Největší ponorka všech dob jde do šrotu, vyřadilo ji ruské námořnictvo: plavidlo Dmitrij Donský sloužilo dlouhých 44 let

Už Sovětský svaz chtěl mít ponorky s jadernými střelami, které by překonaly ty americké. A to i přesto, že byl jejich provoz extrémně drahý. Dlouhá éra těchto „monster“ ale končí.

Největší ponorka světa, ruské plavidlo Dmitrij Donský i Zdroj fotografie: Námořnictvo Ruské federace
i Zdroj fotografie: Public Domain
i Zdroj fotografie: Public Domain
i Zdroj fotografie: Public Domain
i Zdroj fotografie: Public Domain
i Zdroj fotografie: Public Domain
Další 2 fotografie
Další 2 fotografie
                   

Světová moře přišla o jednu ze svých ikon, a to o poslední z největších postavených ponorek na světě. Ruské námořnictvo se definitivně rozhodlo vyřadit z činné služby plavidlo Dmitrij Donský, které bylo posledním ze sovětské třídy Project 941 Akula (v západních zemích známá jako třída Tajfun). Fiktivní ponorka této třídy vybavená tajným druhem tichého pohonu je také známa i z filmu „Hon na ponorku“ se Seanem Connerym.

Ponorky Tajfun měly překonat americká plavidla

Konstrukce ponorek třídy Tajfun začala v SSSR v 70. letech 20. století a měly se stát ekvivalentem tehdy nových amerických ponorek třídy Ohio s balistickými raketami. A protože měla americká plavidla rakety s až 196 jadernými hlavicemi, rozhodli se Sověti jejich počet vyrovnat. Zároveň ale chtěli, aby měly jejich střely větší dosah, takže je musely zvětšit, což si žádalo i náležitě upravit rozměry plavidla.

První (a nejdéle sloužící) ponorkou nové třídy se stala ponorka Dmitrij Donský, která byla na vodu spuštěna v roce 1979, ale do služby ji námořnictvo zařadilo o dva roky později. SSSR postavil celkem šest ponorek třídy Tajfun a jednu nedokončil. Jejich provoz přitom nebyl levný, modernizace jedné by stála tolik co stavba dvou nových moderních ponorek Borej, a proto je ruské námořnictvo nakonec postupně vyřazovalo. Výjimkou bylo jen plavidlo Dmitrij Donský, které v roce 1990 vplulo do suchého doku, kde ho čekala rozsáhlá modernizace trvající až do roku 2002.

Ponorka třídy Tajfun iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických
Ponorka třídy Tajfun vyfotografovaná v roce 1985

Rozměry sovětských (ruských) ponorek Tajfun nemají v historii obdoby, protože jsou plných 175 metrů dlouhé a jejich výtlak činí 48 tisíc run. Vybaveny byly dvěma jadernými reaktory a pod hladinou se dokázaly pohybovat rychlostí až 27 uzlů. Na palubě ponorky sloužila posádka čítající 160 námořníků. Tajfuny dokázaly vydržet pod hladinou až 120 dní, a pokud měly zvýšené množství zásob, tak ještě o něco déle.

Ponorka Tajfun měla 20 raket s až 200 hlavicemi

Výzbroj ponorek Tafun tvořilo šest torpédometů, z nichž mohla posádka vystřelovat torpéda ráže 533 a 650 milimetrů, nebo protiponorkové střely RPK-2 Vyuga. Hlavní zbraní ale bylo 20 třístupňových balistických raket R-39 Rif. Na každé mohlo být až 10 jaderných hlavic a síle 100 až 200 kilotun a jejich dolet byl přes 8 tisíc kilometrů.

Rakety R-39 ale byly vyřazeny z provozu a po své modernizaci jimi Dmitrij Donský již vyzbrojen nebyl. Stal se naopak testovací základnou pro nové ruské balistické rakety RSM-56 Bulava určené především pro novou třídu ruských ponorek s balistickými střelami označenou za Projekt 955 Borej, které měly plně nahradit třídu Tajfun. První Bulava byla z ponorky vypálena v roce 2005 a v roce 2021 začalo ruské námořnictvo naznačovat, že se chystá ponorku vyřadit z provozu. K tomuto kroku definitivně přistoupilo v únoru 2023.

Galerie

Další 2 fotografie
Další 2 fotografie

Jaké další gigantické ponorky znáte?

Zdroj: TechWp
Diskuze Vstoupit do diskuze
56 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články