Americké námořnictvo hledá obranu proti čínskému „vrahu letadlových lodí“ DF-26. Jak je s tím daleko?

Když roku 2016 zavedla čínská armáda do výzbroje balistickou raketu středního doletu Dongfeng DF-26, vyvolala tím v řadách amerického námořnictva značné obavy. Proti doletu a schopnostem přesného zásahu cíle této střely americké námořnictvo nemělo v tu chvíli obranu, a tak se děsilo jejího případného nasazení. Od té doby však uběhlo již 6 let. Jaká je situace dnes?

Vrah letadlových lodí DF-26

Dongfeng (Východní vítr) DF-26 je 14 metrů dlouhá dvoustupňová balistická raketa středního doletu s raketovým pohonem na pevné palivo. Bojová hmotnost střely je 20 tun, maximální dolet činí v závislosti na zvolené balistické trajektorii a zátěži 4000–5000 kilometrů. Z pevninské Číny tak lze zasáhnout plochu celého Jihočínského moře až po Guam s klíčovou americkou základnou v oblasti a k tomu i celé Japonsko. DF-26 má však jinou, u balistických střel dosud nevídanou schopnost.

iZdroj fotografie: Uživatel IceUnshattered / Creative Commons / CC BY-SA

Hlavice rakety „Východní vítr“ dokáže do poslední chvíle před dopadem korigovat svůj směr letu a iniciovat explozi například své atomové nálože v blízkosti cíle s přesností 100 metrů. V případě války obou supervelmocí by Peking takto mohl smést americké námořnictvo v okruhu 5 000 km od všech pobřežních a ostrovních základen Číny v Pacifiku, a to včetně jeho páteře, tedy letadlových lodí. Proto tato zbraň dostala přezdívku „vrah letadlových lodí“ a je oprávněně obávaná.

DF-26 je navíc velmi variabilní systém. Střela může nést jednu až tři nukleární hlavice nebo konvenční nálož o hmotnosti 1,5 tuny. Hlavice mohou být na raketě zaměněny velmi rychle, a to s určitým omezením i v polních podmínkách. Jako nosič a základ odpalovacího komplexu pro DF-26 slouží šestinápravové nákladní automobily, systém je tedy maximálně mobilní a nezávislý na pevných vojenských základnách, stabilních odpalovacích silech a rampách atd. Rakety jsou proto před nasazením a odpálením jen těžce zachytitelné.

Achillova pata Východního větru

DF-26 má však slabinu. Oproti mezikontinentálním nebo hypersonickým zbraním, které přilétají k cíli rychlostí dosahující až čtyřicetinásobek rychlosti zvuku, vlastní hlavice Dongfeng-26 kvůli své schopnosti manévrovat v závěrečné etapě letu zvládne maximálně Mach 1,8. Toto je zatím největší problém střely. Relativně menší rychlost znamená pro obránce delší čas pro detekci a možnost včasnějšího zjištění směru letu její hlavice.

V Číně si tento problém uvědomují a přestože jejich rakety DF-26 středního doletu jsou jako jedny z mála na světě vybaveny svými vlastními manévrujícími hlavicemi, proslýchá se, že díky technickému úspěchu systému DF-17 s hypersonickým kluzákem dříve označovaným WU-14 nebo DF-ZF chtějí i tuto raketu vybavit alternativně místo hlavice i hypersonickým kluzákem.

Zatím se předpokládá, že kluzák by měl být schopen pohybovat se po oddělení od tělesa nosné rakety rychlostí průměrně Mach 10 a doletět po oddělení od mateřského raketového nosiče navíc asi 1430–1700 kilometrů. A hlavně, díky své extrémní řiditelnosti může provést úder na cíl z různých směrů a úhlů, nezávisle na předchozí trajektorii raketového nosiče. Více zde. Prostředky k zjištění odpalu balistických střel mají moderní námořnictva sice již dnes, ale problém spíše tkví v tom, aby to bylo dostatečně včas.

Američané vyvíjí nové radary

A právě proto Americké námořnictvo vyvíjí nové radary s dlouhým dosahem, senzory zachycující tepelné záření střel na velkou vzdálenost a z kosmu a chystají i pokročilejší detekční systémy. Po zachycení odpalu a určení místa či základní trajektorie letu nosiče přicházejí na řadu prostředky elektronického boje. Nejmodernějším a nejpokročilejším rušicím systémem je pak Surface Electronic Warfare Improvement Program (SEWIP) Block 3.

iZdroj fotografie: U.S. Navy

Ten bude v nejbližších letech instalován na torpédoborce třídy Arleigh Burke. SEWIS je unikátní v tom, že oproti starším systémům, které sloužily k obraně proti útočícím zbraním, je schopen i útočného nasazení. Americké námořnictvo tak po jeho instalaci a plném zprovoznění bude moci rušit předem či v průběhu příprav k odpálení důležitou elektronickou komunikaci, předávání a instalaci dat nutných k navigaci, naváděcí a vyhledávací radary.

Dále bude snižovat funkčnost harwardu komunikačních systémů nepřítele ještě před startem nosiče DF-26 (i jiných obdobných raket), a navíc z podstatně větší vzdálenosti než dnes. A když bude mít US NAVY v případném konfliktu dostatek špionážních informací například z družic či spíše z průzkumných a dlouhodobě nad pobřežím Číny kroužících dronů, nejlépe kategorie stealth, mohl by být tento systém dostatečně účinný.

Rakety, laser i drony

Základem obrany lodí amerického námořnictva jsou dnes raketové systémy Sea Sparrow a SM-6, jež mohou za horizontem eliminovat útočící střely s plochou dráhou letu. Čeká se jejich modernizace, aby zvládly i hrozbu dnešních DF-26 s běžnou manévrující hlavicí s rychlostí závěrečného útoku do 1,8 Mach. Novinkou na palubě lodí US NAVY mají být lasery, které ale jsou podobně jako railguny vysoce náročné na přísun energie.

Vyvíjený a již zkoušený HELIOS (High Energy Laser with Integrated Optical-dazzler and Surveillance) má v této souvislosti svou účinnost odstupňovanou do několika módů. Dokáže v prvním přesně sledovat a zaměřovat potencionálně nebezpečné cíle, ve vyšším módu je „oslepovat“, a při vyšším výkonu dokonce sestřelovat i drony, ale v budoucnu se počítá s tím, že v nejvyšším módu zvládne poslat k zemi i letadla či hlavice střel.

iZdroj fotografie: Public Domain

V loňském roce US NAVY také provedlo testy dronu MQ-25 Stingray s vlastnostmi stealth. Ten má kromě své velké výdrže ve vzduchu možnost doplňovat palivo za letu, což mu umožňuje operovat v případě války s Čínou nad jejím územím, aniž by se letadlové lodě přiblížily k pobřeží. Ani Čína nepolevuje, nejnovější verze DF-26 mají mít kromě možnosti využít hypersonický kluzák namísto své klasické manévrující hlavice delší dolet, zvýšenou přesnost, zvýšenou rychlost a nové senzory. Střely by tak měly zůstat i do budoucnosti strašákem pro sousedy Říše středu.