Ruský sen nebo realita? MiG-41 „stealth“ má být bojový letoun 6. generace, ale na obloze ho zřejmě jen tak neuvidíme

Ve světě již nějakou dobu probíhá závod o to, která země postaví bojový letoun šesté generace. Očekávání jsou velmi vysoká, ale jasné je jedno – ještě nějaký pátek to potrvá a bude to stát hodně peněz. Ambice postavit takový letoun mají země jako USA a Čína, ale o své místo se hlásí i Japonci, evropské státy a samozřejmě Rusko. To dokonce sní o tom, že by jeho letoun MiG-41 létal přibližně za 3 roky.

Realita versus známé chlubení

Na projektu označovaném jako Mikojan Pak DP nebo MiG-41 má společnost Mikojan pracovat již několik let. Údajně má zkonstruovat nový záchytný stíhač, který by vycházel z dnes nejrychlejšího stíhacího letounu v aktivní službě, tedy z MiGu-31. Plány jsou to velmi ambiciózní. Podle ohlášených představ by prototyp měl poprvé vzlétnout v roce 2025 a kolem roku 2030 by měl vstoupit do služby, což vyvolává značné pochybnosti. Rusko je navíc svým nereálným chlubením velice známé.

Letoun by měl dosahovat rychlosti minimálně Mach 3, ale spíše Mach 4. Také by měl být schopen zvládat extrémní výšky, a to až 45 kilometrů. Nejspíše by byl poháněn náporovým či taktickým ramjetovým pohonem a jako letoun šesté generace disponoval schopností stealth. Zakomponovat toto všechno do jednoho stroje by vyžadovalo mnoho inovací a opravdu špičkových technologií. Kvůli současnému embargu navíc Rusko k takovým technologiím nemá přístup nebo jen komplikovaný.

Odborníci se shodují, že ani kdyby na Rusko nebyly uvaleny sankce, nejspíše by termín vzletu nebylo schopno stihnout. Stačí se podívat na potíže a zpoždění letounu páté generace Su-57, pro který bylo problémem vyvinout třeba nový motor. Projekt letounu Su-75 nejspíše ani nebude realizován, pokud se nenajde nějaký zahraniční investor. Přitom technologických inovací u letadel páté generace je mnohem méně. Dále je zde neschopnost Ruska zavést slibované projekty do výroby.

Problémy s teplotami

Zamýšlený letoun by měl spoustu věcí, které by se musely vyřešit, i když MiG-31 je v něčem slušným základem. Rychlost nad Mach 3 by však vytvářela ohromný nápor a hrozilo by zahřívání konstrukce letadla, což vyžaduje speciální materiály. Otázkou zůstává schopnost stealth. Určuje ji nejen tvar stroje, ale i materiály pohlcující radarové paprsky na povrchu. Vysoká rychlost by znamenala obrovskou spotřebu paliva a určitě veliký letoun.

Myšlenka na takový stroj není zase tak špatná. Díky dosažení vysoké výšky a rychlosti by ho bylo obtížné sestřelit. Pokud by nosil hypersonické zbraně, třeba střely Kinžál jako MiG-31, byl by velmi nebezpečný. Teoreticky by díky své rychlosti mohl sloužit i k sestřelování hypersonických zbraní, samozřejmě s nějakou vhodnou protistřelou, kterou by bylo třeba vyvinout. Zvládl by také do vysoké výšky vynášet protidružicové střely. Schopnost boje proti vesmírným cílům je v dnešní době bezesporu velmi potřebná.