V rámci expedičních operací posledních let se objevila řada lehkých obrněných vozidel. Jsou nasazena s různým výsledkem. K nejúspěšnějším patří australský Bushmaster.
Austrálie je pro většinu našich čtenářů vzdálenou, téměř exotickou zemí. Snad ještě méně informací na odborné úrovni je u nás publikováno o australských ozbrojených silách. Ty přitom patří k nejlepším na světě a opírají se o dlouhou a slavnou tradici z období první i druhé světové války. Austrálie se dlouhodobě aktivně podílí na boji proti mezinárodnímu terorismu. V první řadě omezuje příliv takzvaných uprchlíků, kteří především touží po bezpracně získaných sociálních výhodách.
Australané a expediční operace
Australské ozbrojené síly se v posledních dekádách úspěšně účastnily a účastní tří expedičních operací. Jako první je třeba jmenovat misi OSN, jež nese název INTERFET. Základ činnosti tvořila stabilizace bezpečnostní situace, provedení voleb na Východním Timoru a zastavení politicky a nábožensky motivované genocidy mezi dvěma skupinami obyvatelstva, muslimy a křesťany.
Po teroristických útocích v USA dne 11. září 2001 se Austrálie zapojila na dlouhou dobu do mnohonárodní expediční a stabilizační operace, která probíhala 20 let v Afghánistánu. Následně se australské jednotky zapojily rovněž do mnohonárodní expediční operace v Iráku. Prakticky ve všech případech lze australské ozbrojené síly označit jako úspěšné.
Kvalita jejich příslušníků je srovnatelná s britskou, jež je považována za nejlepší v takzvaném západním světě. Spojuje špičkovou profesionální úroveň se schopností improvizace, čímž převyšuje většinu jiných profesionálních armád, propadlých schematickému myšlení a byrokracii.
Projekt Bushranger
Australské ozbrojené síly nemají ve výzbroji bojová vozidla pěchoty, byť se tato situace má v dohledné době změnit. Transport pěších jednotek Royal Australian Armoured Corps zajišťují od poloviny 60. let pásové obrněné transportéry M113A1 americké provenience. Později je doplnily osmikolové obrněné transportéry LAV25, které nesou označení ASLAV (Australian LAV).
Jedná se o modernizovanou verzi MOWAG Piranha 8×8, kterou jsou vyzbrojeny například americké ozbrojené složky. Bílá kniha obrany z roku 1987 definovala potřebu vytvoření vysoce mobilních sil, schopných v krátké době překonat kontinent a zasahovat na severu. Tam působí většinou pouze hlídkové jednotky NORFORCE. V očekávání expedičních operací sílilo volání australské armády po lehkých a vysoce mobilních kolových hlídkových a obrněných vozidlech.
Projekt vedoucí k řešení problému nesl označení Land Project 116 – Project Bushranger. Prvním krokem bylo zavedení celkem 272 upravených terénních automobilů do výzbroje 6. brigády RAR (Royal Australian Regiment). Jednalo se o zesílenou verzi Landroveru Defender 110 4×4 a australskou verzi 6×6, známé jako Project Perentie podle realizační firmy. Vozidla se dostala do výzbroje právě včas, aby se zúčastnila první mise na Timoru. Pro misi v Afghánistánu byla vyvinuta speciální verze Perentie 6×6 Commandos, určená pro speciální jednotky.
Velký zájem firem o soutěž
Tato vozidla slouží úspěšně v Afghánistánu a Iráku dodnes. Uvedená první fáze projektu byla ukončena roku 1997. Evropskou verzi uvedeného Landroveru 6×6 vyrábí rovněž jedna polská firma. Následoval výběr lehkého obrněného vozidla, nesoucího označení IMV (Infantry Mobility Vehicle). Jednalo se o zakázku na zhruba 500 vozidel, takže výběrového řízení se zúčastnila řada výrobců. Konkrétně divize Austral jihoafrického konsorcia REUMTECH s vozidlem Taipan.
Dále tým tvořený firmami Transfield Defence Systems a německou Thyssen-Henschel s vozidlem TM-170, tým firem Westrac a TFM s vozidlem RG 12 Nyala a tým firem British Aerospace Australia a Short Brothers s vozidlem Foxhound na podvozku Unimog U2150L. Po řadě zkoušek a peripetií bylo všechno jinak. Roku 1997 téměř zvítězil projekt nově utvořeného týmu složeného z firem Perentie Land Rovers, DDGM ASLAV Wheeled AFV a British Aerospace. Jejich vozidlo Foxhound nakonec bylo dodáno pouze v počtu 22 kusů kuvajtské národní gardě.
Ve stejné době australská firma ADI (Australian Defence Industries Ltd), dislokovaná v Bendigo ve státě Victoria, převzala privátní projekt Bushmaster firmy Perry Engineering a urychleně postavila tři prototypy. Ty byly roku 1998 předány k vyzkoušení armádě a zúčastnily se testovacích jízd ve zkušebním středisku Monegeetta. Na základně Grayton nedaleko výcvikového prostoru Puckapunyal ve státě Victoria byl proveden úspěšný test odolnosti výbuchem nálože o hmotnosti 9,5 kg trhaviny pod vozidlem.
Účast v mnoha konfliktech
Dále proběhly úspěšně zkoušky obstřelem ze zbraní ráží 5,56 mm a 7,62 mm. Bez zásadních problémů bylo najeto 24 000 km. Závěrečná fáze zkoušek byla realizována pod označením Project Director. Dne 10. března 1999 oznámil Ministr obrany, že vítězem výběrového řízení se stala firma ADI, u které bude objednáno 352 kusů vozidel Bushmaster pro armádu a 18 vozidel pro australské letectvo – jednotky obrany letišť ADG. Bushmaster dostal zelenou a dvě vozidla se ještě stihla nalodit na výsadková plavidla, která vyplula k Východnímu Timoru.
Společnost ADI převzalo nadnárodní konsorcium Thales, přesněji jeho divize Thales Australia. Celkově bylo vyrobeno 1 195 kusů bushmasterů ve verzích obrněné vozidlo, velitelské vozidlo, ambulance, logistické vozidlo a IED vozidlo s vybavením k detekci a likvidaci improvizovaných výbušných systémů a min, včetně Mine Roller Mark 2. Nizozemská armáda používá verzi Multitrole Electronic Warfare pro elektronický boj v Mali. Výrobce udával cenu zhruba půl milionu dolarů, tedy 12 miliard korun.
Bushmastery se od roku 1997, kdy byla zahájena sériová výroba, zúčastnily bojů v Afghánistánu, Iráku, Mali, na Golanských výšinách jako pozorovatelské OSN, v Sýrii a v současnosti na Ukrajině, kde byl první zničen 21. května 2022. Vozidla Bushmaster používají ozbrojené síly Austrálie, Fidži, Indonésie, Jamajky, Japonska, Nizozemska, Nového Zélandu a Ukrajiny. Podle anglické Wikipedie uvádí vozidla Bushmaster ve své výzbroji rovněž ukrajinská armáda.
Základní technický popis
Hlavním konstrukčním prvkem bushmasteru je pancéřová korba (skelet, karoserie) z ocelových plechů. Nástup a výstup řidiče, velitele a sedmičlenného družstva umožňují jednokřídlé dveře v zadní stěně. Dno je tvarováno do V z hlediska rozkladu tlakové vlny exploze pod vozidlem. V dvojitém dně je umístěna nádrž s pitnou vodou, která roznáší všesměrově tlak případné vnější exploze.
Okna mají stejnou balistickou odolnost jako okolní pancéřování. V základní verzi se jedná o úroveň 1 normy STANAG 2569. Nicméně odolnost lze zvyšovat na úroveň 3, a dokonce i nejvyšší 5. Ochranu z hlediska nastřelení zepředu zesiluje umístění pohonné soustavy, tvořené šestiválcovým vznětovým motorem Caterpillar 3126E 7,2L o výkonu 224 kW a šestistupňovou automatickou převodovkou ZF 6HP502 ECOMAT G2 s jedním reverzním stupněm.
Kola v konfiguraci 4×4 mají nezávislé zavěšení. Výzbroj tvoří v současnosti obvykle zbraňová stanice (nejčastěji Thales SWARM) s kulometem ráže 12,7 mm nebo automatickým granátometem ráže 40 mm, lafetovaná na přední části stropu korby. Některá vozidla mají nekrytou lafetaci pro kulomet ráže 7,62 mm u zadního poklopu na stropě pancéřové korby.
Jakým způsobem mohou Bushmastery pomoci Ukrajině ve válce?
Zdroj: ArmyGov, autorský komentář MVK
Události
|
PŘEČTENÍ: 13130
Události
|
PŘEČTENÍ: 14094
