Nákupy vojenské techniky nejsou jen posilováním výzbroje, ale i politickým nástrojem. Země, od které se nakupují drahé zbraně, většinou bývá politicky blízká.
Srbsko potřebuje nakoupit nové stíhací letouny, protože jeho letectvo je nyní postaveno na strojích ještě ze sovětské éry. Na trhu si může vybrat hned z několika typů za různé ceny, ale peníze nebudou jediným kritériem při výběru. Nákup za miliardy dolarů by mohl naznačit, jakým směrem se bude v budoucnu ubírat srbská politika.
Staré MiGy-29 jsou nevyhovující
Jedinými funkčními letadly, kterými dnes Srbsko disponuje, je letka čtrnácti MiGů-29. Mělo ještě několik desítek MiG-21, ale ty byly v tak žalostném stavu, že je raději z výzbroje stáhlo. Současné stroje má z Ruska a Běloruska a i když některé jejich části byly modernizované, současným potřebám nevyhovují. Musí se poohlédnout po jiných stíhačkách. Vzhledem k tradičním vazbám se nabízelo Rusko, ale zde je zvláště dnes Srbsko vystaveno hrozbě, že bude odvrženo Západem.
Že to Srbsko bere vážně, dokládá i to, že v nedávné minulosti nekoupilo ruský protivzdušný systém S-400, ale čínský HQ-9. Právě Čína může být jednou ze zemí, ze které by mohly nové srbské stíhací stroje pocházet. Jejich výhodou by byla cena a skutečnost, že by mohly používat čínské střely vzduch-vzduch, jako je střela krátkého dosahu PL-10 nebo radarově naváděná střela dlouhého doletu PL-15, jež mají dosahovat velmi kvalitních výkonů. Čína má hned dvě letadla, která by mohla nabídnout. Prvním je J-10 a druhým JF-17 Blok 3.
V obou případech se jedná o jednomotorové víceúčelové stíhací letouny čtvrté generace. Ačkoli se jejich vznik řadí na konec 90. let a začátek 21. století, odpovídají svými schopnostmi spíše západním strojům z období 90. let. Nakupují je také většinou ne zrovna bohaté země. Jsou ale určitě lepší než současně provozované srbské stíhačky a nebyly by tak drahé. Srbsku by mohly umožnit udržet si pozice mezi Západem a Ruskem, i když ani Čína nemusí být západními zeměmi vnímána jako nejlepší „zbraňový“ partner.
Z evropských letadel má šanci Rafale
Další možností je evropské řešení. Zde by se nabízely letouny Eurofighter a Rafale. Právě druhý jmenovaný je díky dobrým vztahům s Francií a exportním úspěchům spíše pravděpodobnějším kandidátem. Je samozřejmě výrazně dražší než čínské stroje, ale také mnohem kvalitnější. Například při testech v Egyptě loni dokázal zcela deklasovat nejmodernější ruský letoun čtvrté generace Su-35. Nákup evropského stroje by v EU mohl být vnímám pozitivně, jako jasný signál, že Srbsko má reálnou snahu dostat se do EU.
Ale i k Rusku by se nakonec mohlo Srbsko obrátit, i když to vzhledem k sankcím, s nimiž se nyní musí potýkat, a nutnosti doplnit letadla ztracená na Ukrajině, může být problém. Každopádně asi nejlepší by byl MiG-29M, což je nejnovější verze tohoto letadla, případně jeho pokračovatel MiG-35. Jsou také dražší než čínské stroje, ale velmi by to ulehčilo výcvik pilotů a obslužného personálu. Pokud by Srbsko chtělo opravdu moderní stíhačky, muselo by počkat například na ruský jednomotorový letoun páté generace Checkmate.
Problém je, že Rusko představilo zatím jen maketu. I když tvrdilo, že letadlo bude připravené k dodávkám v roce 2027, mnozí o tom pochybují. Obzvláště za situace, ve které se země po invazi na Ukrajinu ocitla, vypadají ruské plány s tímto letounem už jen jako propaganda. Už jen to, že projekt měli financovat budoucí zájemci, což za současných sankcí není vůbec možné, může způsobit, že letadlo se ani nikdy vyrábět nezačne.
Společná akvizice s jiným státem?
Velmi přijatelnou a možnou alternativou, kterou by Srbsko mohlo také poptávat, jsou dnes i stroje SAAB J-39E a zajímavý stíhač jihokorejské provenience KF-21. A to už nikdo z odborníků analyzujících snahy Srbska modernizovat svoje stíhací letectvo nebere v potaz jeho možnosti na trhu olétaných strojů, kde je možné získat některé zajímavé stroje relativně levně, a přitom stále ještě s přijatelnými výkony či s možnostmi jejich modernizace spolu s nákupem.
Jenže vztah USA a Srbska je poněkud komplikovaný, a proto nejnadějnější možnost zvaná starší F-16 či F-18 upgradeované do podoby novějších verzí zřejmě nepřicházejí v úvahu. Což se zřejmě týká i olétaných F-15 z Japonska či Izraele. V Srbsku však existuje velmi dobře fungující letecký průmysl, který drakově a motorově zvládá v leteckém oboru i náročné konstrukce vlastními silami. Takže nelze vyloučit i další možnost, a to tichý transfer technologií z Ruska (a snad i z Číny) určených k důkladné modernizaci a prodloužení životnosti stávajících MiGů-29.
Touto cestou šel například embargovaný Írán, byť s jinými letadly. Jako nepravděpodobná, avšak možná alternativa se jeví i teoretický postup, že se Srbsko spojí s jiným státem, který má podobný problém, a společně by nová letadla poptaly v jediné akvizici. Rozvojových států hlavně v Africe se stejnými problémy je poměrně dost. A když zauvažujeme, v Asii řeší problém modernizace svého letectva také Indie…
Která jiná letadla by mohlo Srbsko ještě poptávat?
Zdroj: MilitaryWatchMagazine
Události
|
PŘEČTENÍ: 17514
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 18974
