Bitevní vrtulníky AH-1Z Viper se řídí jinak než sovětské Mi-24. Českému letectvu přinesou mnoho výhod

V roce 2019 se Česká republika rozhodla pro nové bitevní vrtulníky, a to americké Bell AH-1Z Viper. Původně si objednala čtyři stroje, ale USA se v letošním roce rozhodly dalších šest helikoptér Česku darovat. Nahrazují již vyřazované sovětské Mi-24/35 Hind, které zastarávají a je u nich problém s náhradními díly kvůli válce na Ukrajině. Jelikož u nás byl LOM Praha jako garant technických prohlídek a revizí vrtulníků Mi-24/35 dotčen odvetou Ruska po spuštění sankcí, ruské vrtulníky již nemají v českém vojenském letectvu budoucnost.

Pedály se ovládají opačně

Pro české piloty to samozřejmě znamená, že se s novými americkými vrtulníky musí naučit létat. Stejně jako technici si musí osvojit údržbu. Čekají je některé významné změny. Již první tréninky, kterých se účastnili piloti a technici z Náměště nad Oslavou na základně americké námořní pěchoty Pendleton, jim ukázaly rozdílnost strojů AH-1Z. Například na pedály Viperu „šlape” pilot při snaze o změnu směru letu opačně, než je tomu u sovětského stroje.

Opačná je i práce s plynem, ale třeba řízení podle pilotů nevyžaduje tolik síly a je mnohem citlivější. Viper je pilotáží i technickými možnostmi naprosto jiný vrtulník než sovětský Hind, především je modernější. V této verzi se jeho první let uskutečnil v roce 2000, do výzbroje začal být zaváděn v roce 2010. Nyní ho sice v USA používá jen americká námořní pěchota, nové stroje tohoto typu se však stále vyrábějí. Naposledy objednané je má Bahrajn.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Uvažuje o nich i několik dalších států. Jde o osvědčený design, který vychází z bitevních dvoumotorových vrtulníků AH-1W SuperCobra. To byl pokračovatel původní jednomotorové AH-1 Huey Cobry, jež se proslavila již během války ve Vietnamu a byla prvním specializovaným bitevním vrtulníkem na světě. Viper si v souladu s konstrukční filosofií této rodiny vrtulníků ponechává značně úzký trup, což má ztěžovat možnost zasažení stroje.

Vrtulník je 17,8 metru dlouhý a jeho hmotnost činí 5,58 tuny. Má čtyřlistý rotor, který pohání dvojice motorů General Electric T700-GE-401C. Jeho maximální rychlost je 410 kilometrů v hodině a výškový dostup 6 kilometrů. Dokáže doletět do vzdálenosti 425 kilometrů, ale záleží samozřejmě na jeho zatížení. Má dvoučlennou posádku, pilota a střelce.

Rotační kanon i střely Hellfire

V přední části je vrtulník vybaven mimo jiné v otáčivé podvěšené věžičce trojhlavňovým rotačním kanonem M197 ráže 20 milimetrů. Nese si s sebou zásobu 750 nábojů. Dále má šest závěsníků na bočních křídlech (nosičích výzbroje) na uchycení dalších zbraní o hmotnosti až 2 600 kilogramů. Mohou ji tvořit například řízené protitankové střely Hellfire, kterých stroj unese až 16. Je možné sem „pověsit” i střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder na boj s jinými helikoptérami či letadly. Případně lze na závěsníky umístit neřízené rakety Hydra 70.

Při projektování stroje konstruktéři dělali vše pro to, aby se zlepšila jeho bezpečnost i odolnost a ochraňoval co nejvíce svoji posádku. Stroj má výmetníky dipólů i tepelných klamných terčů, které mají zmást různě naváděné protiletadlové střely i kategorie MANPADS. Díky čidlům je schopen varování posádky před radarovým zaměřením či osvícením zaměřovacím laserem.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Má samotěsnící nádrže, které jsou schopny po průstřelu vzápětí utěsnit celý objem nádrže a zamezit unikání paliva. Trup a sedadla byly naprojektovány tak, aby byly co nejvíce odolné proti prudkým nárazům a v případě nouzového přistání či nehody se zvýšila šance posádky na přežití. Zvýšena byla i balistická odolnost trupu, především části kabiny, palivové nádrže a zástavby motorů, včetně odolnosti listů rotorů.