Tažené houfnice mají v dělostřelectvu stále velké zastoupení, a například sovětská Msta-B je jednou z nejlepších vůbec. Svou přezdívku má zcela zaslouženě.
Během stále trvající války na Ukrajině se velmi často projevují samohybné houfnice, které jsou v podstatě trendem moderního dělostřelectva. Obě strany ovšem využívají i řadu tažených zbraní, a jednou z nejschopnějších je původem sovětská houfnice 2A65 Msta-B. Známa je především svou silou a robustností, ve výzbroji ji má Rusko i Ukrajina. Vyznačuje se také poměrně rychlou frekvencí střelby a velmi slušným dosahem (to i na dnešní dobu).
Dělo pověstné odolností a spolehlivostí
Oproti mnoha jiným dělům, které v menší nebo větší míře Ukrajině operují, se jedná o poměrně novou konstrukci, která pochází z 80. let 20. století. Sovětský svaz se tehdy snažil sestrojit taženou houfnici, s níž by se vyrovnal obdobným západním zbraním. Konstruktérům se tak podařilo vyrobit zbraň pověstnou svou spolehlivostí a odolností. Do výzbroje byla zařazena v roce 1987 a kromě Ruska a Ukrajiny ji používají i další postsovětské státy.
Houfnice Msta-B používá standardní sovětské náboje ráže 152 milimetrů, vycvičená obsluha je dokáže vypalovat kadencí až 6 ran za minutu. Granáty zvládají zasahovat cíle do vzdálenosti až 28 kilometrů, ale to záleží na typu, některé mají dosah menší. K obsluze zbraně je zapotřebí minimálně 6 vojáků, ale většinou jich bývá více, někdy až 11. Hmotnost děla je 6,8 tun a za připojeným nákladním vozem může jet rychlostí až 80 km/h.
Munice Msta-B zničí města, ale i tanky
Zajímavostí houfnice je, že zvládá odpalovat i granáty s jadernou hlavicí, ale ty na Ukrajině používány nejsou (alespoň prozatím, a snad to tak i zůstane). Pro její palebnou sílu jí přitom začali vojáci přezdívat „zabiják měst“, čemuž také opakovaně dostává i v současném válečném konfliktu, v němž s ní (i když nejenom s ní) Rusko odstřeluje ukrajinská města blízko fronty. Navíc do ní existují i granáty, které si poradí s tankovým pancířem.
Jednou z předností houfnice Msta-B je pak schopnost používat ruskou přesně naváděnou munici Krasnopol. Jde o dělostřelecké granáty naváděné pomocí laserového paprsku s dosahem až 20 km. Na rozdíl od munice naváděné přes satelitní navigaci však tento granát vyžaduje, aby cíl ozařoval laser, což může dělat obsluha ze země nebo dron. Munice tak poslouží i proti pohyblivým cílům, nepohybují-li se až příliš rychle; účinná je však i proti opevněním.