Spojené státy a Čína pravděpodobně svádí souboj o primát v konstrukci stíhacího letounu šesté generace

Ačkoli se moderní letouny páté generace začaly zavádět do výzbroje teprve před několika lety a bude ještě dlouho trvat, než se uspokojí požadavky vojenských letectev na jejich dodání, v mnoha zemích už běží konstrukční a vývojové práce s cílem vyvinout letoun šesté generace. Zatímco v minulosti soupeřily Sovětský svaz a Spojené státy, dnes SSSR respektive Rusko na špičce tohoto technologického souboje střídá Čína. Američané již vývoj ohlásili, Čína na něm také pracuje. Pozadu však nechtějí zůstat ani evropské státy a další zbrojní velmoci.

Výzbroj hypersonické zbraně

Otázkou dnes samozřejmě je, co se bude za letouny šesté generace označovat. Současná pátá generace vyžaduje schopnost stealth, pokročilé sdílení informací, vyspělé senzory a další prvky, ale i tak se existující letouny v mnoha detailech liší. Letadla šesté generace budou muset mít vše, čím disponují letadla generace páté, jen kvalitativně na vyšší úrovni. Letouny šesté generace navíc budou muset mít multispektrální stealth vlastnosti a schopnost eliminovat vzdušnou hrozbu na velmi značnou vzdálenost.

Měly by být vyzbrojeny novými hypersonickými střelami vzduch-vzduch s doletem minimálně 400 km. Podle předpokladů budou vzdušný boj vést mimo vizuální viditelnost s protivníkem. Blízký takzvaný „psí souboj” dvou stíhaček této generace bude spíše vzácností. Očekává se, že v jejich řídícím a navigačním systému budou užity prvky umělé inteligence.

iZdroj fotografie: Ministry of Defense of Japan / Creative Commons / CC BY

Motory by měly být konstrukcí s proměnným cyklem, tj. technickou kombinací klasických reaktivních motorů pro vysoký výkon a velkou akceleraci ve vzduchu s technologií dvouproudových motorů z dopravních letadel pro zvětšení ekonomie provozu, prodloužení doletu a výdrže i bez tankování ve vzduchu. Budou muset být schopny spolupracovat s roji dronů a samy budou zvládat i mise v bezpilotní verzi.

Stíhačka šesté generace může být tedy řízena pilotem, či plnit funkci dálkově ovládaného dronu operátorem z pozemní stanice, nebo bude moci operovat v autonomním režimu. Zvažuje se, že by takováto stíhačka nejen řídila a ovládala souběžně letící drony, jež by s ní tvořily vlastní základní bojovou jednotku, ale sama by mohla nést nějaké vlastní malé drony, které by používala po vypuštění pro průzkum, jako návnady pro protivníkovu PVO, jako loudavou munici a sebevražedné drony, třeba i k odlákání pozornosti.

Američané již otestovali plnohodnotný demonstrátor

Zcela jednoznačným a už dnes samozřejmým požadavkem na schopnosti letadel šesté generace je nutnost být během letu propojenou automatickou síťovou jednotkou pro sdílení a translaci elektronických dat na bojišti i v síti velení a řízení misí, a to i se všemi spojeneckými vzdušnými, námořními a pozemními silami. Samozřejmé je, že se to bude muset dít v reálném čase.  

Stroje šesté generace budou muset obstát i v rámci elektronického a kybernetického boje, a proto musí být vybaveny pokročilými zbraňovými systémy pro vedení radioelektronického boje. Vyloučena není ani nějaká forma jejich aktivní obrany proti útočícím střelám, například vyzbrojením laserovými zbraněmi, které mají být na stíhačkách šesté generace dostatečně výkonné, aby dokázaly zničit nepřátelské rakety vzduch-vzduch a země-vzduch.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

V letectvu Spojených států se blíží ke konci životnosti letouny F-22, které byly zkonstruovány pro vybojování vzdušné nadvlády. Letectvo proto spustilo někdy v roce 2017–18 program PCA, jenž byl postupně přejmenován na NGAD, s cílem vyvinout stroj šesté generace. Výsledný letoun má právě F-22 nahradit. Už v roce 2020 pan Will Roper, civilní náměstek pro vyzbrojování a logistiku USAF na internetu v Defense News, prozradil, že Američané již za letu otestovali plnorozměrový technologický demonstrátor stíhačky šesté generace NGAD.

Nejde pochopitelně o první prototyp, jde pouze o létající platformu, na které se ověřují jednotlivé dílčí technologie a formulují se teprve představy uživatelů o tom, jak bude skutečný letoun šesté generace vypadat a co bude muset zvládat. Ale jde o jasný signál toho, že vývoj v USA běží na plné obrátky. Do roku 2025 by na něho mělo být vynaloženo kolem 5 miliard dolarů (125 miliard korun).

Podle spekulací možná nakonec vzniknou dva stroje. Jeden s dlouhým doletem pro oblast Pacifiku a Indického oceánu, druhý s kratším doletem pro Evropu. Létat v USAF by měly začít kolem roku 2030. Kromě USAF však i americké námořnictvo spolu s námořní pěchotou tak trochu mimo pozornost médií stejně intenzivně rozvíjí vlastní program F/A-XX pro stíhače šesté generace, určené pro letadlové lodi.

Čínský letecký průmysl je na vzestupu

Čína oznámila zahájení prací na letadle šesté generace v roce 2019. Ačkoli se o vývoji příliš neví, vzhledem ke značnému pokroku v čínském leteckém průmyslu, jehož důkazem je existence sériové výroby stíhacího letounu páté generace J-20B, doložený vývoj stealth bombardéru H-20 a výroba cvičného letounu L-15 lze předpokládat, že země chce s USA jednoznačně držet krok, případně je i předehnat. Podle původně oznámených plánů by měl být čínský letoun šesté generace hotov kolem roku 2035.

I Rusko plánovalo letoun šesté generace, objevovalo se v této souvislosti označení Mig-41 (údajně by to byl dosud nejrychlejší letoun plánované šesté generace na světě, má dosahovat rychlosti až Mach 4,3). Vzhledem k potížím s produkcí a zaváděním letadel páté generace Su-57 do služby a kvůli současné situaci, kdy čelí jako značně izolovaná země mezinárodním sankcím, však zřejmě nelze předpokládat, že by do souboje výrazně a včas zasáhlo, byť to její představitelé nahlas proklamují.

Dva programy vznikají i v Evropě, která tím vývoj vlastních letounů páté generace přeskočí, respektive bude je vyrábět (F-35) jen v licenci. Velká Británie, Švédsko a Itálie pracují na letounu Tempest. Německo, Francie a Španělsko na letounu FCAS. Již v minulosti se však ukázalo, že evropské země se na finální konstrukci, bojových schopnostech a konečné podobě společně vyvíjených zbraní často shodnout nedokážou.

iZdroj fotografie: Aleksandr Markin / Creative Commons / CC BY

Vyloučena proto není ani alternativa, že by se model stíhačky zahraničního původu šesté generace nakonec podobně jako F-35 v nějaké západoevropské zemi vyráběl licenčně. Vzhledem k riziku, jaké představuje Čína, vývoj stíhacího letadla šesté generace označovaného jako Mitsubishi FX oznámilo i Japonsko. Jejím demonstrátorem se stal experimentální prototyp letounu X-2 Šinšin, který původně Japonsko vyvíjelo na počátku 21. století poté, co mu USA odmítly dodat tehdy nové F-22 Raptor.

Protože ale Japonsko dostalo nakonec stroje F-35, vývoj tohoto letounu byl změněn na přípravu projektu vlastního japonského letounu šesté generace. Ambice proklamuje v tomto směru i Indie, ale ta nyní pracuje na svém domácím letounu páté generace, jenž by mohl být hotov někdy v roce 2028. Vzhledem k chronickým problémům Indie s konstrukcí letadel její ambice na daném poli mnozí odborníci neberou příliš vážně. Vyloučeny nejsou ambice i stále silnějších zbrojních velmocí, jako je Jižní Korea nebo Turecko.