Co přinese modernizace českých vrtulníků AH-1Z Viper a UH-1Y Venom, a nakolik jsou adekvátní náhradou za sovětské Mil Mi-24

České letectvo používá až doposud také vrtulníky sovětské konstrukce, třeba v oblasti bitevního letectva to jsou konkrétně Mil Mi-24. Není proto divu, že se velení armády snažilo přejít na nějaký Západní systém, aby mohlo stárnoucí stroje nahradit. Protože nejenže nepoužívají systémy zavedené v NATO, ale problém je i s jejich údržbou a končící životností. Nahradit je nakonec mají americké univerzální vrtulníky Bell UH-1Y Venom, a bitevní helikoptéry Bell AH-1Z Viper; od každého má letectvo obdržet 10 kusů.

Americké stroje se od sovětských liší

Česko se původně rozhodlo koupit jen 8 Venomů a 4 Vipery, ale Spojené státy nakonec za pomoc Ukrajině věnovaly další 2 Venomy a 6 Viperů s tím, že Češi zaplatí jenom jejich modernizaci – ta by měla zahrnovat hlavně instalaci moderního navigačního systému a elektroniky. Zda 20 nových helikoptér nahradí staré sovětské Mil Mi-24 adekvátně je obtížné říci, protože jde o stroje velmi odlišné koncepce, ale v celku je nejspíše značně předčí. Jejich nespornou výhodou ale je, že mají 85 procent společných dílů a podobné ovládání, což ulehčí logistiku a výcvik.

Mil Mi-24 je nejen bitevní, ale i transportní vrtulník, v zadní části má místo pro skupinu 8 vojáků. Zato americké Vipery jsou menší a žádný prostor pro nějaký výsadek nemají, a jejich obsluhu tvoří jenom pilot a operátor zbraní. Bell UH-1Y Venom jsou naopak spíše transportní vrtulníky, které unesou zhruba 3 tuny nákladu a mají prostor pro 10 vojáků na „zodolněných“ sedačkách. Přesto mohou být i vyzbrojeny, a to dokonce velmi zajímavými zbraněmi.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

V čem se budou stroje lišit, je například elektronika a podobné vybavení, jde totiž o vrtulníky zcela jiné generace. Velké rozdíly pak nejsou v rychlosti, ta je velmi podobná, přičemž přesahuje lehce přes 300 km/h. Ale například Viper má mnohem větší dosah, a to 690 kilometrů oproti 450 kilometrům u sovětského Mil Mi-24, což je nesporná výhoda. Díky vyspělé elektronice s ním jde také mnohem snáze létat za zhoršené viditelnosti, a jeho menší a užší trup je konstruován tak, aby ho nebylo snadné zasáhnout.

Viper zvládá nejmodernější americké zbraně

Rozdíl mezi bitevními stroji je ve výzbroji, i když například dělo mají oba. Sovětské vrtulníky většinou používají neřízené střely sovětského původu, případně staré a ne příliš přesné protitankové střely, kdežto Viper má k dispozici také neřízené střely, a sice Hydra 70 (které jsou účinné i jako pozemní systémy), anebo jejich naváděnou verzi APKWS. Vedle toho zvládá i americké protitankové střely AGM-114 Hellfire a nové AGM-179 JAGM s dosahem 8 km. Navíc dokáže odpalovat střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder.

To ho činí nebezpečným pro jiné vrtulníky i letadla, ale také Bell UH-1Y Venom může být vyzbrojen, i když ne tak silně jako bitevní Viper. Jednou z možností je instalace kulometů do dveří na každé straně, jednat se může například o M134 Minigun. Dále lze na vrtulník namontovat na každou stranu odpalovače neřízených střel Hydra 70, přičemž zvládají i jejich speciální laserem naváděnou verzi APKWS s dosahem 5 kilometrů a schopností ničit i slaběji obrněná vozidla.