Severní Korea modernizuje početnou flotilu stíhacích letounů MiG-21. Mají mít integrované multifunkční displeje

Proti Severní Koreji je uvalena řada embarg a mnohá se týkají i výzbroje. Proto se zemi již dlouhou dobu nedaří modernizovat své letectvo, které se hned v několika případech dá označit za muzejní. Svojí kvalitou daleko zaostává za letectvem Jižní Koreje. Proto bylo pro Severní Koreu úspěchem, když se jí v 90. letech podařilo velmi levně získat jednu z nejmodernějších variant letounu MiG-21bis. Ten totiž letectvu umožnil vyřadit ještě starší stroje.

Nemoderní, ale spolehlivé a levné

Letouny MiG-21 byly ve výzbroji již od roku 1959, ale byly opakovaně modernizovány. Jejich výroba skončila až v roce 1985. Ačkoli byly v té době již zastaralé a mohly se kromě verze Mig-21bis velmi obtížně měřit s letadly čtvrté generace, přece jen o ně byl ve světě zájem. Dodnes u některých letectev slouží. Jsou totiž relativně nenáročné a hlavně jejich provoz je levný, což z nich dělá vítanou variantu pro země s nedostatkem finančních prostředků na armádu.

Severní Korea měla letouny MiG-21 ve výzbroji od roku 1963, kdy získala letouny varianty F. Postupně se jí podařilo ze Sovětského svazu získat i další stroje, ale jednalo se často o starší verze. Později, až do začátku 90. let, pak dostávala z Číny i stroje F-7, což je čínská kopie MiG-21F. Další příležitost se Severní Koreji k nákupu Migů-21 naskytla v druhé polovině 90. let. Kazachstán se totiž chtěl zbavit více než stovky svých nepotřebných strojů. Pro Severokorejce to byla vítaná příležitost, protože šlo o jednu z nejmodernějších variant MiG-21bis.

Kazachstánci se plánovali zbavit všech více než 100 strojů. Ovšem obchod se nakonec po tlaku Spojených států a dalších zemí zadrhl. Do Severní Koreje odešlo nejspíše jen 38 letadel. Zaplatila za ně směšných 8 milionů dolarů (206 milionů korun). To jí umožnilo vyřadit některé starší a hodně olétané MiGy-17. Navíc varianta bis jako poslední verze Migů-21 je mnohem pokročilejší než její starší varianty.

Její původ lze vystopovat až do roku 1971, kdy v únoru OKB MiG obdržela zadání na pokročilou modifikaci určenou pro manévrový vzdušný boj v malých a středních výškách vycházející z tehdy vyráběné verze MiG-21SM (Fishbed J). Nový Mig-21 dostal prototypové označení Je-7bis, v řadové službě byl znám jako MiG-21bis (Fishbed L/N) (s výrobním kódovým označením iz.75).

Dostal modifikovaný radiolokátor typu Safír-21M (Jay Bird) a nové typy PLŘS pro blízký manévrový boj, které vykazovaly větší obratnost a v neposlední řadě měly i větší dosah. Pohání ho výrazně výkonnější motor Gavrilov R-25-300 oproti původnímu typu řady R-11. Nový motor disponuje tahem 40,2 kN (4 100 kp) a se zapnutým přídavným spalováním až 69,6 kN (7 100 kp). Motor ale dokáže po tři minuty produkovat zvýšený tah o hodnotě 97 kN (9 900 kp).

Mig-21bis je schopen dosáhnout rychlosti Mach 2

Letové zkoušky prototypů MiGu-21bis (Fishbed L/N) se rozeběhly ještě v roce 1971, v roce 1972 začala v Gorkém sériová výroba. Do roku 1985 ho bylo vyrobeno celkem 2 013 kusů, plus licenční stroje v Indii, kterých bylo zhotoveno 295. Tam byly nazývány Bison. Letoun létal ve 29 zemích mimo SSSR a jeho nástupců. Mig-21bis se dokonce dostal i do výzbroje zemí NATO, mimo jiné Německa z letectva NDR, kdy starými dobrými Migy-21bis nepohrdla ani Luftwaffe a na krátký čas je zařadila do své výzbroje.

iZdroj fotografie: Eric Salard / Creative commons / CC BY-SA

Co se týče letových vlastností, poslední sériově vyráběný MiG-21 verze bis byl stejně obratný jako první z nich, Mig-21F, měl však mnohem modernější elektroniku a přístrojové vybavení a hlavně poměrně účinný radar, „efko“ nemělo žádný. Po průběžně prováděných modernizacích ještě v SSSR, ale i v zahraničních službách, mohl nést Mig-21bis čtyři protiletadlové rakety místo dvou, a to včetně modernějších R-60. Disponoval také mnohem vyspělejší avionikou než starší verze Migů-21.

Letouny některých verzí MiG-21bis jsou téměř o půl metru delší než starší modely, ale jejich standardní délka je 14,5 metrů. Rozpětí křídel 7,154 metru zůstalo stejné, stejně jako výška 4,13 m. Motor letounu umožňuje dosáhnout rychlosti až Mach 2,05, tj. 2 175 km/h, dostup je 17,5 kilometrů. Maximální dolet bez přídavných nádrží činí 1 290 km. Největší startovní hmotnost dosahuje 9 497 kg. Stroj kromě protiletadlových střel může nést dvě půltunové pumy. Je vyzbrojen i kanónem Gš-23 se zásobou 250 nábojů.

Severokorejské MiG-21bis by měly mít multifunkční displeje

MiG-21bis jsou po MiG-23 a MiG-29 třetími nejvyspělejšími stíhacími letadly v Severní Koreji. Podle dostupných informací země jejich schopnosti vylepšuje. Měly být vybaveny integrovanými multifunkčními displeji a novým elektronickým komunikačním systémem. Piloti strojů byly zachyceni i s novým typem helmy, která může mít vylepšené funkce.

Severní Korea vyvinula nejen pro svá letadla i vlastní systémy elektronického boje nebo televizně naváděné protitankové rakety. Není tedy vyloučeno, že je do systémů „nových“ letadel také integrovala. Podle některých zpráv se také Severní Korea nedávno obrátila na Rusko s dotazem, zda by nemohlo jeho leteckou techniku alespoň modernizovat.

iZdroj fotografie: Indian Navy / Creative Commons / GODL

Jednání mezi oběma zeměmi po napadení Ukrajiny Ruskem zahalila mlha tajností, z níž sem tam problesknou zprávy typu, že Severní Korea za dodávky paliv a potravin má podle požadavků ruských vyjednavačů poskytnout svoje zásoby střeliva, případně i některé zbraně, hlavně dělostřelecké. Objevila se a vzápětí také z médií zmizela i zmínka, že by Severní Korea za určitých podmínek poskytla Rusku i celé své vojenské jednotky pro boje na Ukrajině na straně Ruska, včetně údajně i některých leteckých. Tam by ovšem asi „nové“ korejské Migy neobstály.