Překvapivě zachovalá letadlová loď USS Lexington odpočívá v hloubce 3 tisíce metrů. Její osud byl zpečetěn v bitvě v Korálovém moři

V Korálovém moři proběhla 8. května 1942 první bitva nepřátelských flotil, která byla vedena jen za pomoci letadel. Dvě americké letadlové lodě USS Yorktown a USS Lexington se postavily flotile tří japonských lodí Šókaku, Zuikaku a Šóhó. Ty měly podpořit vylodění vojsk na jihu Nové Guineje. Po nerozhodném střetu Japonci vylodění odvolali. Ke dnu šly japonská Šóhó a americký USS Lexington. Jeho vrak se před několika lety podařilo najít, je navíc v relativně dobře zachovalém stavu.

Na dně je vrak i s letadly

Po vraku plavidla pátral tým spoluzakladatele Microsoftu Paula Allena. Nakonec se 4. března 2018 na výzkumníky plavidla Petrel usmálo štěstí. Jejich dálkově ovládaný robot narazil v hloubce 3 000 metrů na trosky – nakonec se potvrdilo, že jde o americkou letadlovou loď. Nachází se 800 kilometrů východně od pobřeží Queenslandu. Trosky jsou ve velmi dobrém stavu, podařilo se zde nalézt i 11 letadel. Sedm TBD Devastator, tři SBD Dauntless a jeden F4F Wildcat.

Začátek kariéry USS Lexington se datuje do roku 1916, kdy byl objednán. Ovšem ne jako letadlová loď, nýbrž jako bitevní křižník. Ovšem v roce 1922 byl projekt změněn a rozestavěné plavidlo bylo dostaveno jako letadlová loď. Podobně byla přebudována i sesterská USS Saratoga. Na vodu byl Lexington spuštěn v roce 1925 a o dva roky později byl uveden do provozu. Patřil k plavidlům, na kterých se námořnictvo USA učilo taktice letadlových lodí.

Loď byla téměř 271 metrů dlouhá a její standardní výtlak činil 36 tisíc tun. Dokázala se pohybovat vysokou rychlostí 33 uzlů. Na její palubě sloužilo téměř 2 800 námořníků a členů leteckého personálu. Na letadlovou loď měla velmi silnou dělovou výzbroj, protože zde byly instalovány věže se čtyřmi děly ráže 203 milimetrů. Dále pak disponovala protiletadlovými děly ráže 127 milimetrů.

Loď nesla velký počet letadel

Její hlavní údernou sílu tvořilo 78 letounů. Jak ukazují nalezené trosky, bylo zde hned několik druhů letadel. Stíhací sílu tvořily v roce 1942 stíhačky F4F Wildcat, které byly pomalejší a hůře obratné, než japonská Zera. Pak odsud startovaly torpédové TBD Devastator. Šlo již o starší letadla, která byla brzy po začátku války nahrazena modernějším typem. Naopak střemhlavé bombardéry SBD Dauntless se vyráběly až do roku 1944 a mají na svědomí potopení japonských lodí v bitvě u Midway.

USS Lexington byl v době japonského útoku na Pearl Harbor mimo základnu, a tak zůstal zachován stejně jako další letadlové lodě. Později se účastnil několika bleskových nájezdů na japonské základny a poté byl poslán do Korálového moře. Byl poškozen tak, že musel být evakuován a potopen americkými silami. V bitvě zahynulo 216 členů posádky, ostatní byli zachráněni. Vrak je považován za válečný hrob a zůstane proto nedotčený. Již v červnu 1942 americké námořnictvo rozhodlo, že jméno Lexington ponese nová letadlová loď třídy Essex.

Zdroj: TechInsider