Věda a technika na pozadí ponorek: Tajemství vertikálního pohybu podmořských plavidel

Prvotní návrhy ponorek byly nakresleny již kolem 16. století. Jednalo se však spíše o jakési podvodní čluny, které byly funkční asi tak jako prvotní nákresy letadel. První skutečně použitelné ponorky byly vyrobeny a spuštěny na moře až v 19. století. A není pochyb o tom, že vynález ponorek naprosto změnil náš pohled na podmořský svět. Tahouny ve vývoji moderních ponorek jsou pak v posledních letech zejména Spojené státy americké. A dále také Rusko, které investuje do konstrukce modernějších podvodních plavidel docela slušné částky.  

Ponorky a Archimédův zákon

Ponorka, respektive jakýkoliv jiný člun, je schopna setrvat na hladině, jestliže se hmotnost vytlačené vody rovná hmotnosti plavidla. Tato vytlačená voda působí vztlakovou silou (neboli vztlakem) v opačném směru než gravitace, která naopak tahá loď směrem dolů, tedy ke dnu. Na rozdíl od běžných lodí dokážou ponorky svůj vztlak ovládat a měnit, díky čemuž se mohou ponořit pod hladinu. Nebo naopak opět vyplout na hladinu. 

K ovládání vztlaku používá ponorka balastní nádrže, které mohou být napleněny buď vodou nebo vzduchem. Záleží na tom, zda se ponorka nachází nad či pod hladinou. Pokud je na hladině, jsou balastní nádrže naplněny vzduchem, díky čemuž je hustota ponorky menší než hustota vody. Jakmile se začne ponorka potápět, je do balastních nádrží napumpována voda, jež postupně nahradí vzduch a navýší hustotu ponorky.  

Díky tomu je pak ponorka schopna pohybu pod hladinou. Na palubě jsou rovněž uloženy nádrže se stlačeným vzduchem. Pakliže se chce posádka vrátit na hladinu, vzduch z nich postupně odčerpá do balastních nádrží, čímž z nich opět vytlačí vodu, a umožní tak ponorce vystoupat na hladinu. 

Rusko představilo největší ponorku světa

V současné době vynikají ve vývoji schopných ponorek zejména Spojené státy americké a Rusko. A právě ruské námořnictvo nedávno spustilo na mořskou hladinu vůbec největší ponorku světa, jež dostala jméno Belgorod. Jedná se o atomovou ponorku s délkou 184 metrů a výtlakem až 24 000 tun. Konstrukce K-329 Belgorod trvala téměř 30 let, což je i na neslavné poměry ruského průmyslu docela tristní doba. Zajímavé také je, že výstavba ponorky započala pouhé dva měsíce po ponorce Kursk, která se nedlouho po svém uvedení potopila.  

Konstrukce enormního podmořského stroje byla zkomplikována nejen nedostatkem důležitých komponentů, ale také převládající korupcí a nedostatkem financí. Samotný koncept ponorky musel být nakonec znatelně upraven, neboť značná část peněz vyhrazených pro její výstavbu byla rozkradena. Podmořské plavidlo bylo přestavěno na ponorku určenou pro speciální operace, která je samotnými Rusy prezentována coby ponorka vědecká. Skutečný účel ponorky však zůstává nejasný.  

Zdroj: TechInsider, HowStuffWorks