Záhada vyloďovacího člunu. Plavidlo z USS Monrovia bylo poškozeno u Tarawy, ale našli ho ve vnitrozemí Kalifornie

Doslova velkou záhadu, jež má základy ve druhé světové válce, nyní řeší historikové a fanoušci vojenství v USA. Na dně vysychajícího jezera Shasta, nacházejícím se ve vnitrozemí Kalifornie asi 50 kilometrů od pobřeží, objevili trosky vyloďovacího Higginsova člunu. To by nebylo podivné, bylo jich postaveno přes 23 tisíc. Zvláštní však je, že jde o člun z lodi USS Monrovia, který měl být za druhé světové války zničen.

Člun poškozen na Tarawě

Znaky objevené na plavidle říkají, že jde o člun číslo 31-17. Podle dochovaných záznamů měl být tento člun zničen, nebo minimálně poškozen při vylodění na tichomořském atolu Tarawa v listopadu 1943, kterého se USS Monrovia účastnila. Dle všeho byl opraven, jak se však dostal do vnitrozemí Kalifornie, to nikdo nemá ani zdání. Každopádně se z lodi budou moci lidé těšit. Podle posledních informací bude částečně zakonzervována a měla by skončit v muzeu v Nebrasce.

Higginsovy čluny či plavidla LCVP byly odpovědí amerického námořnictva na nutnost konání vyloďovacích operací během druhé světové války. Námořní pěchota konstrukci člunu objevila již v roce 1938, byl velmi masivně vyráběn za celé druhé světové války a dodán třeba i do Velké Británie. Jeho hlavní výhodou byla velmi snadná výroba a skutečnost, že může plout i ve velmi malé hloubce u pobřeží.

Člun byl převážně vyroben z překližky, většinou uvezl celou četu vojáků i s jejich vybavením, případně více než 3 tuny nákladu. Byl 11,05 metru dlouhý a 3,3 metru široký. Na vodě se dokázal pohybovat rychlostí 12 uzlů (přibližně 22 km/h). Měl vyklápěcí rampu, která se po najetí ke břehu sklopila, a tak po ní vojáci mohli vyběhnout. Použity byly nejen v bitvách na tichomořském válčišti, ale i při vylodění v Severní Africe, Sicílii a Normandii. Francie je pak používala ještě v 50. letech v Indočíně.

Velitelská loď generála Pattona

USS Monrovia, na kterou nalezený člun patřil, byla útočná loď třídy Crescent City, jež byla určena k přepravě invazních jednotek na pobřeží na dlouhé vzdálenosti. Na vodu byla spuštěna v září 1942. V červenci 1943 sloužila jako velitelské plavidlo generála George Pattona při vylodění na Sicílii. Poté se účastnila několika vyloďovacích kampaní v Tichomoří. V 50. letech byla reaktivována a ve službě zůstala až do roku 1967.

Loď byla 150 metrů dlouhá a její výtlak byl 8 900 tun. Její posádku tvořilo přes 500 námořníků, ale na palubě měla místo pro 103 důstojníků a 1 352 vojáků určených k vylodění. Náklad mohl mít hmotnost až 2 700 tun. Loď se pohybovala rychlostí až 16 uzlů (téměř 30 km/h) a měla poměrně silnou výzbroj. Tvořilo ji jedno víceúčelové dělo ráže 127 milimetrů a čtyři víceúčelová děla ráže 76 milimetrů. Dále jedno protiletadlové dvojče ráže 40 milimetrů a 11 ráže 20 milimetrů.