Francouzské houfnice Caesar, unikátní konstrukce s bojovými zkušenostmi, která bude zařazena i do výzbroje AČR

Žádosti ukrajinské vlády o moderní západní zbraně se začínají pomalu naplňovat. Přicházejí nejen od tradičních spojenců, jako je USA nebo Velká Británie, ale i dalších zemí. Příkladem může být Francie, která již poslala samohybné houfnice Caesar. Mimochodem stejné, které si objednala i česká armáda, ovšem umístěné na podvozku Tatra. Francouzská ministryně zahraničí Catherine Colonnaová minulý týden v Kyjevě slíbila, že přijde další várka.

Během necelé minuty zničily pět cílů včetně tanků

Francouzský CAESAR (CAmion Équipé d’un Système d’ARtillerie) je samohybná houfnice ráže 155 mm, která je instalovaná na podvozku nákladního automobilu. Od roku 2003 je má ve výzbroji francouzská armáda a v dnešní době i armády dalších zemí. Má za sebou i bojové zkušenosti. Během příštích let pořídí 52 těchto houfnic také armáda ČR. Vlastní systém je výsledkem spolupráce francouzské společnosti GIAT Industries, která je dnes známá jako Nexter, a Lohr Industrie.

Moderní dělostřeleckou zbraň, která umožňovala střílet standardní munici NATO, vyvinuly na začátku 90. let. Poprvé se na veřejnosti ukázala v roce 1994 a následně po zkouškách začala být zařazována do francouzské armády. V současnosti jsou zbraně ve výzbroji již několika států. Caesar je unikátní v tom, jak je konstruován. Samohybné houfnice totiž nejčastěji bývají umísťovány na pásovém podvozku a mají otočnou věž. To chrání posádku před nepřátelskou palbou a umožňuje průchodnost těžkým terénem.

Ale znamená to vysokou hmotnost zbraně a zhoršenou mobilitu na delší vzdálenosti. Pak jsou kolové houfnice s pancéřovanou věží jako česká Dana nebo slovenská Zuzana. Ale Caesar je na kolovém podvozku, kde je na korbě instalováno jen vlastní dělo. Při střelbě se posádka pohybuje nechráněná kolem jako u klasického děla.

Francouzský výrobce vsadil na maximální pohyblivost danou nízkou hmotností a na co nejkratší dobu cyklu „zaujetí palebného postavení – vypálení krátké salvy – okamžité opuštění střelecké pozice“. Osádku tak nechrání mohutný pancíř před odvetnou palbou, ale skutečnost, že na místě, odkud dělo pálilo, už v okamžiku dopadu odvetných granátů vůbec nebude.

V současné době již má být na Ukrajině šest kusů těchto zbraní. Ukrajinští vojáci je dokonce již nasadili a jejich účinnost si neskutečně pochvalovali. Před několika dny měli tři z nich nasadit v oblasti Záporoží. Na ruská vojska zbraně pálily pouhých 55 sekund na vzdálenost přes 22 kilometrů rychlostí pět ran za minutu. Výsledkem měly být dva zničené tanky, dvě obrněná vozidla a nákladní vůz s municí.

Podvozky jsou různé, včetně české Tatry

Samotná houfnice se dá umisťovat na různé druhy podvozků. Pro francouzskou armádu je namontována na vozidle Renault Sherpa 5 6×6. Ten zbrani umožňuje jet rychlostí až 100 kilometrů v hodině a dojezd je 600 kilometrů. Exportní varianty jsou na podvozcích 6×6 Unimog U2450L nebo 8×8 Tatra 815. Zbraně se pak liší hmotností. Francouzská varianta má 17,7 tuny a s tatrováckým podvozkem kolem 30 tun v případě, že má pancéřovanou kabinu. Větší podvozek umožňuje vézt zásobu munice na 36 ran.

Ceaser je houfnice ráže 155 milimetrů s hlavní o délce 52 ráží. Díky této dlouhé hlavni se vyznačuje při nepřímé střelbě velkou přesností a dostřelem. Delší hlaveň (kromě konstrukce střely) prodlouží dostřel díky většímu času a velikosti tlaku, kterým prachová náplň po iniciaci působí na střelu v hlavni. Caesar je schopna i přímé palby, ale jde spíše o možnost jejího použití v případě nutnosti. Dostřel při nepřímé palbě se liší podle druhu použité munice. Ta s raketově podporovaným pohonem může dostřelit až do vzdálenosti 42 kilometrů.

Při posledním testu naváděné dělostřelecké munice s prodlouženým dostřelem Excalibur v únoru roku 2022, kterou vyvinul americký Raytheon s dalšími partnery, byly zasaženy dva cvičné cíle na vzdálenost přesahující 46 km. Projektil Excalibur, který je vybaven GPS navigací, je schopen zasáhnout cíl na tuto vzdálenost s odchylkou menší než 2 metry. Tato munice je ale velmi účinná i v celém rozsahu dostřelu, a to za všech povětrnostních podmínek, a americký výrobce je připraven k okamžitým dodávkám všem uživatelům i děla Caesar.

Prozatím má zbraň k dispozici klasické tříštivé granáty, ale i protitankovou, kouřovou nebo osvětlovací munici včetně francouzské přesně naváděné pomocí GPS nebo s koncovým navedením laserem. Dnešní hnací náplně střel 155 mm NATO u tohoto moderního děla jsou konstruovány jako samospalitelné, což je velmi efektivní z mnoha pohledů.

Protože jde o pohon dělostřeleckých granátů bez potřeby nábojnic, kdy prachový modul rychle shoří a nic po něm v hlavni nezůstane, urychluje to cyklus nabíjení a mimořádně to zlepšuje logistiku manipulace s municí. Granáty jsou výrazně lehčí při stejném množství a výkonu výmetné náplně prachu. Na druhou stranu jsou převážené granáty v muničním vozidle a v muniční části houfnice poněkud choulostivější.

Rychle na místo, vystřelit a ujet

Systém bývá vybaven automatickým nebo poloautomatickým nabíjením. V prvním případě stačí k obsluze zbraně posádka dvou nebo tří vojáků. V druhém je pak posádka pětičlenná. Caesar dokáže střílet rychlostí kolem šesti ran za minutu. Zbraň je schopna střílet granáty po různé dráze tak, aby dopadly na cíl v jednom okamžiku. Její mobilita umožňuje rychlé přepady a opuštění pozice. Během dvou minut je tak schopna zaujmout bojové postavení, vypálit šest ran a zase odjet.

Běžná starší děla podobné kategorie většinou vyžadovala určitý čas při přípravě a přesném zaměření palebné pozice rekognoskační skupinou. Houfnice Caesar je ale vybavena inerciální navigační jednotkou s GPS vojenské přesnosti, tj. palebné stanoviště může zaujmout prakticky ihned po dojezdu a kdekoliv. Doba palebného přepadu touto houfnicí je o třetinu kratší než u obdobných starších houfnic, což zvyšuje ochranu vlastní obsluhy v případě, že nepřítel reaguje odvetnou palbou na střelbu Caesarem.

Při dnešních možnostech techniky to znamená do dvou až tří minut od ukončení střelby být již tak daleko, že ani střepiny dopadajících odvetných granátů do opuštěného palebného postavení odjíždějící vozidlo houfnice Caesar neohrozí. Filosofie konstrukce a nasazení houfnice Caesar říká, že mají být při odvetné palbě již mimo svá palebná postavení a to logicky chrání dělo i posádku mnohem účinněji než pancíř. Je to samozřejmě teorie, ale v současné praxi bojů s těžkopádnou ruskou armádou na Ukrajině se ukazuje jako správná.

Již před ukrajinským konfliktem byla francouzská zbraň několikrát vyzkoušena v boji. Francie ji nasadila v Afghánistánu a v Mali. Další pak byly použity v Iráku a v Sýrii proti Islámskému státu. Úspěšné nasazení ohlásilo v roce 2011 Thajsko, které mělo při střetech zničit dva kambodžské raketomety Grad. Saúdská Arábie pak Caesary používá v konfliktu v Jemenu.

Jak hodnotíte rychlost, kterou Ukrajina dostává moderní západní dělostřelectvo?

Zdroj: DefenceBlog, Ukrinform, MilitaryToday