Ruské ozbrojené síly jsou známé šlendriánem, korupcí a snahou si přivydělat prodejem materiálu. Že se to týká i opravdu tajných oblastí, to je velmi vážný problém.
Kdyby začala jaderná válka, část ruského velení bude koordinovat činnost vojsk, letectva a námořnictva ve vzduchu ze speciálních velitelských letadel Il-80. Ta jsou ve výzbroji ruských ozbrojených sil celkem čtyři a jsou upravena tak, aby mohla sloužit ve vzduchu i během jaderného konfliktu. Podobnými stroji disponují i Spojené státy. Zarážející je ale případ krádeže, který se na jednom z těchto ruských letadel udál během údržby v roce 2020.
Do tajného stroje se někdo vloupal
Podle dostupných informací se jedno z velitelských letadel nacházelo ve vědeckotechnickém komplexu Taganrog Aviation G. M. Beriev. Zde chtěli technici provést komplexní údržbu podvozkového systému. Když letadlo přebírali, bylo vše v pořádku. Vstupy měly být zabezpečeny, nacházely se na nich i plomby. V prosinci však bezpečnostní pracovníci zjistili, že vstup do letadla někdo násilně otevřel. Zavolali policii a vyšetřovací orgány začaly konat.
Zjistily, že v letadle, jehož prostory by měly být maximálním způsobem zabezpečeny, chybí 39 bloků radiostanic a další vybavení. V letadle se našly otisky prstů a bot. Jestli byl někdo někdy kvůli této krádeži obviněn a co se s ukradenými díly stalo, to ruská strana nikdy nesdělila. Později pouze představitelé armády konstatovali, že odcizené díly neměly žádnou strategickou hodnotu, a tak se bezpečnost Ruska nenarušila.
Návrh letadel z doby Sovětského svazu
Obecně platí, že zařízení jako letadla Il-80 by měla být přísně střeženou částí jakýchkoli ozbrojených sil. Ne nadarmo se jim říká letouny soudného dne, protože by měly ruskému velení umožnit velet i v případě jaderného konfliktu, i kdyby byla jiná velitelská centra zničena. Rusko má dnes ve službě čtyři tyto stroje. Začaly vznikat v 80. letech, ještě za Sovětského svazu, ale do služby vstoupily až v roce 1992, tedy po rozpadu SSSR. K dnešnímu dni je Rusko údajně mělo minimálně jednou modernizovat a prodloužit tak jejich morální i technickou životnost.
Letoun je postaven na bázi civilního dopravního letadla Il-86, ale v mnoha ohledech se odlišuje. Například v prostoru pro pasažéry nejsou žádná okna, což má zvyšovat ochranu proti EMP pulsům z jaderného výbuchu. Od prostoru posádky je pracovní prostor velitelství oddělen speciální přepážkou. Všechny elektronické přístroje, spojovací systémy, senzory a ostatní obdobné vybavení má být co nejvíce stíněné, maximálně se využívá analogová technika, která právě v případě EMP vykazuje vysokou odolnost a funkčnost. Stroj je vybaven mnoha anténami a satelitní komunikací.
Letoun je 59,5 metru dlouhý a rozpětí křídel má 48,1 metru. Dokáže vystoupat do výšky 11 kilometrů a jeho maximální rychlost dosahuje 970 kilometrů v hodině. Dolet má být 3 500 kilometrů, což je dnes relativně malá hodnota. Ale stroj může tankovat za letu a předpokládá se, že v případě nasazení by byl ve vzduchu dlouhé hodiny. Každopádně Il-80 i přes modernizace zastarávají a Rusko je chce nahradit. Mělo by se jednat o stroje postavené na bázi letadla Il-96-400M. Kdy však bude nástupce hotový, to není jasné.