Projekty jako z vědeckofantastických filmů

Prvním projektem, který se zabýval sestřelením balistických střel středního doletu, byl americký projekt Wizard (čaroděj), jenž běžel mezi lety 1946 až 1958. Testovalo se i zničení pomocí stíhaček, ale to naprosto selhalo. Proto se testovala dodnes nejosvědčenější metoda – protiraketa. Když roku 1957 vyzkoušel Sovětský svaz raketu R-7, byl celý projekt zrušen.

V 60. letech byla zahájena celá řada programů. Asi nejzajímavější byl Nike Zeus a z něj vycházející Spartan. Upravená protiletadlová střela Nike měla zničit letící sovětské rakety nad Aljaškou a Kanadou. Problém však byla rychlost střel a jejich navádění. Proto byl vyvinut LIM-49 Spartan. Ten nesl nukleární hlavici o síle až 3 kilotuny, která měla raketu zničit. To však bylo stejně destruktivní jako neúčinné a celý program byl zrušen. 

iZdroj fotografie: USAF / Public Domain

Ještě větší sci-fi pak byl program FOBS (Fractional Orbital Bombardment System). Ten počítal se systémem satelitů, které měly nést protiraketové zbraně. Ani v SSSR však nelenili a roku 1972 byl v okolí Moskvy rozmístěn systém A-35, jenž sloužil až do roku 1990. Obě strany studené války však měly se systémy problémy. Byly totiž nespolehlivé a nesmírně nákladné. Proto byla roku 1972 podepsána smlouva zakazující jejich vývoj.

Nefunkční hvězdné války  

V roce 1983 přišel prezident Ronald Reagan se Strategickou obrannou iniciativou známější spíše jako Hvězdné války. Jednalo se o celou řadu systémů, včetně družic s lasery, které měly zničit sovětské balistické rakety před zasažením USA. Dodnes se vedou spory o to, zda se jednalo o velký politický bluf nebo reálný projekt. Některé systémy byly skutečně vyvinuty a zařazeny do výzbroje. Na druhou stranu by reálný vývoj a plné zprovoznění trvalo asi 20 let a stálo by biliony dolarů. 

Americké programy, i když mnohem skromnější, běžely i v 90. a nultých letech 21. století. V těchto letech se předpokládalo, že nedojde k masivním raketovým úderům, ale pouze k omezeným útokům za pomoci mála raket ze států jako Írán nebo KLDR. Ostatně součástí jednoho z nich měl být i tolik diskutovaný a nakonec nepostavený radar v Brdech.   

iZdroj fotografie: USAF / Public Domain

Nejzajímavějším produktem těchto iniciativ byl Boeing YAL-1. Do legendárního dopravního stroje Boeing 747 byl namontován vysoce výkonný laser. Ten byl tak výkonný, že dokázal ničit rakety ještě nad územím nepřítele, a celý systém prošel úspěšnými testy. Bohužel byl tento nadějný projekt roku 2011 zrušen. Podle Pentagonu by celý program vyšel na astronomické částky. Prototyp byl sešrotován roku 2014.

Nejen Rusko a Amerika

V současné době jsou asi nejslavnějšími a nejpokročilejšími systémy protiraketové obrany americký systém MIM-104 Patriot a ruské S-300 a S-400. Na protiraketové obraně však intenzivně pracují i jiné státy. V Evropě se Itálie a Francie spojily při vývoji systému SAMP/T. V Izraeli byl do provozu roku 2017 uveden systém Davidův prak. Nelení ani v Číně a Indii.

Všechny země narážejí na stejné problémy. V první řadě je nutné přesně detekovat start a směr letu balistické střely. Bez toho samozřejmě není možná její likvidace. Podle zákulisních informací má proto v sobě Davidův prak zakomponované prvky umělé inteligence. Velký důraz se v poslední době dává i na rušení elektroniky střel a hlavic.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Bohužel ani konstruktéři balistických střel nelení. Ruské rakety Bulava jsou tak vybaveny vysoce výkonnými rušičkami, dokážou vypouštět klamné cíle a až do dosažení místa dopadu manévrovat. Daleko větší výzvou jsou pak hypersonické zbraně. Ty je kvůli vysoké rychlosti a malému radarovému odrazu zatím nemožné spolehlivě zastavit. To, zda budou potřeba zcela nové systémy, nebo pouhé modernizace stávajících, se tak teprve ukáže.  

Článek Jak sestřelit balistickou raketu? I přes desítky let vývoje v mnoha státech stále není plně funkční ochrana se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.