Česká armáda udělala velký krok zpět. Chybí jí raketomety, které roky zanedbávala

Je tomu deset let, co byly na Jincích vypáleny poslední salvy z raketometů AČR. Vývoj jde dál, armáda přezbrojuje jako o závod, nicméně dělostřelectvo rozhodně není v ideálním stavu. Jedním z důvodů je fakt, že postrádá raketomety. Je třeba zdůraznit, že dělostřelectvo je z hlediska palebné síly na současném bojišti druhým zásadním faktorem za letectvem. Jedná se samozřejmě o ničení pozemních cílů. Letectvo tvoří zhruba 60% palebné síly, dělostřelectvo zhruba 30%, aspoň u moderních armád. O zbylých 10% se dělí všechny ostatní druhy vojsk.

Česká armáda udělala velký krok zpět

Už vyřazení raketometů z AČR před deseti lety vzbudilo údiv, protože za ně nebyla připravená náhrada. Ostatně, ani v současnosti není něco takového na pořadu dne. Raketomety jsou navíc technický druh vojska, takže vyžadují specialisty, které nelze vycvičit za týden do použitelné bojeschopnosti. Představa, že základem armády bude parta svalnatých výsadkářů lezoucích po stromech a předvádějících bojová umění na prezentacích pro veřejnost, je z hlediska soudobé války v Evropě zcela mimo realitu.

Význam raketometů je v armádě stěžejní

Raketomety, především samohybné, jsou specifickou dělostřeleckou zbraní. Nazývají se rovněž salvové raketomety. Na bojišti se objevily roku 1941. Z hlediska jednorázového úderu na protivníka v krátkém čase, kdykoli a téměř kdekoli, je v podstatě nelze nahradit. Jeden raketomet vydá z hlediska účinnosti za baterii hlavňového dělostřelectva.

Ve srovnání s hlavňovým dělostřelectvem má srovnatelnou dobu přípravy k palbě, ale v podstatně kratším čase zasype cíl výrazně větším množstvím munice, takže může dříve odjet a přemístit se do jiného palebného postavení.

iZdroj fotografie: MVK

To snižuje pravděpodobnost efektivní takzvané protibaterijní činnosti protivníka. Raketomety se opět osvědčily v Sýrii i na Ukrajině. Konkurovat jim může pouze letectvo, nicméně musí poslat dostatečný počet letadel a nelze přehlédnout potřebu počasí dobrého, nebo aspoň vhodného pro let a zaměření cíle. Raketomet může střílet v kteroukoli denní (a noční) dobu, a za jakéhokoli počasí.

Cenově jsou raketomety zajímavější než letectvo

Pokud srovnáme náklady na letovou hodinu jednoho letounu, či bitevního vrtulníku a hodinu bojové činnosti jednoho raketometu, je rozdíl nikoli v procentech, ale v řádech. Letectvo má samozřejmě převahu v doletu, nicméně raketomety jsou primárně určené k ničení aktuálních taktických cílů ve vzdálenosti do desítek kilometrů, nikoli cílů v zázemí. Obecně lze konstatovat, že raketomet je zbraňový systém, který působí přímo na bojišti, obvykle z postavení v druhé linii.

iZdroj fotografie: MVK

Z hlediska jak útoku, tak obrany je raketomet obtížně nahraditelný. Hlavňové dělostřelectvo, v současnosti obvykle samohybné kanonové houfnice, může obvykle střílet přesněji z hlediska jednotlivých ran klasickými (železnými) granáty. Raketomet vyrovnává rozdíl v přesnosti tím, že pokrývá plochu, na níž se cíl nalézá. Zjednodušeně bychom mohli situaci přirovnat k rozdílu mezi výstřelem z kulovnice a brokovnice. Munice z raketometů navíc dopadá téměř naráz, takže cíl nemá možnost se přesunout do méně ohroženého prostoru v průběhu palby.

iZdroj fotografie: US Marines Spc. Steward

Účinek klasického dělostřeleckého granátu a hlavice rakety z raketometu je srovnatelný při srovnatelné ráži. Dělostřelectvo může samozřejmě používat ke zvýšení přesnosti, především na větší vzdálenosti takzvanou chytrou munici. Jenomže, její astronomické ceny odrazují od použití, s výjimkou jednotlivých ran na přesně určené cíle. Navíc, nové rakety do raketometů mohou již používat rovněž „chytré“ hlavice.

Vývoj raketometů v AČR

Z hlediska vyzbrojení AČR raketomety se nabídka vejde na prsty jedné ruky. Důvodem je, mimo jiné fakt, že vývoj raketometů v posledních třiceti letech stagnoval a pokračoval nanejvýš v oblasti munice V počátečním období se jednalo o nadšený pacifismus devadesátých let, následně o různé nejasnosti, nekoncepčnost a představy, že raketomet nahradí letectvo a hlavňové dělostřelectvo. Takový názor je ovšem vhodný nanejvýš pro nějaké mise kdesi v Africe a Asii. Některé armády raketomety zcela vyřadily z výzbroje, další redukovaly jejich počty.

iZdroj fotografie: US Marines Pfc Pysher

V případě AČR nelze přehlédnout rostoucí zastarávání zavedených raketometů vzor 70, označovaných mnohdy v médiích nesprávně jako GRAD. Uvedené označení se ve služebních tiskovinách nevyskytuje a vztahuje se pouze k původnímu sovětskému dělostřeleckému systému BM-21 GRAD. Z něj byl při vývoji raketometu vz. 70 převzat pouze čtyřicetihlavňový raketomet ráže 122 mm s lafetou a mířidly.

Hlavním problémem, druhdy revolučního raketometu vz. 70 však není zbraňová nástavba, ale podvozek. Jedná se o podvozek těžkého terénního nákladního automobilu Tatra T-813 Kolos. Toto, ve své době rovněž skvělé vozidlo, kombinující kolový podvozek s vysokou průchodivostí, pancéřovou kabinu a moderní raketomet s možností transportu a nabití druhé salvy, však již zastaralo. Jedná se o výběhový typ s velkými provozními náklady, přičemž problémem je rovněž systém řízení palby.

iZdroj fotografie: MVK

Proto byl již roku 1985 zaveden do výzbroje modernizovaný raketomet vz. 70/85, který používá podvozek terénního nákladního automobilu Tatra T-815 s nepancéřovanou kabinou a nižšími provozními náklady. Tyto raketomety však byly, s výjimkou jednoho kusu, předány na Slovensko při rozdělení republiky v období 1992/1993.

Výběr armády byl zúžen na pár strojů

Pomineme-li možnost akvizice raketometů z Ruska, která je aktuálně vyloučená z politických důvodů, zůstává nabídka nových raketometů pro AČR omezená. V rámci NATO se vlastně používají v širším měřítku pouze dva typy raketometů, a to americký M270 MLRS, případně jeho novější lehká kolová verze M142 HIMARS a různé verze ex sovětského BM-21, nebo kopie československého vz. 70.

Jako nejnovější je možné označit slovenský typ Modular a z domácí produkce dvě nové verze raketometů na podvozku Tatra, využívající částečně základní konstrukci BM-21. Vyrábí je Holding CSG (Czechoslovak Group). Vyjdeme-li z faktu, že Modular používá podvozek Tatra a výrobci úzce spolupracují, můžeme v podstatě mluvit o dvou možnostech, a to MLRS/HIMARS a produkci CSG. Modular může používat modulární kontejnerový systém munice různých ráží jako HIMARS, vyvinutý ve spolupráci s německou společností DIEHL.

iZdroj fotografie: CSG

Většina ostatních raketometů, především polské, srbské a turecké, vycházejí z BM-21, nebo vz. 70, případně mají modulární systém výměny raketnic jako Modular s možností použití raket ráže 227 mm. Raketomet MLRS je zajímavá, ve své době revoluční konstrukce na pásovém podvozku, převzatém z BVP M2 Bradley. Z důvodu provozních nákladů byl vyřazen z výzbroje několika armád. Výhodou je možnost modulární kontejnerové obměny různých druhů raket, a to v různých rážích. Z hlediska AČR by se jednalo o nákladný a cizorodý prvek.

Jeho odlehčená verze HIMARS s polovičním počtem raketnic je moderní, ale v zásadě nepřináší nic nového, případně takového, co by naši zbrojaři nezvládli. I v tomto případě by nákup zahraniční výzbroje, znamenal vyšší provozní náklady, problematický servis a zásobování.

iZdroj fotografie: CSG

Jako nejvhodnější se proto jeví akvizice českých raketometů od CSG. V nabídce jsou dva typy na podvozcích Tatra T-815. Menší BM-21 MT (4×4) lze označit za modernizovaný GRAD na podvozku Tatra s pancéřovanou kabinou a systémem řízení palby podle zadání zákazníka. Větší RM-70 Vampire (8×8) vychází z konstrukce raketometu vz. 70, včetně přepravního a nabíjecího zařízení pro druhou salvu.

Má rovněž pancéřovou kabinu a možnost systému řízení palby podle požadavku zákazníka. Oba raketomety mohou používat veškeré druhy munice ráže 122 mm vyvinuté pro raketomety GRAD. Výhodou je domácí výroba a rovněž fakt, že Holding CSG má možnost vlastní výroby munice, což snižuje náklady jak akviziční, tak provozní ve srovnání s konkurencí. Raketomety Vampire již nakoupila armáda Indonésie.

Zdroj: MVK