Skyraider byl vyvinut podle zkušeností z druhé světové války. Paradoxem je, že největší konflikt v dějinách již nestihl. Vynahradil si to ve studené válce.
Druhá světová válka jasně prokázala potřebu blízké letecké podpory pozemních sil. Americké letectvo k tomu během války používalo upravené stíhačky P-47 Thunderbolt, P-51 Mustang, staré P-40 Kittyhawk, F4U Corsair nebo i bombardéry Boston a B-25. Odolnost vůči protiletecké obraně u stíhaček ale nebyla moc velká a chyběla i odpovídající nosnost. Bostony a B-25 byly pomalé a nízko nad zemí zase až moc velkým cílem. To vše měl vyřešit nový útočný letoun Douglas A-1 Skyraider.
Konstruktéři letoun co nejvíce odlehčili
Vývoj Skyraidera začal již roku 1944. Letadlo si objednalo americké námořnictvo a vedle pozemních útoků mělo být schopné nést i torpéda. Původní návrh projektu počítal s příďovým podvozkem, vnitřní trupovou pumovnicí a minimálně měl být dvoumístný. Šéfkonstruktér Ed Heinemann však razil heslo: hlavě jednoduchost! Navíc během konstrukce narazil na studii, která uváděla, že každé snížení hmotnosti o 100 liber (45 kilogramů) ubírá 2,4 metru potřebného pro start, přidává 35 kilometrů doletu a zvyšuje stoupavost o 0,18 metru v sekundě.
Konstruktéři se podle toho zařídili. Odlehčili výfukový systém, příďový podvozek vyměnili za klasický podvozek s ostruhovým kolečkem a místo trupové pumovnice přišly na řadu závěsníky pod křídly. Podařilo se tak snížit hmotnost o 820 kilogramů. Prototyp XBT2D-1 poprvé vzlétl 14. března 1945. V dubnu 1945 byl prototyp předán k testům námořnictvu. Zde uspěl na výbornou a i přes škrty v obraném rozpočtu, které zahubily mnoho jiných nadějných projektů, se pomalu rozjela výroba.
V únoru 1946 byl přejmenován na AD-1. To už ale běžela velká sériová výroba. První AD-1 se jako plně bojeschopný dostal k jednotce VA-19A v prosinci 1946. Letoun byl pro US námořnictvo a námořní pěchotu vyráběn až do 18. února 1957, kdy jeho výroba skončila po dohotovení celkem 3 180 kusů (jiné prameny mluví o 3 160 kusech). Douglas z nich exportoval 113 kusů pro Francii a 45 kusů pro Anglii.
Stal se z něj tank na nebesích
Douglas A-1 Skyraider bylo na jednomotorový dolnoplošník skutečně mohutné letadlo. Následující údaje platí pro nejvíce vyráběnou verzi AD-6. Délka stroje byla 11,84 metru, rozpětí dosahovalo 15,25 metru a výška čítala 4,78 metru. Hmotnost prázdného stroje činila 5 429 kilogramů a vzletová 8 213 kilogramů.
Srdcem stroje byl hvězdicový osmnáctiválec Wright R-3350 Duplex-Cyclone s výkonem 2 700 koní, který ve stroji s drobnými modifikacemi vydržel po celou dobu jeho výroby. I přes svoji mohutnost musel Skyraider zvládat let v malé výšce nízkou rychlostí. Zatímco prototyp a první verze dokázaly vyvinout rychlost 604 kilometrů v hodině, u pozdějších verzí byla maximální rychlost nižší, protože pro své mise prostě tak velkou rychlost nepotřeboval.
U AD-6 to byla maximální rychlost 518 kilometrů v hodině. Dostup byl 8 700 metrů a dolet na vnitřní palivové nádrže s obsahem 1 400 litrů až 2 118 kilometrů. Dolet mohl být prodloužen přídavnými nádržemi. Stroj měl skvělé pancéřování a velkou odolnost vůči běžné pozemní protiletecké obraně. Piloti často o AD-1 tvrdili, že to je létající tank.
Existovalo několik verzí s rozličnými úkoly
Hlavňovou výzbroj Skyraideru tvořily nakonec 4 licenční letecké kanóny Hispano-Suiza HS.404 ráže 20 milimetrů v křídlech se zásobou 200 nábojů na hlaveň. Pod křídly a trupem se nacházelo celkem 15 závěsníků na různé typy munice o celkové hmotnosti až 3 600 kilogramů. Vedle bomb mohl AD-1 nést i letecká torpéda, bloky neřízených raket, kontejnery s rušícím vybavením, průzkumnými potřebami nebo přídavnými zbraněmi, jako byl kontejner SUU-11 s M134 Minigun a 3 000 náboji. Velmi efektivní se ukázal být i jiný typ výzbroje, a to nádrže s napalmem.
Skyraider však nebyl jen bitevním strojem. Existovalo celkem 7 výrobních variant s nespočtem úprav, které mohly plnit rozličné letecké úkoly a operace. AD-3N byl například třímístný stroj pro noční útoky, jenž byl vybaven radary a přístroji pro noční vidění, AD-4B mohl provádět dokonce atomové údery, AD-5W byl stroj včasného varování amerických letadlových lodí se speciálním radarem. Nejzajímavější konverzí byla zřejmě verze AD-2D, což byl Skyraider přestavěný na dálkově řízené letadlo určené k odběru vzorků po atomových testech.
Korejští bořiči přehrad
Do války na Korejském poloostrově se Skyraidery dostaly již krátce po jejím zahájení. Brzy se ukázalo, že AD-1 je velmi užitečné letadlo, které dokázalo ve vzduchu při ekonomické rychlosti vydržet i 10 hodin a zajišťovat účinnou vzdušnou podporu vlastním vojskům při pozemních bojích. Objevily se ovšem i nedostatky. Protiletadlová obrana nepřítele se ukázala být velice silná, a proto musel být AD-1, po dalším přeznačování nazývaný prostě jen A-1, dodatečně vybaven dalším a silnějším pancéřováním.
Přídavné hliníkové pláty kopírující tvary trupu o síle až 12,7 milimetrů byly namontovány na spodek a boky trupu. Přestože dodatečný pancíř, který se na nové stroje začal nakonec montovat již na výrobní lince, vážil 612 kilogramů, zvýšená hmotnost neměla vliv na výkony. Pomohly tomu i nové výkonnější verze motoru. V Koreji Skyraidery nakonec provozovalo námořnictvo, námořní pěchota a britské královské námořnictvo.
Celkem bylo v intenzivních korejských bojích ztraceno 128 strojů, z čehož 101 bylo ztraceno v boji a 27 padlo za oběť provozním nehodám. Skyraidery si připsaly v Koreji jen jeden, ovšem poměrně raritní sestřel. Roku 1953 se podařilo A-1 sestřelit archaický, ale velmi obratný dřevěný a plátnem potažený dvouplošník Polikarpov Po-2.
Nejefektivnější mise A-1 v Koreji se odehrála v půlnoci na 1. května 1951. Cílem útoku byla přehrada Hwačchŏn na řece Han. Kvalitně postavené vodní dílo vydrželo i předchozí, i když poněkud nepřesný nálet bombardérů B-29. Proto byla zvolena jiná taktika. V noci na 1. května 1951 odstartovalo 9 Skyraiderů, které byly vyzbrojeny tisícikilogramovými torpédy Mk.13.
Sedm z nich zasáhlo betonové těleso přehrady a následně ho protrhlo. Tím nejen přerušilo dodávky elektřiny v oblasti, ale také povodňovou vlnou spláchlo spící vesnice i vojenské objekty na území pod přehradou. Celou zatopenou oblast úplně umrtvilo, zastavilo na něm veškerou dopravu a strhlo řadu mostů. Den 1. květen, mezinárodní Svátek práce, rozhodně nezačal pro Severní Koreu šťastně.
„Zorro“ nad Vietnamem
Nad Severním Vietnamem se Skyraidery objevily již krátce po incidentu v Tonkinském zálivu. Dne 5. srpna 1964 dva stroje v rámci operace Piercing Arrow napadly sklady paliva ve městě Vinho. Jeden stroj byl poškozen a druhý sestřelen, přičemž pilot poručík Richard Sather zahynul. Nasazení Skyraiderů ale i navzdory jejich stáří nabylo opět intenzivních forem. Stroje, používané dosud jen americkým námořnictvem a námořní pěchotou, přitáhly v té době pozornost i samotného USAF.
Americké letectvo začalo náhle oceňovat vlastnosti a schopnosti Skyraiderů, které byly ideální pro boje nad Vietnamem, a usilovalo o jejich získání i pro své jednotky. Mělo to jednodušší proto, že v té době námořnictvo a námořní pěchota začaly své A-1 vyměňovat za proudové stroje. USAF dychtivě po vyřazených strojích sáhlo a řadu z nich předalo i letectvu Jižního Vietnamu. USAF dokonce v té době sondovalo ve Francii, jestli by nevrátila těch pár Skyraiderů, co jí zbývaly, zpět do USA.
Již v říjnu 1965 mohly piloti A-1 „oslavit“ shození 6 milionů liber (2 700 tun) pum. Jeden stroj námořnictva jako „dárek nepříteli“ na pozice Vietkongu shodil toaletní mísu. Zvláště oblíbené mezi piloty se Skyraidery staly kvůli jejich úloze při operacích na záchranu sestřelených amerických pilotů.
Skyraidery používalo i jihovietnamské letectvo
Úkolem A-1 bylo doprovázet vrtulník Záchranné a vyhledávací služby (SAR), nejčastěji Sikorsky HH-53, a vyčistit a zajistit místo evakuace. Skyraidery pak po celou dobu kroužily nad místem přistání vrtulníku a ze vzduchu kryly celou operaci. Vysloužily si za to přezdívku Sandy, což byl volací znak A-1, nebo Zorro. Heslem jejich pilotů bylo „Za jiné život“. Celkem bylo během konfliktu ve Vietnamu provedeno letouny A-1 celkem 3 833 těchto misí.
Vedle amerických pilotů na A-1 létali během konfliktu i jihovietnamští piloti. Ti byli se stroji, na kterých létali mnoho let, obzvláště zruční a Vietkong z nich měl respekt. Jihovietnamské letectvo celkem provozovalo 313 Skyraiderů, ze kterých bylo ztraceno 242. Řadu z nich ale obdrželo až v roce 1972, kdy Američané všechny zbývající A-1 ve Vietnamu předali jejich letectvu. Do té doby Američané ztratili nad Vietnamem sami 266 Skyraiderů, z toho dva byly sestřeleny Migy 17 a jeden Migem 19. Na oplátku se v letech 1965 a 1966 podařilo pilotům na A-1 sestřelit dva MiG-17.
Na palubách amerických letadlových lodí skončil provoz typu A-1 v roce 1968, kdy byly nahrazeny letouny A-6 Intruder, A-7 Corsair II a především Douglasem A-4 Skyhawk. Poslední americké A-1 dolétaly roku 1972. Zbylé stroje ve Vietnamu byly předány VNAF a několik jich po pádu Saigonu přelétlo do Thajska. Několik Skyraiderů mělo poté provozovat i komunistické letectvo. Detaily však zatím nejsou známy.
Na africkém nebi
Velkým uživatelem A-1 Skyraider byla Francie. Ta roku 1956 koupila 113 letadel, která od roku 1958 krátce, ale intenzivně a s velkým úspěchem, používala ve válce v Alžírsku. Francouzské letectvo si typ ponechalo i po konci alžírské kampaně a nasazovalo jej často proti separatistickým bojůvkám v různých částech drolícího se francouzského afrického koloniálního impéria až do roku 1970.
Francouzské A-1 se poté dostaly do výzbroje tak exotických letectev, jako byla Středoafrická republika, Čad nebo Gabon, kde poslední Skyraidery dosloužily až roku 1984. Posledním uživatelem Skyraiderů bylo Švédsko. To však svých 14 strojů odkoupených z Velké Británie mezi léty 1962 až 1976 demilitarizovalo a používalo jen k vlekání terčů.
Douglas A-1 Skyraider patřil i přes svojí zdánlivou archaičnost k velmi spolehlivým a odolným strojům. To byly vlastnosti, pro které je piloti měli ve velké oblibě. Mnohým totiž zachránily život, když se i s těžce poškozeným strojem dokázali vrátit domů. Do dnešních dnů se zachovalo několik desítek Skyraiderů. I to, že mnohé A-1 z nich jsou stále letuschopné dokazuje, jak kvalitní to byla konstrukce.
Jak by se asi boje v Koreji odvíjely bez podpory Skyraiderů?
Zdroj: Peter C. Smith, Douglas AD Skyraider. Marlborough, 1999
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 24316
Události
|
PŘEČTENÍ: 27367
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 24372
