Americká armáda chce náhradu za legendární Stingery. Požaduje větší dosah a dostatečnou efektivitu proti dronům

Válka na Ukrajině ukázala, že zbraně typu MANPADS mají omezení, ale i tak dokážou být velmi účinné. Armády se snaží jejich nedostatky co nejvíce eliminovat.

i Zdroj fotografie: Italian Army / Creative Commons / CC BY
                   

Masivní dodávky amerických z ramene odpalovaných protiletadlových raket FIM-92 Stinger dokázaly výrazně pomoci Ukrajině omezit přesilu ruského letectva. Přestože mají omezený dosah, výsledky jejich působení, i když samozřejmě nejen jejich, situaci ve vzduchu nad Ukrajinou do jisté míry vyrovnaly. Přesto po letech používání těchto raket americká armáda přichází s představou, že by tuto zbraň chtěla nahradit nějakou kvalitativně lepší.

Nelze spoléhat jen na lasery

V USA běží nové programy na konstrukci zbraní proti vzdušným cílům, v rámci kterých by měly být vyvinuté nové systémy kategorie MANPADS například na bázi využívání laseru nebo mikrovlnné energie. Měly by být umístitelné i na platformě vozidla Stryker. Americká armáda nyní přišla s výzvou pro výrobce zbraní, aby si připravili nové demonstrátory kategorie MANPADS, jež by mohli představit do roku 2024. Požaduje, aby nové systémy byly pro své cíle smrtonosnější než současné Stingery a také měly větší dosah.

iZdroj fotografie: U.S. Marine Corps / Public Domain
Odpálení rakety FIM-92 Stinger

Ačkoli jsou Stingery úspěšné zbraně, nelze popřít, že mají svá omezení. I ty nejmodernější verze zasáhnou cíle ve výšce maximálně 3 800 metrů a mají dosah osm kilometrů. Hmotnost bojové hlavice Stingeru s výbušninou je jen jeden kilogram. Proto se také často stane, že pokud zasáhne moderní bojový letoun, jen ho poškodí. Proti vrtulníkům je zbraň většinou účinnější. Stingery jsou velmi starou konstrukcí. První začaly vznikat již na konci 60. let, i když do služby ve větším množství vstoupily až v roce 1981.

Zbraň ale byla od té doby opakovaně modernizovaná. Její střela byla například vybavena novějšími senzory, které se tak snadno nedají oklamat protiopatřeními. Rakety ovšem stárnou, a dokonce musela být jejich přestavbou prodlužována jejich životnost ve skaldech. Když nyní americká armáda tisíce střel poslala na Ukrajinu, a tím se částečně vyprázdnily její sklady, asi je čas na zbraň novou. Američané sice nakoupili i obdobný polský systém MANPAD Piorun, jde ale spíše o přechodné opatření.

Důležitý bude boj s drony

Informace jsou zatím omezené, ale je z nich zřejmé, že zbraň má být schopna sestřelovat jak vrtulníky, tak i letouny s pevnými křídly. A také drony typu dva a tři. První z nich jsou dálkově řízené létající stroje od 9,5 do 25 kilogramů, které létají do výšky jednoho kilometru. Druhé jsou větší do hmotnosti až 600 kilogramů a dosahují výšky až 5,5 kilometru. Výstřel z nové zbraně by měl zvládnout zasáhnout bezpilotní letouny obou kategorií v rozsahu celé jejich letové obálky, tj. do výšky 5,5 kilometru a do rychlosti 463 kilometrů v hodině. Zároveň by měl být přiměřeně ekonomický.

iZdroj fotografie: Alf van Beem / Creative Commons / CC0
Stinger Vehicle Universal Launcher

Požadavkem také je, že by nové sytémy a střely měly být kompatibilní se Stinger Vehicle Universal Launcher. To je zařízení na odpalování čtveřice raket Stinger, které se montuje na vozidlo Humvee, případně může být umístěno na zemi. To naznačuje, že by zbraň spoléhající na novou protiletadlovou střelu měla být schopna využívat zařízení pro odpal Stingerů. A to nejspíše i ta přenosná odpalovaná z ramene.

Předpokládá se, že by se do jejich hlavic a zaměřovačů mohly používat miniaturizované vícerežimové vyhledávací systémy, čímž by se značně zvýšila pravděpodobnost zásahu. K dispozici jsou i lepší pohonné směsi ke zvýšení dosahu. Nabízí se i možnost použití on-line datového spojení, čímž by opět stoupla šance na zásah. Pokud půjde vše podle plánů armády, nová střela by mohla být připravena k použití kolem roku 2027.

Jak se dají ještě vylepšit protiletadlové rakety odpalované z ramene?

Zdroj: TheDrive, TheDefensePost

Diskuze Vstoupit do diskuze
106 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články