedné je samotný hardware a v druhé stanoviště operátora. Disponuje čtveřicí antén, vždy dvěma na boku vrtulníku. Přední jsou určeny jako přijímače a detekují vysílání nepřátelských radarů. Zadní pak vysílají signály, které je ruší. Vrtulník má vydržet ve vzduchu více než dvě hodiny. Může pracovat v automatickém režimu, případně poloautomatickém, ale operátor může způsob rušení nastavit i čistě manuálně.

O nasazených vrtulnících Mi-8 se systémem Ryčag AV se dá každopádně říci, že evidentně nejsou účinné tak, jak si ruská armáda představovala, i když Ukrajina disponuje především protivzdušnými systémy sovětských konstrukcí, jejichž schopnosti musí být v Rusku dobře známé. Otázkou pak je, jak by byl účinný proti mnohem sofistikovanějším západním radarům. Na zbraně, jako jsou rakety Stinger a podobné, kterých má Ukrajina velké množství, nemá navíc po jejich odpálení prakticky žádný vliv. Ty jsou totiž většinou naváděny infračerveně.

Vypadá to, že staří velící ruští generálové mají stále ještě v bojích na Ukrajině problém si uvědomit, že prostředky EB nejsou kouzelnou zbraní vypínající prostředky protivníka jediným tlačítkem. Prostředky EB jsou jen jednou součástí celého systému vojenských prostředků, s kterými i tyto systémy musí bezpodmínečně spolupracovat. A právě tato stránka jejich nasazení na Ukrajině je jejich největší slabinou ruské strany.