Dodávky moderních Západních systémů protivzdušné obrany (jedná se třeba o MIM-104 Patriot, NASAMS, IRIS-T a další) značně posílily schopnosti Ukrajiny, která se tak dokáže mnohem lépe bránit vzdušným útokům. Napadená země je nyní schopna sestřelovat většinu řízených střel a dronů mířících na její města. Rusko bylo přitom dlouho v koncích, takže na situaci nakonec reagovalo třeba „sebevražednou“ taktikou, při níž se nechají jeho piloti úmyslně zaměřit, aby systémy protivzdušné obrany odhalili. Je to nebezpečné, ale mnohdy účinné.

Rusko chce vědět, kde systémy jsou

Chce-li útočník ovládnout ukrajinské nebe, případně alespoň jeho obranu oslabit, má jedinou možnost – zjistit, kde se nachází stanoviště jednotlivých systémů. A to nejenom těch moderních Západních, ale i starších ukrajinských (tedy z dob sovětské éry), jako jsou S-300, Buk a další. V momentě, kdy jejich umístění zná, může se pokusit na ně zaútočit. Dle všeho se Rusko například pokusilo i za pomoci střel Ch-47M2 Kinžal zlikvidovat americký systém Patriot, ale škody byly nejspíše malé až nulové – systém údajně nesestřelitelné Kinžaly „sundal“.

Otázkou pro Rusy dlouhodobě bylo, jak přesně systémy protivzdušné obrany odhalit, protože jsou velmi dobře maskované, a nejspíše také budu měnit pozice. Jedním z neúčinnějších způsobů je odhalit pozice radarů jednotlivých systémů. Ty jsou většinou jiné než u odpalovacích zařízení, ale princip je jednoduchý – pokud jsou zničeny radary, systémy nic nevidí, a tedy nemohou na případné cíle zaměřit střely. K odhalení polohy radarů je třeba, aby je nepřítel zapnul, a až pak je možné je zaměřit; Ukrajina je pochopitelně zapíná jenom tehdy, kdy musí.

Rusové riskují, aby Ukrajina radary zapnula

Taktika útočníků spočívá v tom, že je třeba v okupované zemi navodit pocit nebezpečí. Proto ruská letadla začínají v poslední době nalétávat do blízkosti ukrajinského vzdušného prostoru, aby obránce vyprovokovala až k zapnutí radarů. Funguje to, ale zároveň ruští piloti riskují, protože když se přiblíží moc, mohou se stát obětí obranné palby. Rusko se ale dle všeho rozhodlo, že se s nějakými ztrátami letadel smíří. Existuje přitom i druhá – bezpečnější taktika – a tou je používání dronů jako Shahed 136, ale na ně nemusí ty nejlepší radary reagovat.

Jednu z nejsilnějších zbraní má Ukrajina od SSSR a Rusko proti ní neumí bojovat. Při jednom pokusu si dokonce odpálilo vlastní radar S-300

Rusko má pak ve své výzbroji střely Ch-31 nebo Ch-58 se schopností zasahovat radarové cíle – jsou jakousi obdobou amerických AGM-88 HARM. Jejich dostřel se liší podle verze, ale může být údajně i přes 200 kilometrů. Ukrajina však bude muset nejspíše reagovat také na stále častější používání ruských klouzavých bomb, potažmo přisunout některé systémy blíže frontě, aby letadla odradily, případně zachytily shozené pumy. Tyto systémy mohou být potom zranitelnější nejen protiradarovými střelami, ale i sebevražednými drony (třeba ZALA Lancet).