Brazilský stroj mohl konkurovat moderním západním tankům výkonem i cenou. Konec studené války však změnil jeho budoucnost

V sedmdesátých a osmdesátých letech ve světě vzniklo několik designů hlavních bitevních tanků, které jsou používány do dnešní doby. Na vlně zájmu o nové obrněnce se rozhodla svézt i brazilská společnost Engesa. Vyráběla zemědělské stroje, ale měla zkušenosti i s obrněnými vozidly pro domácí armádu. Její konstruktéři tak začali pracovat na stroji nazvaném EE-T1 Osório, který se měl vyrovnat západním i sovětským tankům.

Projekt z vlastních peněz

Nápad brazilské společnosti zněl zajímavě. Věnovat prostředky ze svých zisků do vývoje moderního tanku. Ten pak nabídnout zahraničním zákazníkům, čímž by se vývoj zaplatil. Později by pak tank mohla koupit i brazilské armáda. Nakonec i vláda firmě poskytla půjčku. S vývojem stroje proto Engesa začala v roce 1982. O tři roky později byl hotový první prototyp.

iZdroj fotografie: Andrés Monge / Creative Commons / CC BY-SA

Šlo o tank moderní konstrukce, který mohl konkurovat všem tehdejším strojům. Jeho hmotnost byla 43 tun. Více to být nemohlo s ohledem na nosnost brazilských mostů. Tank měl kompozitní pancíř složený z ocele, hliníku, uhlíkových vláken a keramiky, i když se předpokládá, že měl o něco horší vlastnosti než nejlepší západní pancíře. Vozidlo bylo vybaveno holandským dieselovým motorem a německou převodovkou, kterou využívá i Leopard 2.

Dvě rozdílná děla

První prototyp byl vyzbrojený britským dělem ráže 105 milimetrů. V tanku bylo místo pro 45 nábojů všech nejpoužívanějších typů. Druhý prototyp byl později osazen francouzským dělem s hladkým vývrtem ráže 120 milimetrů. Počet vezených střel klesl na 38. Tank byl vybaven i dvěma kulomety ráže 12,7 milimetrů. Jeden byl umístěný na věži vozidla, sloužil i jako protiletadlový, druhý byl koaxiální.

iZdroj fotografie: Andrés Monge / Creative Commons / CC BY-SA

Spekulovalo se, že o tank mají zájem především země z oblasti Blízkého východu. Měl být levnější než západní tanky. Nakonec byla jediným vážným uchazečem Saudská Arábie, která v roce 1989 oznámila, že Osório vyhrál výběrové řízení na dodávku pro její ozbrojené síly. Krátce poté ale vypukla válka v Perském zálivu a země se přimkla k USA a zvolila jejich stroje Abrams. Ztráta zakázky a konec studené války přivedla Egnesu na pokraj krachu a v roce 1993 na ni byl vyhlášen konkurz. Oba vyrobené prototypy jsou nyní v muzeu.

Zdroj: MilitaryFactory, MilitaryToday