Spolupráce československého leteckého průmyslu s holandskou firmou přinesla velmi zajímavý prototyp letounu. Jenže vše ukončila válka a došlo k jeho zničení.
Československý letecký průmysl se na konci 30. let minulého století nadechoval k velké modernizaci, protože zaostával za světovým vývojem o celou jednu generaci. Zvolenou cestou byla spolupráce s výrobci letadel v Evropě a nákup licencí letadel a motorů. Produktem spolupráce s holandským Fokkerem byla i unikátní stíhačka Fokker D.23.
16. mezinárodní letecká výstava v Paříži
V roce 1938, kdy už v Evropě byl silně cítit střelný prach, se tradiční, již 16. mezinárodní letecká výstava v Paříži konala poněkud nezvykle až ke konci roku. Dříve se na ní předháněli výrobci letadel a leteckých motorů s prezentací svých nejlepších výtvorů z technického hlediska. Na výstavě v roce 1938 však zúčastněné státy a firmy ukazovaly své výrobky především vojenské provenience, bylo zřejmé, že v první řadě jde o obchod se zbraněmi.
Dříve jediné pařížské letecké výstavě v daném roce ale předcházelo v Evropě nezvykle mnoho jiných podobných expozic. Díky politickým událostem roku 1938 nebyla tradiční výstava v Paříži tak reprezentativní, jako kdysi. A tak, po zahájení výstavy 25. 11. 1938, její návštěvníci zjistili, že chybí například Itálie a Rusko, Německo vystavovalo pouze jediný letoun a celkem se účastnilo jen sedm států.
Naše účast pod novým názvem
Tehdejší Česko-Slovenská expozice, i přes svůj velmi skromný rozsah a zaměření na sportovní letadla, vyvolala na výstavě mimořádný ohlas. Celému jejímu standu dominovala totiž veliká fotografie letící Avie B-35 na pozadí mapy okleštěného Česko-Slovenska. Byla to hezká facka francouzské oficiální zahajovací delegaci vedené prezidentem Francie, panem Albertem Lebrunem a ministrem Guy la Chambre.
Československá účast na výstavě však byla větší, než to na první pohled vypadalo. To dokazoval jeden z nejobdivovanějších a nejdiskutovanějších exponátů, holandský stíhací letoun Fokker D.23. Byl to totiž dvoumotorový stíhač vybavený českými leteckými motory Walter Sagitta I-SR. Ty dva motory byly do letounu instalovány v tandemu, tj. jeden v tažné, druhý v tlačné konfiguraci.
Holandský stíhač s československými motory
Holandský stíhač Fokker D.23 byl dvoumotorový letoun s trupovou gondolou a dvěma nosníky ocasních ploch. Jeho revoluční konstrukční řešení instalace dvou motorů v tandemu umocňoval navíc „americký vynález“, totiž třístopý příďový podvozek. Podle shody názorů v dobovém tisku byl D.23 vnímán jako velice slibný typ. Šlo o samonosný celokovový dolnoplošník, jen kormidla a křidélka měl potažená plátnem. Jeho motory roztáčely dvě třílisté kovové vrtule VDM, každou v opačném směru otáčení.
Třístopý, plně zatahovací příďový podvozek s koly a brzdami Argus a s olejopneumatickými tlumiči Olaer umožňoval starty a přistání na malých i neupravených plochách nebo s velkou přistávací rychlostí. Také ovladatelnost při startu a přistání byla velmi dobrá. Vrtule byly stavitelné za letu elektricky. Opačný směr otáčení odstraňoval gyroskopický moment a zvyšoval stabilitu letadla v celém rozsahu otáček.
Plánované celokovové křídlo bylo konstruováno jako průběžné, se dvěma nosníky a nosným duralovým potahem. Centrální trupová gondola byla svařena z trubek včetně integrovaných motorových loží obou motorů. Pilotní prostor mezi oběma motory měl pancéřování ze všech stran. Krytá kabina poskytovala slušný výhled, s výjimkou přímo dozadu, protože se nacházela před náběžnou hranou křídla. Nosníky kormidel byly vyrobeny jako skořepiny z duralu.
Výzbroj letounu tvořily dva kulomety Browning FN ráže 7,9 mm v trupové gondole se synchronizací, dále dva velkorážné kulomety Browning FN 13,2 mm v nosnících ocasních ploch, ovládané pneumatickým systémem Dewandre a se zásobou střeliva přímo v křídle. Konstruktéři počítali s tím, že je nahradí kanóny ráže 20 mm, například Oerlikon FFS.
Výkony a rozměry nové stíhačky od Fokkerů
Rozpětí 11,5 m
Nosná plocha 18,5 m2
Váha prázdného letadla 2180 kg
Užitečné zatížení 770 kg
Maximální vzletová váha 2950 kg
Plošné zatížení 160 kg/m2
Objem palivových nádrží 415 litrů
Nejvyšší rychlost 525 km/hod ve výši 4000 metrů
Cestovní rychlost 390 km/hod
Stoupavost do 4000 metrů 5 minut 12 vteřin, do 5000 metrů 6 minut 48 vteřin
Maximální dostup 9000 metrů
Dolet 840 km.
Motory Sagitta I-MR jako nouzové srdce stíhače
Původní konstrukce D.23 počítala s motory Hispano Suiza 12Xcrs, JUMO 210G nebo Kestrel XV. Žádný z těchto motorů však nebyl v roce 1938 pro Holanďany najednou k dispozici, pouze Česko-Slovensko nabízelo svoji mnohem slabší Sagittu. Použité, vzduchem chlazené motory Sagitta I-MR byly vyvinuty a vyráběny v továrně Walter v Jinonicích, jako velmi pokrokově konstruované dvanáctiválce invertní dvouřadé koncepce na konci 30. let 20. století.
Dosahovaly krátkodobě výkonu při startu 447,5 kW, tj. 600 k.s, jejich stálá výkonost ve výši 4000 metrů dosahovala přibližně 400 kW, tj. 540 k.s. Hlavním konstruktérem byl Ing. Zdeněk Pilát, Csc., který působil ve Waltrovce od roku 1929, a právě Walter Sagitta byl jeho poslední motor před odchodem do továrny JAWA.
Letové zkoušky se samými problémy
Na výstavě v Paříži v roce 1938 byla vystavena jen nelétající maketa Fokkeru D.23 a dva zajímavé modely s elektromotory, které demonstrovaly odstranění gyroskopického momentu koncepcí dvou tandemových motorů. Skutečný prototyp se připravoval na letové zkoušky v továrně Fokker, a ještě nebyl zdaleka dokončený. Pro urychlení zkoušek byl neozbrojený a vybavený nouzovou konstrukcí křídla ze dřeva. Poprvé odstartoval 30. května 1939.
Při zkouškách se ukázala zásadní slabost koncepce, špatné a nedostatečné chlazení zadního motoru. Ten se stále přehříval a ani různé varianty nedokázaly tento vrozený nedostatek odstranit. Také nepřestávající vibrace zadní vrtule trápily testovací tým. Obavy vyvolával i možný osud pilota mezi dvěma těžkými motory při havárii či tvrdém přistání třeba bez podvozku, nebo po výskoku z letounu za letu, když by zadní vrtule značně překážela.
Válka všechno ukončila
Tyto problémy a otázky však testy nového letounu nestihly vyřešit. I když se údajně na těchto zkouškách podílel i český zalétávací pilot, prototyp D.23 nalétal pouhé 4 letové hodiny. Při útoku nacistické armády na Holandsko byl bohužel na zkušebním letišti zničen. A tak zajímavý letoun s českou stopou nestačil ani naznačit, jestli by byl skvělou konstrukcí a výborným stíhacím letadlem, nebo jen velkým konstrukčním omylem.
Myslíte si, že by byl Fokker D.23 spíše zklamáním nebo úspěchem?
Zdroj: Autorský článek pana Ing. Iva Pujmana
Galerie
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 20791
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 21284
