Natáčení populárního seriálu se zúčastnily skutečné lodě australského námořnictva třídy Armidale, která v současnosti pomalu končí svoji službu.
Austrálie je typický námořní stát, kontinent a vlastně obrovský ostrov. Pobřeží má délku 36 735 km, takže území je z hlediska invaze velmi náročné na obranu. Z toho vyplývá potřeba moderního loďstva, které by mělo omezit nejen vylodění protivníka, ale v současnosti hlavně ilegální imigraci, především islamistů, nezákonný rybolov, pašeráctví a obchod s drogami. I s pominutím bezpečnostních rizik se jedná o faktory, jež způsobují nepřehlédnutelné finanční ztráty. Situace je o to problematičtější, že tamní vody jsou stále méně klidné.
Hlídková činnost Austrálie je rozsáhlá
Narůstá síla regionálních velmocí, především Číny, Indie, Jižní Koreje, Tchaj-wanu, Indonésie a Malajsie. I když v dohledných několika desítkách let lze sotva předpokládat, že by některá z těchto zemí přímo napadla Austrálii, nelze zcela vyloučit vznik sporu na téma rybolovné oblasti, nalezišť ropy či jiné zajímavé suroviny.
Hlavním spojencem Austrálie v regionu jsou USA, především jejich základny na Havaji. To na jedné straně vytváří značnou posilu, přestože pakt ANZUS (Austrálie, Nový Zéland a USA) již dávno odvál čas, na druhé straně to vytváří vyšší pravděpodobnost konfliktu s Čínou.
Hlídkovou činnost vykonávají nejen lodě, ale rovněž letouny a vrtulníky, včetně těch bezpilotních. Ty nemohou působit za každého počasí. Kromě toho nemůže letectvo, s výjimkou vrtulníků, které však mají omezený dolet a drahý provoz, provádět kontroly přímo na palubách lodí, vyzvedávat trosečníky a poskytovat technickou či lékařskou pomoc.
Hlídkové čluny jsou zpravidla lehce vyzbrojené
Malá víceúčelová plavidla tvoří v současné době většinu počtů lodí válečných námořnictev. Bitevní lodě dávno zmizely v propadlišti dějin, letadlovými loděmi disponuje pouze několik velmocí, torpédoborců rovněž ubylo. Většina velkých válečných lodí kotví po většinu doby své služby v přístavech. Jejich provoz je nesmírně drahý a v době míru a hospodářské krize se šetří více než jindy.
Výjimku tvoří pouze americké námořnictvo, jehož úkolové svazy vedené letadlovými loděmi stále brázdí oceány. Jinak se na moři setkáte většinou s korvetami, různými torpédovými a hlídkovými čluny. Uvedené lodě většinou kontrolují prostor výsostných vod svojí země. Zde je jeden ze zásadních problémů, neboť různé státy si určují různou šířku výsostných vod kolem svého pobřeží. Obvykle platí, že čím větší ekonomické zájmy, tím širší výsostné vody.
Hlídkové čluny mohou mít různou velikost. Menší by mohly bez problémů operovat na Vltavě, zatímco velké typy jako australská třída Armidale mají při délce téměř 60 metrů spíše rozměr korvety. Uvedené rozdíly vyplývají z hlavních úkolů, které má loď plnit. Malé typy se pohybují v přístavech a jejich okolí, velké operují na oceánech ve vzdálenostech stovek mil od svých základen.
Výzbroj tvoří obvykle automatické kanony ráže do 40 mm, které jsou i dvouúčelové. Sloužit mohou k ničení jak námořních a pozemních, tak leteckých cílů. Dále bývá ve výzbroji obvykle několik kulometů, mohou ji doplňovat přenosné protiletadlové raketové komplety, v některých případech i miny. Z přehledu obvyklé výzbroje vyplývá, že hlídkový člun nemá za úkol svádět bitvy s válečným námořnictvem protivníka, ale především sbírat informace a kontrolovat dění v určeném prostoru.
Potřeba nových plavidel se objevila již v roce 1993
Australské námořnictvo kontroluje obrovskou plochu oceánu, především na sever od pobřeží, odkud se mohou objevit problémy. Na jih už je pouze voda. Podmínky služby v Tichém oceánu mohou vypadat idylicky při představě dovolené na Havaji, ale opak je pravdou. Bez ohledu na své jméno je oceán velmi bouřlivý a právě v jeho prostoru vzniká řada ničivých tajfunů a tsunami. Posádky malých lodí bojují v takových podmínkách doslova o život.
V australském námořnictvu vykonávalo hlídkovou službu od 70. let minulého století 15 hlídkových člunů třídy Freemantle. Poslední z nich byly vyřazeny roku 2007 v rámci průběžného nahrazování třídou Armidale. Potřeba akvizice nových hlídkových plavidel se však objevila již v roce 1993, kdy lodě třídy Freemantle začaly viditelně zastarávat. Australské královské námořnictvo RAN (Royal Australian Navy) se rozhodlo snížit vývojové náklady, a tak přizvalo k projektu námořnictvo Malajsie.
To od projektu brzy odstoupilo, což vedlo k posunutí původní realizace obměny lodí z roku 1998 o sedm let. Australské ministerstvo námořnictva specifikovalo požadavky na novou loď projektu SEA 1444 následujícím způsobem. Základ tvořila schopnost služby definovaná jako takzvaný loďoden, tedy počet dnů služby jedné lodi, a to za rok. Loď měla mít dále schopnost takzvané přístavní služby, vyloďovacích operací, záchranářské činnosti a hlídkování na volném moři kolem ostrovů v Pacifiku.
Ozbrojené jachty pro Pacifik
Velení námořnictva váhalo mimo jiné s rozhodnutím o materiálu na stavbu trupu. Nabízely se hliníkové slitiny, ocel a plastické hmoty. Výběrového řízení se zúčastnilo osm společností. Vývoj nového hlídkového člunu nakonec realizovala především australská společnost Austal, která je známá velmi moderními až nekonvenčními konstrukcemi. Jedná se buď o rychlé lodě, nebo neméně rychlé katamarány i trimarany. Jedním z produktů je například americká korveta třídy LCS2.
Výsledkem práce vývojářů se stala menší loď, která připomíná moderní jachtu. Ve srovnání s třídou Freemantle budí Armidale dojem Jaguaru výrazně převyšujícího obstarožní Škodu 120. Výroba v loděnici Henderson dala celkem 14 hlídkových člunů se jmény Armidale, Larrakia, Bathurst, Albany, Pirie, Maitland, Ararat, Broome, Bundaberg, Wollongong, Childers, Laucenston, Maryborough a Glenelg, přičemž poslední převzalo námořnictvo v únoru 2008. Jedná se o jména australských měst, mnohdy převzatá ze staré Anglie.
Jak je u námořnictev zvykem, používá se pro celou skupinu lodí stavěnou podle jednotného plánu označení třída (class), která nese obvykle jméno podle první lodě, tedy třída Armidale. Hlídkové čluny slouží v různých základnách po obvodu Austrálie. Všechny čluny třídy Armidale spadají do skupiny australských hlídkových člunů (Australian Patrol Boat Group) a jejich hlavním oficiálním úkolem je kontrola rybolovu.
Armidale ve službě
Konstrukce nové lodi se vydařila nejen esteticky, což je vidět z fotografií. Například moderně řešený trup z lehkých slitin o délce 56 metrů umožnil snížit spotřebu paliva o 28 % ve srovnání s konkurenčními typy. Materiál zároveň snižuje pravděpodobnost napadení námořními minami se zapalovači, které reagují na magnetismus ocelových konstrukcí. Přestože se to může zdát nepravděpodobné, chovají se Armidale a její sestry na moři klidněji než jejich zavalitější předchůdci. Důvodem jsou stabilizační plochy pod zadní částí trupu.
Na počátku služby se u prvních tří lodí objevily problémy, především s palivovým systémem, do nějž pronikala voda. Proto došlo ke stažení všech ze služby a provedení rekonstrukce, kterou převzala výroba i pro další lodě. Přesto se podařilo dodržet smluvní cenu, jež se pohybovala mezi 24 až 28 miliony australských dolarů za hotovou loď (v přepočtu 400 až 465 milionů korun). Další problém se objevil ve speciální kajutě pro dvacet osob. Ta je určena pro trosečníky, ale rovněž pro zadržené osoby. Do místnosti vznikaly spaliny z motorů, což málem vedlo k otravě jednoho námořníka.
Posádka má velmi dobré ubytovací podmínky. Důstojníci a starší námořníci (poddůstojníci) mají jedno, případně dvoulůžkové kajuty, mladší námořníci čtyřlůžkové. Člun má vlastní lednici a kuchyni, k dispozici je internet. Zásoby pohonných hmot a potravin zajišťují autonomní činnost až 42 dnů. Obvyklá hlídková plavba však trvá pouze 21 dnů. Lodě nemají stálou posádku. Námořníci se střídají ve čtyřech specializovaných týmech podle odbornosti. První tým je bojový, druhý námořní pro obsluhu lodi.
Obvyklou posádku tvoří 21 námořníků, míst pro ubytování je až 29. Hlavní výzbroj tvoří dálkově ovládaná zbraňová základna Typhoon izraelské společnosti Rafael s automatickým kanonem M242 Bushmaster ráže 25 mm. Dále jsou vezeny dva velkorážné kulomety M2HB ráže 12,7 mm. Loď má dva radary a elektronický varovný systém.
Do vezené výstroje patří dva rychlé čluny kategorie RHIB pro osm osob, které slouží pro vylodění na pevnině, cizích plavidlech a pro záchranářskou činnost. V krajním případě jsou použitelné i pro záchranu posádky. Aktuálně jsou již vyřazeny ze služby Pirie, Maitland a Bundaberg. V současnosti probíhá příprava prvních dvou lodí nové třídy Cape, a to Cape Byron a Cape Nelson na službu ochrany Austrálie.
Hlavní takticko-technická data člunů třídy Armidale
Výtlak 270 tun
Délka 56,8 m
Šířka 9,5 m
Ponor 2,25 m
Maximální rychlost 46 km/h
Akční rádius 5 600 km
Zdroj: autorský komentář MVK, NavyGov
Jak mohou hlídkové čluny přispět k bezpečnosti pobřeží?
Události
|
PŘEČTENÍ: 5767
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 8213
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 6231
