Americké bitevní vrtulníky AH-1Z Viper pro AČR jsou velkou posilou, letectvo získává snáze opravitelné moderní stroje světové úrovně

České letectvo se v oblasti bitevních vrtulníků dlouhá léta spoléhalo na původně sovětské stroje Mil Mi-24 Hind. Jejich konstrukce ale pochází ještě z počátku 70. let 20. století, a dnes jsou již beznadějně zastaralé, i když se ve své době jednalo o velmi silné stroje. Problém je navíc s náhradními díly z Ruska, pročež se je armáda rozhodla nahradit americkými Bell AH-1Z Viper. V roce 2019 objednala 4 kusy a dalších 6 dostane od USA jako kompenzaci za vojenskou pomoc poskytnutou Ukrajině. První dvojice vrtulníků je již v Česku.

Viper je vrtulník pro americké mariňáky

Bell AH-1Z Viper je nástupce bitevního vrtulníku Bell AH-1W SuperCobra; do vzduchu se poprvé vznesl v roce 2000 a o 10 let později byl zařazen do výzbroje – primárně byl přitom navržen jako vrtulník pro americkou námořní pěchotu. Jeho výhodou je, že má přes 80 procent dílů společných s víceúčelovým transportním vrtulníkem Bell Bell UH-1Y Venom, který je americkými mariňáky rovněž používán, což usnadňuje jeho údržbu. I ty si přitom české letectvo objednalo, a to konkrétně v počtu 10 kusů, takže této výhody využije také.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Bell AH-1Z Viper se od sovětských strojů v mnohém odlišuje – a nejde jenom o moderní vybavení. Mil Mi-24 byl vrtulník určený i pro přepravu pěchoty, kdežto Viper je čistě bojový a s vysokou odolností. Je navíc výrazně menší. Zatímco sovětský stroj měl maximální vzletovou hmotnost 12 tun, americký jen 8,4 tun. I proto je hbitější a rychlejší, jeho maximální rychlost vychází na 370 km/h a jeho dosah 690 km, tedy asi o 1/3 více než u sovětského stroje.

Snadná pilotáž a operace v noci

Největší výhodou je pak moderní vybavení Bell AH-1Z Viper. Navržen byl tak, aby pilotovi a operátoroví zbraní co nejvíce usnadnil jejich práci a mnohé procesy byly automatizované. V kokpitu jsou multifunkční displeje z tekutých krystalů, pilotovat přitom mohou oba členové osádky. V boji jim pomáhá dvojice počítačů, a zajímavostí je, že osádka disponuje zaměřovacím systémem na přilbě, který jí poskytuje i infračervený pohled. Systém tak umožňuje účinně využívat vrtulník i v noci a za zhoršených povětrnostních podmínek.

Špičkové jsou i samotné zbraně, vrtulník je vybaven rotačním kanonem ráže 20 milimetrů se zásobou 750 nábojů, na 6 závěsnících pak může nést výzbroj o hmotnosti 2,6 tun. Obvykle jde o rakety Hydra 70 nebo jejich přesně naváděnou verzi označovanou jako APKWS II. Nejsilnější zbraní jsou však protitankové řízené střely AGM-114 Hellfire s dosahem až 11 kilometrů, jichž může nést až 16. Vrtulník Bell AH-1Z Viper nese i střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder na boj s jinými helikoptérami, letadly a drony.