Torpédoborce Zumwalt měly být chloubou amerického námořnictva. Je z nich dnes předražená blamáž

Na začátku 21. století začalo americké námořnictvo uvažovat o konstrukci nové lodi. Nakonec přišlo s návrhem třídy torpédoborců, která by byla mnohem větší než ty předchozí a měla být i jinak vyzbrojena. Díky snížení radarového odrazu se vyznačovala i velmi futuristickým tvarem. Třída lodí byla pojmenována Zumwalt. Plánovalo se postavit až 32 těchto plavidel. Po mnoha problémech a utracení miliard dolarů byla postavena tři.

Loď nahrazující ty bitevní

Loď se sice nazývala torpédoborcem, ale měla plnit poněkud jiné úkoly. Vycházela z programu DD-21 na plavidlo určené k podpoře pozemních příbřežních útoků. Její hlavní zbraní byla dvojice vyspělých automatických děl ráže 155 mm, která měla používat speciální munici s velmi dlouhým dostřelem. Zumwalt by tak plnil úlohu bitevní lodě. Projekt samozřejmě počítal s vybavením raketovými sily pro běžnou raketovou výzbroj, jak protilodní, tak protileteckou.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Již od začátku bylo jasné, že vývoj a stavba těchto nových neobvyklých lodí nebude nic jednoduchého. Původní plán na 32 plavidel byl nejdříve snížen na 24, později počet stále klesal. Především z finančních důvodů. Na vývoj tohoto plavidla bylo utraceno 22,5 miliardy dolarů (500 miliard korun). Stavba jedné lodi vyšla na 4,24 miliardy dolarů (94 miliard korun). To je cena, za kterou se dá postavit několik osvědčených torpédoborců Arleigh Burke.

Dalekonosné střelivo nakonec není

Zásadní problém se vyskytl i s hlavní zbraní. Dělostřelecký systém AGS (Advanced Gun System) ráže 155 mm byl primárně určen pro přesně naváděné střelivo LRLAP (Long Range Land-Attack Projectile). To mělo zasahovat cíle na vzdálenost až 150 kilometrů se střední kruhovou odchylkou v cíli pouze 50 m. Počítalo se s tím, že jeden náboj LRLAP bude stát kolem 35 tisíc dolarů (770 tisíc korun).

Technická očekávání nový AGS a jeho munice nakonec splnily. Ale když se US NAVY rozhodlo, že nakoupí pouze tři nové torpédoborce třídy Zumwalt místo třiceti (definitivně v roce 2016), cena jednoho náboje se vyšplhala na téměř jeden milion dolarů (22 milionů korun). To je suma, ze kterou se běžně pořizují střely Tomahawk. Proto program přesně naváděného střeliva LRLAP pro AGS námořnictvo zrušilo, čímž ale plavidla přišla o hlavní schopnost boje.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

V roce 2011 začala stavba prvního torpédoborce Zumwalt. O dva roky později byl spuštěn na vodu a mohlo se začít s testováním. Loď nakonec byla zařazena do služby v roce 2020. Spuštěny na vodě jsou i zbylá dvě plavidla Michael Monsoor a Lyndon B. Johnson. První již je v provozu ale ne v aktivní službě.

Velká loď nezvyklého tvaru

Zumwalt má výtlak 15 656 tun a je 190 metrů dlouhý. Na rozdíl od běžných plavidel má příď svažující se ke středu lodi a ne od středu, což znamená, že v podstatě krájí vlny. Panovaly pochybnosti o stabilitě, ale v bouři se koncept osvědčil. Tvar a použité materiály výrazně redukují radarový odraz, na něm vypadá nový torpédoborec jako malá rybářská loď. Poháněn je elektromotorem, kterému elektřinu dodává generátor. Dosahuje rychlosti 30 uzlů.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Jeho primární zbraní měla být dvě automatická děla systému AGS ráže 155 milimetrů, která dokáží vystřelit 10 ran za minutu. Disponuje také raketovými sily Mark 57 a RIM-162 ESSM. Do prvního mohou být umístěny střely Tomahawk, raketová torpéda Asroc a střely Standart SM-3. Druhý slouží k bodové ochraně proti vzdušným hrozbám. Kromě toho jsou zde namontována dvě děla ráže 30 milimetrů. Loď nese i jeden vrtulník a tři vrtulníkové drony.

Nejasná úloha torpédoborce Zumwalt

Velkým problémem námořnictva dnes ale je, k čemu tato plavidla používat. Protože do děl systému AGS loď nemá speciální střelivo, příliš se nehodí na podporu pozemních akcí, musela by se pohybovat blízko u břehu a tím by přišla o svoji „neviditelnost“. Je sice vybavena raketovými sily a má i velmi vyspělé elektronické systémy včetně speciálních radarů, ale nejedná se o protiraketový systém Aegis, jaký mají třeba torpédoborce Arleigh Burke.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Jednou z možností je instalace hypersonických raket místo děl 155 mm. Samozřejmě v okamžiku, až bude US námořnictvo těmito zbraněmi disponovat. To by mohlo této třídě vrátit původní úlohu, ke které byla postavena, tedy velmi rychlé útoky na pozemní cíle na dlouhou vzdálenost. Plavidlo by mohlo sloužit i jako prostředek k zastrašení. Jeho přítomnost by soupeři avizovala možnost útoku. Zatím však tři lodě nové třídy více rezavějí v přístavech, než plují po světových oceánech.

Proč projekt futuristické lodi dopadl téměř katastrofou?

Zdroj: Defensenews