Čas autonomních strojů se blíží. Robot s Javeliny? To již není hudba budoucnosti

Účast robotů na bojových operacích je kontroverzní a dlouho diskutovaná otázka. Vyžaduje to technologie, které zajistí jejich efektivnost.

i Zdroj fotografie: Kirill Borisenko / Creative Commons / CC BY-SA
                   

O tom, že roboti budou doprovázet vojáky a bojovat i mezi sebou, se napsalo již mnoho románů. S vývojem technologie a umělé inteligence se doba, kdy se ocitnou na bojišti, nejspíše dosti blíží. Již sice nějaké pokusy proběhly, ale stále je lze označit spíše za experimenty. Na programech pracuje více armád a o mnohých se pravděpodobně ani neví, protože jsou tajné. Pokusy určitě probíhají v Rusku a USA.

Robot v Sýrii neuspěl

Rusko je vlastně zemí, jež se již roboty do boje nasadit pokusila, konkrétně stroje Uran-9. Jde o výrobek koncernu Kalašnikov. Objevily se během občanské války v Sýrii, ale podle dostupných informací nesplnily očekávání armády. Byly spatřeny třeba na cvičení Vostok 2018 a dalších. Jenže po vyhodnocení těchto pokusných nasazení měly být dále vyvíjeny. Když se však tato vozidla nezapojují do bojových operacích na Ukrajině, nejspíše se mouchy vychytat ještě nepodařilo.

Uran-9 je umístěn na pásovém podvozku a disponuje věží, která je vybavena rychlopalným kanonem 2A72 ráže 30 milimetrů. Dále je zde kulomet ráže 7,62 milimetru a místo pro čtveřici raket. Primárně by se mělo jednat o protitankové Ataka, ale údajně sem lze umístit i protiletadlové Igla. Stroj má disponovat infračervenými senzory či laserovým dálkoměrem. Zbraně by mu měly umožnit bojovat proti celé řadě cílů, avšak je zřejmé, že jen umístit zbraně na robotické vozidlo nestačí.

iZdroj fotografie: U.S. Army
Robot RCV-L

Velmi podobný program má i americká armáda, která testuje hned několik robotických vozidel. Jsou označována jako Robotic Combat Vehicle. Testují se vlastně 3 základní kategorie, nesoucí označení jako Light, Medium a Heavy. Za testy robotických vozidel má dle dat vojenského rozpočtu USA americká armáda celkem utratit téměř 700 milionů dolarů (17,35 miliardy korun). Jde nejen o samotná vozidla, ale i o vývoj softwaru a dalších technologií.

Například RCV-L , tedy nejlehčí varianta RCV, je stroj o hmotnosti 7 tun s těžkým kulometem M2 cal .50 a protitankovými raketami Javelin. Střední typ stroje RCV-M (Medium) by měl mít rychlopalný kanon ráže 30 milimetrů a rakety. Těžký (RCV-H, Heavy) stroj je dosud testován na platformě obrněného transportéru M113. Disponovat by měl dělem ráže 120 milimetrů, což je standardní ráže tankových děl používaná v zemích NATO.

O podobě robotů již napovídají drony

Je skutečně těžké dnes popsat možnosti a směry, kterými se bude vývoj v této oblasti nadále vyvíjet. Na první pohled se trochu zdá, že vojenští experti se k této problematice staví poněkud nesystematicky, dosti konzervativně a zřetelně s malou představivostí. Většina vysokých armádních velitelů pravděpodobně totiž stále vidí jako robota na bojišti jen samostatně se valící tank či letící bitevní letoun bez pilota, jak střílí na všechny strany a ničí protivníka jako běžný tank či letoun s posádkou.

Alespoň tak to vypadá, když si z tohoto úhlu pohledu dovolíte posoudit veřejně proklamované programy armád v tomto směru. V poslední době však vznikly různé kategorie bezpilotních a bezobslužných zbraňových systémů, mobilních i nemobilních, velkých i malých, které dnes tak trochu vzájemně míchají jak definicí kategorií, kam by je vojáci chtěli zařadit, tak i striktním dělením v oblasti vývoje, výzkumu, využití informací atd.

Většinou vznikly sice trochu spontánně ve firmách, které své bojové roboty vlastně zpočátku ani takto nevyvíjely. Lavina se však evidentně už spustila, i když pro veřejnost se zdá, že je tak trochu zmatek v představách armád o tom, jak by tito roboti měli vlastně fungovat. Jestli budou dálkově řízení s nějakou mírou autonomie, nebo budou zcela samostatní a ovládat a řídit je bude jejich vlastní umělá inteligence, či budou jen naprogramovaní.

Ve skutečnosti hodně na takto položené otázky odpovídají například létající drony, které už mají dávno, třeba ve formě sebevražedné loudavé munice, všechny aspekty robotického bojového stroje. A hlavně, ne všechno se musí dnes nově vymýšlet. V lidské historii válčení se už podobné válečné stroje více či méně úspěšné objevily, byť dřívější úroveň technologií jim neumožnila se podstatně prosadit.

ČVUT a úspěch na mistrovství světa

Zároveň to vypadá, jako kdyby vojáci ve světě ještě pořádně neobjevili již řadu let (desítky!) existující skutečnost, že zvláště u studentů se zaměřením na kybernetiku a robotiku v technických školách vysokých i středních jsou ve velké oblibě turnaje skutečných fyzicky existujících „bojových” robotů. Ty si studenti sami vymyslí, zkonstruují, naprogramují, či vybaví nějakým systémem samoučící umělé inteligence, a pak je vypustí proti sobě do jakési arény.

Tam se do sebe tito různí školní roboti prostě a jednoduše pustí a vítězem se stává ten, který zůstane poslední funkční. Dokonce jsou v této „disciplíně” vypsána a pořádána různá mistrovství, a to dokonce i mistrovství světa. Stejně tak jsou disciplínou obdobného charakteru mezinárodní soutěže robotů jako autonomních záchranářských strojů, jež při vlastním závodě mají za co nejkratší dobu nalézt v určitém území „zničeném” lavinou či zemětřesením přeživší bytosti a okamžitě to nahlásit do centra.

iZdroj fotografie: S vědomím MVK
Odminovávací vozidlo Božena

Mimochodem, v tomto směru je velmi úspěšné ČVUT, jehož „smečka” záchranářských robotů ve finále světového mistrovství této kategorie obsadila nedávno 6. místo. A to už vůbec nepíšeme o počítačových hrách a hlavně o jejich tvůrcích, kteří vlastně ve virtuální realitě vymyslí, vyvinou, naprogramují a vyzkouší nepřebernou škálu bojových robotů, třeba i biologického charakteru. Z tohoto pohledu mají dnešní reálné vojenské programy vývoje bojových dronů vlastně naprosto ubohou představivost.

Intenzivní výzkum dává však téměř jistotu, že to nebude dlouho trvat a nejen robotická vozidla a-la tank se na bojišti objeví v masovějším počtu. Již přece dnes v praxi téměř všechny vyspělé armády a policejní složky určité druhy robotických vozidel běžně využívají. Velmi užitečná jsou například při odminování, kdy jsou posílána do nebezpečných míst místo lidí. Stále častěji se také mluví podle zkušeností z bojů na Ukrajině.

Tam se v praxi používají již téměř samozřejmě, o autonomních létajících dronech nemluvě. Takže očekávejme, že se mnoho nových a často až překvapivě koncipovaných robotických bojových strojů stále více a více bude objevovat v řadě armád, které je budou využívat jak na zemi, ve vzduchu, tak na moři a i pod jeho hladinou. Máme se na co těšit, nebo ne?

Za jak dlouho budou hotoví skuteční bojoví roboti?

Zdroj: WarriorMaven
Diskuze Vstoupit do diskuze
95 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
NATO vstupuje do války, zní z Kremlu
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Používat protilodní střely Ch-22 na pozemní cíle je zrůdnost, osádka bombardéru nikdy neví, co vlastně může trefit
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
4 jednoduché triky, díky kterým usnete jako miminko: Od vlnového cvičení až po osvědčenou jógovou pozici pro uvolnění těla
adbz.cz
adbz.cz
Psí strach z vysavače se může stupňovat: Jak ho to odnaučit dřív, než ztratí důvěru ke svému majiteli