Bayraktar je trochu mediální bublinou, ale výhody dronů jsou nesporné. Šetří život pilotů i miliony na jejich výcvik a jsou těžko zachytitelné radary PVO.
Válka na Ukrajině je dalším dokladem toho, že moderní armády mohou úspěšně využívat velké typy bojových dronů, kategorie Heavy, případně Super Heavy. V případě, že AČR nakoupí těžké bojové drony kategorie Heavy, případně Super Heavy se startovací hmotností více než 1 000 kg, však nelze vyloučit do budoucna vznik atypických situací. Jednou z nich je střet mezi drony a pilotovanými bojovými letouny.
Výhodou dronů je obtížná zachytitelnost
Drony mají široké spektrum použití a řadu výhod, nicméně nelze přehlédnout i některá omezení. Především nelze počítat s možností ostrých manévrových leteckých soubojů, pro něž nemají velké pomalé drony dostatečnou pevnost draku z hlediska přetížení v zatáčkách a při střemhlavém letu. Nicméně vzhledem k svojí malé zjistitelnosti mohou napadat vrtulníky, transportní a bitevní podzvukové letouny v podstatě ze zálohy.
Za použití nesených řízených střel se samonaváděcími hlavicemi ve spolupráci s pozemní PVO, která bude vyhledávat cíle. Naopak pro současné víceúčelové bojové letouny jsou díky svojí malé rychlosti, letovým vlastnostem a malým rozměrům obtížným cílem. Nebezpečným protivníkem, obzvláště na menší vzdálenosti a při vizuálním kontaktu, jsou pro drony bitevní vrtulníky a podzvukové bojové letouny typu L-159.
Důležitým faktorem z hlediska přežití dronu je malá, případně minimální efektivní radarová odrazná plocha RCS (Radar Cross Section), která snižuje pravděpodobnost zachycení radarem, ať už ze země, nebo z letadla. Tento faktor přežití podporuje konstrukce draku, která je obvykle z velké části tvořena z různých nekovových materiálů. Zde si můžeme připomenout úspěšné nasazení sovětských dřevěných cvičných/kurýrních letounů U-2/PO-2 v Koreji.
Tam s nimi měly velké problémy americké noční stíhačky vybavené radary. Drony tedy mohou obzvláště úspěšně operovat v noci, při rušivé činnosti nad územím protivníka. Jednorázové materiální škody nemusí být v takovém případě vysoké, zato morální značné, především chronicky nevyspalí vojáci a potřeba neustálého hlídkování a připravenosti protiletadlové obrany.
Další výhody dronů
Z hlediska přežití dronů na bojišti je rovněž podstatné minimální tepelné vyzařování pístového spalovacího motoru, které snižuje pravděpodobnost detekce a zaměření přístroji a samonaváděcími hlavicemi pracujícími v infračervené části spektra. Jedná se jak o letecké, tak o pozemní přenosné protiletadlové raketové prostředky. Jako pozitivní lze hodnotit rovněž slabé akustické vyzařování (hluk) pístového motoru s vrtulí.
Na vzdálenost několika kilometrů lze takový dron lehce přeslechnout, tím spíše v dopravním nebo bojovém hluku a stresu. Z obrněné techniky, obzvláště za jízdy, není příliš dobrý rozhled ani poslech. Osádky obvykle sledují okolí, nikoli prostor nad sebou, pokud jim to konstrukce vozidla vůbec umožňuje.
Nepřehlédnutelnou výhodou ve srovnání s bojovými letouny je potřeba pouze krátkých startovacích a přistávacích drah, přičemž mohou posloužit běžné komunikace, stejně jako sportovní hřiště a rovné louky. Lze předpokládat, že hlavní vojenská letiště budou vyřazena, případně zamořena radioaktivním materiálem již na počátku velké války v Evropě.
Zde můžeme připomenout využití dronů z hlediska kontroly zamoření prostoru, který je živým organismům nebezpečný. V neposlední řadě lze zmínit schopnost dlouhodobého letu dronu, který přesahuje biologické možnosti člověka.
Provoz a logistika jsou velmi levné
Jako nevýhodu vrtulových těžkých bojových dronů lze uvést například malou rychlost, která může vést za dne a v nízkých letových hladinách k vizuální/optické/optoelektronické detekci a ničení palbou automatických zbraní ze země. Dále je zde možnost rušení komunikačního a řídicího elektronického systému dronu systémy elektronického boje protivníka. Na místě je rovněž otázka převzetí kontroly, řízení a zajetí UCAV protivníkem, což se v poslední dekádě opakovaně stalo.
Celkově je obtížné posuzovat úroveň a odolnost veškeré avioniky dronu z hlediska různých situací a úkolů, pokud nedojde k praktické zkoušce. Srovnáme-li pomalý těžký vrtulový bojový dron například s lehkým bitevním letounem L-159 ALCA z hlediska obrany domácího území, jsou výsledky následující. Bojový dron nepotřebuje letiště, má nižší akviziční a provozní náklady, má jednodušší údržbu, může létat mnohonásobně déle, má menší RCS a při zničení nehrozí ztráta pilota, jehož výcvik trvá řádově roky a stojí miliony.
Na druhé straně má nižší rychlost, nižší nosnost, je vysoce pravděpodobné, že reakce na ohrožení bude pomalejší, lze ho vyřadit z boje prostředky elektronického boje (EB) a převzít řízení. Drony jsou výhodné z hlediska provádění dlouhodobého střehu ve vzduchu, ať už nad územím protivníka, tak například i při obraně letišť nebo strategického průmyslu.
Oba druhy letounů, pilotované i drony, mohou nést kontejnery s automatickými zbraněmi, raketomety s neřízenými raketami, bomby (pumy) různého typu, protizemní řízené střely, samonaváděcí PLŘS, naváděné PLŘS a PTŘS a kontejnery s jiným obsahem, od elektroniky po chemii a logistický materiál.
Porovnání s pilotovanými letouny je zajímavé
Zajímavé by bylo rovněž srovnání z hlediska manévrového boje ve vzduchu opět mezi těžkým pomalým dronem a například L-159. Pilotovaný letoun je podstatně rychlejší, a to jak v horizontále, tak ve vertikále. Na druhou stranu je těžší a má vyšší plošné zatížení. Dron má sice menší rychlost a stoupavost, ale výrazně nižší plošné zatížení. To mu umožňuje provádět zatáčky s podstatně menším poloměrem.
Pilotovaný letoun by se v horizontálním střetnutí dostával na vnější stranu zatáčky, kterou by už nemohl utáhnout k získání pozice ke střelbě. Navíc by se kvůli vyšší rychlosti dostával do nevýhodné pozice před pomalejší dron. Bojový bezpilotní letoun by naopak mohl vybočit ze zatáčky ven a zahájit palbu na rychlejší pilotovaný letoun při jeho průletu. Obecně lze konstatovat, že větší rychlost umožňuje pilotovanému letounu volit místo boje a kdykoliv z něj vystoupit.
Nicméně možnosti dronů jsou široké, obzvláště v případě, že by při plnění taktických úkolů létaly ve dvojicích. V simulovaných soubojích mezi rychlými proudovými drony a rychlými nadzvukovými víceúčelovými bojovými letouny obvykle zvítězily drony. První takový souboj se odehrál mezi bezpilotním proudovým Ryan Firebee a pilotovaným F-4 Phantom už v sedmdesátých letech v rámci programu MASTAG, jemuž se budeme věnovat v samostatném článku.
Bayraktar je mediálně nadhodnocený
U rychlých proudových i pomalých dronů je velkou výhodou, oproti pilotovaným letounům, že mohou provádět manévry s negativním přetížením, protože nenesou pilota. Z hlediska ničení dronů pilotovanými letouny jsou zajímavé řízené střely schopné zafixovat a sledovat obraz cíle, nikoli tepelné vyzařování jako například izraelský typ Python.
Z hlediska střetu mezi bojovými drony (UCAV-Unmanned Combat Aerial Vehicles) bude zásadním předpokladem úspěchu kontrola vzdušného prostoru a nerušená komunikace mezi operátorem/operátory a dronem. Z tohoto hlediska je samozřejmě potřebná vysoká úroveň vycvičenosti operátorů.
V neposlední řadě je třeba z hlediska akvizice a perspektivního použití těžkých dronů vycházet z kvality a hodnocení výrobce, nikoli z reklamních článků a propagandy v médiích. Typickým příkladem je reklama tureckého typu Bayractar, kde reálné schopnosti pokulhávají za mediální reklamou.
V kterých ohledech budou drony nahrazovat pilotované letouny?
Zdroj: Millitary.com, Autorský komentář MVK
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 8443
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 7509
