Stíhačky F-35 jsou nejlepšími bojovými letouny současnosti, Pentagon však není s jejich výkony zcela spokojen

Stíhací letouny řady F-35 jsou momentálně nejdražším vojenským programem na světě. Celkové náklady na vývoj a provoz těchto víceúčelových stíhacích bombardérů páté generace sahá do výše několika bilionů dolarů. Kromě toho, že se jedná o téměř finančně neúnosný projekt, má jít rovněž také o nejschopnější letouny současnosti. Skutečnost je ovšem jiná. Od technických závad přes bezpečnostní nedokonalosti, F-35 se potýkají s celou řadou problémů.  

Stále přibývající závady

Michael Gilmore, bývalý ředitel Úřadu pro vyhodnocování testů amerického ministerstva obrany, ve své výroční zprávě z roku 2017 ostře zkritizoval nedokonalosti stíhacích letounů F-35. Armáda tehdy v letounech odhalila na 276 závad, které se týkaly například i nefunkčnosti operačního systému verze 3F. A to včetně jeho aktualizované verze 3FR6. Software pro stíhací bombardéry byl ve skutečnosti aktualizován již 31krát, přesto si však armáda stále stěžuje na pravidelné poruchy a chyby v provozu palubních systémů. 

Kromě téměř tří set již známých chyb, které byly ve stíhačce nalezeny do roku 2021, navíc Pentagon neustále nachází nové. Kromě hlavních nedostatků zařazených do 1. kategorie evidoval program na 850 nedostatků kategorie 2. Do kategorie 2 se řadí především drobné problémy, jež by mohly v rámci operačního nasazení zapříčinit drobná omezení. Z celkem 850 závad bylo 165 klasifikováno jako prvky pro navrhovanou budoucí modernizaci. O těch se tedy nedá hovořit jako o odchylkách či závadách, ale spíše jako o navrhovaných „vylepšeních“. 

Značný problém představoval výkon letounů F-35. Stíhačky F-35 nejsou schopny létat nadzvukovou rychlostí bez použití přídavného spalování, mají nízký poměr tahu k hmotnosti a jejich manévrovatelnost i schopnost přežití v manévrovém boji i při útoku na pozemní cíle jsou proti požadavkům zadání příliš nízké. V extrémně vysokých výškách pak mohou letouny F-35B a F-35C letět nadzvukovou rychlostí pouze velmi krátkou dobu, protože hrozí strukturální poškození stealth povrchu letounu.

Pak ale letoun F-35C nemůže provádět ve vzduchu nadzvukové stíhání potřebnou dobu. Ve skutečnosti tedy F-35 nesplňují ne jeden požadavek na stíhací bombardéry páté generace, nýbrž hned několik. Dalšímu významnému problému čelily stíhací letouny také v rámci operačního nasazení.

Není tomu tak dávno, co se ukázalo, že F-35 nemohly využívat vestavěný letecký kanón v původním konstrukčním provedení jeho zástavby a musely v tomto směru projít poměrně výraznými úpravami. Omezené možnosti měly F-35 i co se přesnosti zasahování pozemních pohyblivých cílů týče. Další menší chyby pak spočívaly například v omezené účinnosti systému nočního vidění, nefungujících senzorech, zkratech v avionice či chybných hlášeních na palubních počítačích.  

F-35 není dozrálou konstrukcí

Do roku 2021 se letovým inženýrům podařilo většinu závad odstranit, přičemž počet skutečně kritických chyb spadl během první poloviny roku 2021 z 11 na 7. Všechny zbývající kritické nedostatky byly přitom klasifikovány jako problémy kategorie 1B. Tedy závady, které by mohly mít kritický dopad na výsledek případné bojové mise.

Závažnější problémy jsou řazeny do kategorie 1A a představují ohrožení života posádky. Ve stejném roce se však k technických závadám letounu přidaly další problémy. A to problémy týkající se právě pilotů, u nichž během zkušebních letů na F-35 docházelo někdy až k prudkému zhoršení zdravotního stavu.  

Jen mezi 2. květnem a 8. červnem 2021 údajně došlo k 5 až 10 incidentům, kdy musely být zkušební lety F-35 pozastaveny z důvodu prudké nevolnosti pilotů, závratí, brnění prstů či poruch vidění. Plukovník amerického letectva a uznávaný vojenský lékař, Jay Flottmann, uvedl, že za „nekomfortem“ pilotů stojí souhrn technických problémů, jimž letouny v té době čelily, špatné letové podmínky i vybavení pilotů, například ne zcela komfortní přilby či až příliš velké množství informací žádajících si pilotovo rozhodnutí během mise atd.  

Další řada technických problémů pak postihla letouny F-35 začátkem letošního roku. Závady, týkající se poněkud překvapivě proudového motoru F135 od společnosti Pratt & Whitney a nově také vystřelovacích sedaček britské firmy Martin Baker typu Mk 16, byly natolik vážné, že některé země byly donuceny své letouny F-35 na nějaký čas uzemnit.

Žádné chyby nejsou fatální

Takto napsané informace sice vyvolávají jednoznačný odsudek celého programu F-35, ale při bližším zkoumání se ukazuje, že nejde o chyby F-35. „Problém“ jejich motorů vychází především z faktu, že je jich vyráběno příliš málo, nebo spíše jsou vyráběny příliš pomalu. Při snaze zrychlit jejich výrobu pak provází hotové motory problém určitých nedodělků technického rázu.

Nejde o fatální chyby, ale při jejich údržbě není centrum údržby na Tinkerově letecké základně v Oklahomě schopné dodávat předmětné motory včas dle stanoveného harmonogramu, protože pracovníci údržby tyto nedodělky objevili (například chybějící předpisové zajištění šroubů drátěnými pojistkami) a musí je samozřejmě opravit, což na druhé straně přispívá k dalšímu zdržení procesu dodávek motorů strojům F-35.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Co se týká vystřelovacích sedadel, na vině je zřejmě lidská chyba u britského výrobce, protože Web Air Force Times uvedl, že problém s vystřelovacími sedadly Martin Baker byl zjištěn už v dubnu u strojů USAF při rutinní kontrole, kdy technici zjistili, že u čtyřech instalovaných sedaček byla pyropatrona nezvykle lehká, a ukázalo se, že v ní nebyla žádná nálož! Sedadlo tak bylo zcela nefunkční!

F-35 stále prochází vývojem

Výrobce svoji chybu pochopitelně napravil, ale ze zjištěné závady vyplývá, že je nutné u dodaných sedaček zkontrolovat, jestli i některé další nemají podobnou „závadu“. Přičemž problém se týká i jiných letadel, především Eurofighterů, strojů Rafale, ale i třeba AF-18E Hornet apod., které používají stejnou vystřelovací sedačku se stejnými pyropatronami.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Letoun F-35 je terčem silné kritiky už od svého uvedení, poněkud nespravedlivě však za mnoha bombastickými titulky v tisku ohledně „problémů“ tohoto stroje často stojí konkurenční boj se společností Boeing, která sice postupně pohltila většinu amerického vojenského leteckého průmyslu, ale při historicky největší zakázce pro USAF a spol. (výrobcem F-35 je konkurenční Lockheed Martin) sama neuspěla.

Soustavná kritika v médiích Boeing tolik nestojí a do značné míry vytváří atmosféru naprostého krachu programu F-35, a to i přes to, že F-35 je často označován ze nejlepší bojový letoun současnosti. I přes všechny problémy, kterým tyto stíhačky čelí, je zkrátka třeba mít na paměti, že F-35 není stále zcela hotovou konstrukcí, a systémové i technické chyby jsou tak do jisté míry přirozenou součástí dalšího vývoje letounu. Jinou otázkou však je, zda zkoušky a testy před spuštěním velkosériové výroby neměly přece jen trvat o trochu déle.