Konflikt s Ukrajinou již několik let tvrdě dopadá na ruský vesmírný program. Musí vyvinout novou nosnou raketu

Když v roce 2014 Rusko anektovalo Krym a rozpoutalo povstání na Donbase, asi si neuvědomovalo, že konflikt může tvrdě zasáhnout některá jeho odvětví. Jedním z nich se stal ruský vesmírný program. V té době Rusko využívalo k vynesení běžných družic řady Kosmos na oběžnou dráhu nosné rakety Zenit. Avšak velká část komponentů těchto raket se vyráběla na Ukrajině, dědictví Sovětského svazu. Ukrajina pak kvůli agresi Ruska v roce 2015 z programu vycouvala, což pro ruský vesmírný program znamenalo obrovskou komplikaci.

Zenity skončily před 5 lety

Ruská vláda v roce 2016 ohlašovala, že se k programu Zenit vrátí, přičemž rakety se budou kompletně vyrábět v Rusku. První starty těchto raket začaly ještě za SSSR v roce 1985, první úspěšný se uskutečnil 27. října. Po rozpadu SSSR zpočátku spolupráce pokračovala, v roce 1999 se objevila třístupňová raketa Zenit-3SL a několik dalších modifikací. Po odstoupení Ukrajiny z programu v roce 2015 však poslední raketa Zenit (v modifikaci 3F) z Bajkonuru odstartovala v roce 2017.

iZdroj fotografie: Kirill Borisenko / Creative Commons / CC BY-SA

Rusku proto nezbylo nic jiného, než se začít ohlížet po domácím řešení. Plány na obnovení Zenitu nakonec skončily u ledu a země se začala soustředit na novou raketu Irtyš neboli Sojuz-5. Nahradit má nejen Zenit, ale i rakety Proton-M. Základ rakety Irtyš budou tvořit dva stupně jako u Zenitu, avšak jejich průměr se zvětší ze 3,9 na 4,1 metru. To umožní použít stejné pozemní a manipulační vybavení jako pro rakety Proton, včetně již používaného systému a techniky vlakové dopravy na Bajkonur.

Jeho první stupeň bude poháněn modernizovaným čtyřkomorovým motorem RD-171MV na kapalné pohonné látky (RG-1/ LOX), bude vysoký 37,4 metru a zhruba o 5 metrů větší než první stupeň Zenitu (32,9 m). Naproti tomu druhý stupeň se zkrátí z 10,4 na 7,77 metru a jeho pohon zajistí dva upravené motory RD-0124MS.

Raketa má startovat příští rok

Podle dostupných údajů, naposledy upřesněných na výstavě MAKS 2021 v Moskvě, kde byla vystavena i její zmenšená maketa, by raketa měla být celkem 61,9 metru vysoká při průměru 4,1 metru. Její hmotnost je plánována na 532 tun. Měla by zvládnout dopravit do vesmíru náklad o hmotnosti 18 000 kg nepilotované verze, 15 500 kg pilotované verze, případně na geosynchronní dráhu pomocí třetího stupně až 5,5 tuny.

První start byl z kazašského Bajkonuru naplánován na rok 2023. O tom, kdy by se měl uskutečnit, však nejsou dostupné žádné informace, proto nelze ani termín tohoto roku potvrdit. Generální ředitel RKC Progress, Dmitrij Baranov, sice v roce 2019 oznámil, že stavba první rakety Irtyš začala 31. května 2019 a dle jeho slov se vyráběly palivové nádrže, ale to bylo ještě v době, kdy se předpokládal první start v roce 2022.

Do všeho navíc pravděpodobně zasáhnou důsledky probíhajícího konfliktu na Ukrajině a embargo uvalené na Rusko. Podle mnoha ekonomů bude v jeho důsledku obecně ekonomika Ruska klesat, navíc rozpočet zatěžuje i válka na Ukrajině. Do Ruska se nesmí dovážet řada komponentů a speciálních materiálů, především těch, které by šly použít ve zbrojním průmyslu. Lze předpokládat, že v některých případech může jít o materiály a komponenty nutné pro rakety nebo jejich řídící systémy.

Na druhou stranu je však veřejným tajemstvím, že i v současné době s Ruskem například USA čile obchoduje a nakupuje od něho celou řadu vzácných kovů a materiálů v dosti velkém měřítku. A něčím musí tyto pro něho nepostradatelné komodity zaplatit. Na geostacionární mise bude muset být raketa vybavena třetím stupněm označovaným Blok DM-03. Uvažuje se i o tom, že první stupeň Irtyš by se mohl používat jako přídavný urychlovač nebo i jádro vyvíjené supertěžké rakety Jenisej.

Ta by podle zveřejněných ruských plánů měla začít startovat v roce 2028. Jak do všeho zasáhne současná situace a rychlost vývoje Irtyše, to dnes lze jen obtížně odhadovat. Nově vyvinutá raketa bude mít nutně zpočátku určité potíže růstu, mnohé se bude muset draze a pomalu ověřovat a zkoušet, a tak pochopitelně hrozí i zpoždění projektu. I to je daň za válku s Ukrajinou.