Jak kotví obří lodě, jestliže je hmotnost kotvy v porovnání s lodí takřka zanedbatelná?

Na první pohled se může zdát, že nic nemůže být jednodušší než ukotvení lodě. Přece stačí vzít jen těžký kus kovu, připoutat ho k lodi pevným lanem či řetězem a hodit přes palubu. To je vše, loď neodpluje a posádka může bezpečně vystoupit na břeh. Zní to pěkně jednoduše, že? Nenechte se však oklamat, v praxi je totiž proces „parkování“ moderních mnohatunových lodí o dost složitější. A čím je loď větší, tím hůře se ukotvuje. 

Správné zásady kotvení

Prvním krokem při ukotvování lodi je výběr vhodného kotviště. V ideálním případě by na kotviště nemělo foukat. Nebo by alespoň mělo být dostatečně kryté před často neúprosnými mořskými vlnami. S mírným větrem si správně zaklesnutá kotva ještě docela slušně poradí, vlny jsou ovšem zákeřným protivníkem.

Skvělým místem pro ukotvení lodi je proto ne příliš hluboká ani příliš plytká zátoka s písečným či bahnitým dnem. Pokud by bylo dno skalnaté, může kotva příliš prokluzovat, či se dokonce zaseknout tak, že už ji nebude možné vytáhnout. Pozornost je nutné věnovat také mořským řasám. Je-li na dně příliš hustý porost řas, kotva pravděpodobně nebude držet.  

iZdroj fotografie: Depositphotos

Po výběru vhodného místa pak přichází čas na samotné kotvení. Jakmile dopluje loď ke kotvišti a kotva je vypuštěna, musí posádka malý moment setrvat v klidu. A to do chvíle, než kotva dopadne na samé dno. Následně je třeba začít s lodí pomalu couvat po větru. Jakmile je řetěz kotvy dostatečně dlouhý, přestane ho posádka vypouštět a nechá loď popojíždět, dokud se řetěz nenapne. Kotvení samozřejmě nemusí vyjít na první pokus. Pokud se kotva na mořském dnu správně nezaklesne, je třeba řetěz znovu povolit. Případně kotvu vytáhnout a zakotvit na vhodnějším místě.

Výběr vhodné kotvy

Je také dobré mít na vědomí, že i samotný řetěz kotvy neslouží pouze k zachycení kotvy na dně moře, ale že rovněž slouží jako jakási pružina, která svou vlastní vahou vyrovnává případné poryvy větru. Díky hmotnosti řetězu je kotva namáhána rovnoměrně, nikoliv v prudkých rázech. Mezi nejčastěji využívané kotvy se pak řadí například kotva pluhová, pro niž je charakteristická velká přídržná síla při relativně nízké hmotnosti.

Především na jachtách se jedná se o nejběžnější typ hlavní kotvy, neboť má docela spolehlivé přídržné vlastnosti při většině typů mořského dna. Jako druhá kotva se u jachet, zejména těch středomořských, používá čtyřramenná skládací kotva. Běžně využívaná je také na malých člunech. Jedná se o levnou, poměrně malou a (jak už napovídá název samotný) velmi skladnou kotvu. Při kotvení s tímto typem kotvy je nutné dávat pozor na zajištění západky, jinak by mohlo dojít k jejímu složení.

U velkých lodí, jakožto i u lodí nákladních se pak využívá admirálská kotva. Jedná se o tradiční kotvu o dvou ramenech a příčce, která po dopadu na dno nastavuje kotvu do pozice, v níž se může jedno z ramen zarývat do mořského povrchu. Co se přídržnosti týče, kotva drží dobře zejména na travnatém a neobvykle také na skalnatém dně.

Naopak není příliš vhodná pro kotvení na měkkém povrchu. A nevýhodou je samozřejmě také její velká hmotnost. Ta je však v případě velkých lodí potřebná. Na videu níže se dozvíte, jak vypadá a funguje kotevní systém u obřích nákladních lodí.

Proč je dobré ustanovit kotevní hlídky?

Zdroj: TechInsider