Írán již řadu let vyhrožuje plavidly s jaderným pohonem. Jejich výstavba je ale spíše sen než realita

Írán se s mezinárodním společenstvím dlouho dohaduje o svém jaderném programu, jehož dokončení by mohlo přinést nestabilitu v oblasti Perského zálivu a pravděpodobně regionální závody ve zbrojení. Dokončení jaderné pumy proto nechtějí soupeři Íránu ani západ v čele USA dopustit. Již minimálně šest let se v íránských prohlášeních ale objevuje i jiné využití jaderné energie a to jako pohonu plavidel.

Plavidlo s jaderným pohonem nedává smysl

Zní to trochu paradoxně, že země, která má bohaté zásoby ropy, by chtěla budovat plavidla na jaderný pohon. Ta jsou totiž určena hlavně k operacím na širých oceánech a dlouhé vzdálenosti, zatímco zájmy íránského námořnictva se soustředí hlavně do oblasti ne příliš vzdálených od jeho břehů. Navíc faktem zůstává, že plavidla s jaderným pohonem patří k těm nejdražším na světě. Stavět je v situaci, kdy je íránská ekonomika poškozena sankcemi, není příliš dobrý nápad.

Existují dvě možnosti, do kterých by se mohl Írán teoreticky pustit. První jsou hladinová plavidla. Taková provozuje jen několik velmi bohatých zemí a není snadné je postavit. Svědčí o tom například i skutečnost, že nově postavená čínská letadlová loď má stále pohon jen konvenční. Až další má mít pohon jaderný a podle dostupných informací i Číňané, o jejichž vyspělosti ve srovnání s Íránem nelze pochybovat, měli řadu technických problémů, které museli vyřešit.

Navíc třeba nyní Írán staví pro své revoluční gardy podpůrnou loď pro konvenční plavidla, což dává větší smysl. Plavidlo Shahid Mahdavi by mělo poskytovat základnu malým a rychlým člunům. Díky tomu by se operace gard mohly posunout třeba až do severní části Indického oceánu. Podle dostupných údajů by loď měla disponovat i relativně silnou protiletadlovou obranou, aby ji bylo obtížné napadnout ze vzduchu.

iZdroj fotografie: Mehr News / Creative Commons / CC BY

Levnější zbraně ve velkém množství jsou lepší

Druhou možností jsou ponorky s jaderným pohonem, které by v případě Íránu dávaly asi větší smysl. Ale i zde platí, že jsou nesmírně drahé a technologicky náročné. Írán se dosud soustředil spíše na produkci levnějších námořních zbraní, jako jsou námořní miny, rychlé čluny s protilodními raketami, drony a další. V soupeření s velmocemi typu USA tato taktika dává mnohem větší smysl, než stavba jednoho nebo dvou velmi drahých plavidel, jejichž zničení vás kriticky oslabí.

Pokud by Írán přeci jenom chtěl podobné plavidlo, dá se předpokládat, že by ho spíše od někoho získal. Buď postavené nebo koupil klíčové technologie. V poslední době se nabízí hlavně otázka Ruska, které se po zahájení války na Ukrajině a izolaci ze západu snaží najít spojence a pomoc. Nelze proto vyloučit, že pokud by Írán mohl Rusku něco cenného nabídnout, mohl by za to teoreticky získat i technologii jaderného pohonu ponorek. I když zde jde spíše o spekulaci.