Letadlová loď Independence přežila bojové akce i dva jaderné výbuchy. Její potopení bylo velmi kontroverzní, údajně totiž měla obsahovat radioaktivní odpad.
V lednu 1951 se americké námořnictvo odhodlalo k velmi kontroverznímu kroku. U Farralonských ostrovů ležících nedaleko kalifornského pobřeží poslalo ke dnu lehkou letadlovou loď USS Independence. To by samo o sobě nebylo tak divné, děje se tak relativně běžně; až na to, že paluba této lodě byla po dvou provedených jaderných testech radioaktivní. K dříve nebezpečnému vraku se nicméně po více jak půl století potopili výzkumníci a archeologové za pomoci dálkově ovládaných robotů, přičemž zjistili, že je ve velmi dobrém stavu.
Radioaktivní už vrak Independence není
Letadlová loď se nachází v hloubce 790 metrů a její poloha byla přesně zaměřena v roce 2009. O šest let později k němu pak technici amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru poslali průzkumného robota, aby nejenom zjistili její stav, ale také chtěli vědět, jaká je míra radioaktivity. Zjistili, že je loď velmi zachovalá, a známky radioaktivity nenašli. O rok později k vraku připlula výprava výzkumníků a archeologů, která opět poslala robota, tentokrát už ale záběry z průzkumu i streamovali, takže může každý zhlédnout, jak loď vypadá.
Indepencence je produktem druhé světové války. Původně ji začaly americké loděnice v roce 1941 stavět jako lehký křižník třídy Cleveland, ale několik trupů nakonec posloužilo jako základ pro lehkou letadlovou loď, jelikož se letadla ukázala jako velmi užitečná. Loď byla 190 metrů dlouhá a její výtlak činil 10 660 tun. Dosahovala velmi dobré rychlosti 31 uzlů a její posádku tvořilo více než 1 500 námořníků, letců, techniků a dalšího personálu.
Lehká letadlová loď znamená, že se na její palubu nevešlo tolik letadel jako na velké nosiče. Původně bylo v plánu vyzbrojit její letecké křídlo 30 stroji, ale nakonec se jich vešlo až 34. Nejčastěji se jednalo o 24 až 26 stíhacích letounů a 8 až 9 torpédových bombardérů. Archeologové na palubě narazili na zachovalé trosky legendárního amerického stíhacího letounu Grumman F6F Hellcat, ale i střemhlavý bombardér Curtiss SB2C Helldiver.
Z lodi piloti startovali k nočním akcím
Independence se účastnila amerických operací v Pacifiku, v roce 1944 byl navíc její personál a letci vycvičení do specializované role nočních stíhačů a torpédových bombardérů. Následně podporovala vylodění na Filipínách, letadla z ní se podílela také na potopení jedné ze 2 největších bitevních lodí světa, a sice japonské Musashi. V roce 1945 byla zapojena do invaze na Okinawu, a po válce se na její palubě vraceli zpět domů američtí vojáci.
Jelikož měli Američané dostatek velkých letadlových lodí, byla Independence vybrána jako testovací loď při testech jaderných pum na atolu Bikini. Kupodivu se nepotopila při testech 25. července ani 28. srpna 1946, i když byl její trup dosti pomačkaný. Vědci ji tak využívali k dalšímu testování, ale v roce 1951 padlo rozhodnutí loď potopit. Kolovaly pověsti, že byla naložena sudy s radioaktivním odpadem, ale nic takového se nepotvrdilo.