Letoun, který Američané označují jako nejnebezpečnější zbraň Ruska v případě konfliktu, Su-35S

Stíhačka 4++ generace Suchoj Su-35S je ve výše uvedené publikaci označena jako údajně svrchovaně nebezpečný protivník pro jakékoli cizí letadlo. Unese totiž značný počet moderních ruských i případně zahraničních raket vzduch-vzduch dlouhého doletu, disponuje schopností odpalovat rakety během letu nadzvukovou rychlostí, kterou zvládá i bez přídavného spalování, tudíž má schopnost supercruise, údajně je etalonem supermanévrovatelnosti a díky výkonnému elektronickému vybavení zvládá i moderní elektronický boj.

Trocha historie nikoho nezabije

Stíhací letoun Su-35 je poměrně zásadní modernizací původního provedení Su-27. Úplně první pokusy o tuto modernizaci započaly v Irkutsku v roce 1988, kdy vznikla verze Su-27M. Ta byla prezentována v 90. letech pod exportním názvem Su-35. Letouny Su-27M/Su-35 byly několikrát vystaveny v zahraničí, ale nikdy nenašly zákazníka. Některá vylepšení Su-27M, jako byly kachní křídla, radiolokátor s elektronickým vychylováním paprsku nebo vektorování tahu motorů, byly pak použity u stíhačky Su-30MKI.

iZdroj fotografie: Dmitry Terekhov / Creative Commons / CC BY-SA

Samotný původní výrobce Su-27, Komsomolskoamurské letecké výrobní sdružení KnAAPO, zjistil, že jeho produkty, poněkud jednodušší verze Su-27, již světové konkurenci nestačí. Proto se u něj v roce 2003 objevil projekt stíhačky se staronovým názvem Su-35 (v ruském letectvu označována jako Su-35S, Су-35С), která měla zachránit konkurenceschopnost KnAAPO. Protože Su-35 byla určena pro vývoz, vývoj stíhačky plně financovala firma Suchoj. První Su-35 vzlétl 19. února 2008.

Dostal nový zesílený rám letadla bez přední vodorovné ocasní plochy a brzdové klapky. Brzdění při přistání se provádí vychylováním kormidel do různých směrů. Su-35S má pokročilý informační a řídicí systém, radarovou stanici s pasivním fázovaným anténním polem N135 Irbis a také nové motory AL-41F1S vyvinuté NPO Saturn se systémem plazmového zapalování a vektorovým řízením tahu.

Konstrukce je proti Su-27 zdokonalena

Motory splňují požadavky na motor pro stíhačku páté generace, včetně schopnosti vyvinout nadzvukovou rychlost bez použití přídavného spalování. Su-35S je vybaven umělou inteligencí, jeho elektronický systém spojený se senzory může současně zachytit osm až šest cílů ve vzduchu, nebo čtyři na zemi, analyzovat je a určit, která zbraň je nejvýhodnější pro zničení každého z nich.

Místopředseda vlády Dmitrij Rogozin se domnívá, že generace Su-35S 4++ je „ve skutečnosti stíhačkou páté generace“. Je mnohem levnější než jakékoli letadlo páté generace a jeho rozdíl spočívá pouze v jedné věci – zbraně nese na vnějším závěsu, nikoli uvnitř. Su-35 splňuje většinu požadavků na letouny 5. generace díky technologiím pro nízkou viditelnost v kombinaci se zařízeními elektronického boje a také instalaci radarové stanice s unikátními vlastnostmi.

iZdroj fotografie: Andrei Shmatko / Creative Commons / CC BY-SA

Jde o radar N135 „Irbis“, který navrhl Vědecko-výzkumný institut V. V. Tichomirova a vyrábí ho Rjazanský výrobce nástrojů. N135 „Irbis“ je dalším vývojovým stupněm radaru H011M „Bars“ letounu Su-30MKI. N135 má oproti svému předchůdci větší dosah, větší rozpětí detekce, vyšší odolnost proti rušení a lepší rozlišení.

Velmi zajímavý je i elektro-optický zaměřovací systém OLS-35, který údajně odhalí cíl velikosti Su-30 na vzdálenost 90 km ze zadní polosféry, z přední polosféry na vzdálenost až 35 km. Současně OLS-35 umí sledovat až čtyři cíle. Dosah laserového dálkoměru, který má přesnost 5 m, je 20 km v případě vzdušných cílů, resp. 30 km v případě cílů pozemních.

Počátek produkce pro ruské letectvo

Pro Su-35S se však též nedařilo najít zákazníky (rozhovory s Čínou se komplikovaly a neustále prodlužovaly), a proto ruská vláda během moskevské výstavy MAKS-2009 objednala 48 letadel pro ruské letectvo. Vojskové zkoušky Su-35S však postupovaly pomalu kvůli problémům s integrací avioniky. Stíhačka Su-35S proto oficiálně splnila všechny státní zkoušky až 2. října 2017.

Ve skutečnosti však dodávky Su-35S ruskému letectvu začaly již 12. února 2014, kdy byla první dodávka 12 letounů slavnostně předána 23. pluku stíhacího letectva na letišti Dzjomgi (výrobní letiště KnAAPO) v Chabarovském kraji. V prosinci 2015 navíc ruské ministerstvo obrany objednalo dalších 50 letadel. Prvních deset letadel této druhé objednávky letectvo převzalo na konci roku 2016. V listopadu 2017 mělo ruské letectvo 64 Su-35S.

iZdroj fotografie: Depositphotos

První horká zkouška Su-35S proběhla v roce 2016 v Sýrii. Šlo ale o získávání bojových zkušeností, výcvik a testování posádek a také pochopitelně o propagaci. Na základě nasazení v Sýrii, které ruské letectvo označilo za velice úspěšné, ruská armáda objednala další stroje do celkového počtu 98 kusů ve výzbroji, s dodáním do roku 2020. Mezitím Čína přece jen kývla a koupila několik Su-35S, ale podle všeho především pro prozkoumání radiolokátoru a kvůli technologii motorů AL-41F15.

Boje na Ukrajině se týkaly i Su-35S

Ostatní pokusy o prodej jiným zemím neuspěly. Po vypuknutí bojů na Ukrajině se naopak výrobce těchto letadel tvrdě pere s důsledky embarga a sankcí. Navíc se ukazuje, že letoun v boji není až tak efektivní, jak propaganda ruského výrobce a letectva prohlašovala. Jeden ruský supermoderní Suchoj Su-35S byl v bojích nad Ukrajinou po zásahu protiletadlovou raketou sestřelen 3. dubna a jeho trosky dopadly na pole u Charkova.

Letoun se tehdy stal obětí ukrajinské protivzdušné obrany, což potvrdil ukrajinský generální štáb s tím, že pilot letadla se katapultoval, ale byl dopaden a obviněn z útoku na civilisty, což je válečný zločin. Hořící trosky tohoto letounu se pak na čas staly hvězdou sociálních sítí. Sestřelený letoun byl prý na misi, při které měl likvidovat nebo potlačit systém ukrajinské PVO.

Ale ani relativně vyspělá elektronika není viditelně schopna dobře ochránit stroje letící v malé výšce před ručními protiletadlovými střelami kategorie MANPADS, jako jsou střely Igla, Stinger nebo Starstreak. V daném případě mohlo jít podle tvrzení japonského experta Takahašiho Kosukeho citovaného serverem Bulgarian Military o zásah polskou střelou PIORUN ráže 72 mm.

Proto jen budoucnost a další bojové zkušenosti napoví, jak moc je letoun Su-35S skutečně nebezpečný a v jakých situacích bude bojově úspěšnější než jeho protivníci. Nicméně je jasné, že o žádnou absolutní zbraň nejde.

Zdroj: Techinsider