Jižní Korea vyvinula protiletadlovou raketu MANPADS. V parametrech překonává americký Stinger. Půjde přes českou firmu na Ukrajinu?

Po druhé světové válce začali konstruktéři zbraní řešit, jak by se mohla pěchota bez těžkých protiletadlových zbraní bránit útokům ze vzduchu, jelikož kulomety už nestačily. Nakonec v 60. letech vznikly první osobní přenosné protiletadlové rakety. Od té doby se však vývoj zbraní této kategorie MANPADS značně posunul. Jedním z nejlepších dnešních přenosných protiletadlových systémů kategorie MANPADS disponuje Jižní Korea. Je označován jako KP-SAM, ale spíše je znám pod jménem Chiron.

První díly byly dovezeny z Ruska

Jižní Korea je již od 50. let ve válce se svým severním komunistickým sousedem. Severokorejské letectvo je sice beznadějně zastaralé, moderních má jen několik strojů, ale je velmi početné. Lze proto předpokládat, že by se mohlo se staršími letadly hromadně vrhnout do útoku. Protivzdušná obrana nasycená velkým množstvím přenosných střel kategorie MANPADS by tuto vlnu mohla podle představ velení korejské armády zastavit.

Dovážených kompletů, například z USA, však nikdy nebylo tolik, jak si generálové v Jižní Koreji představovali. Proto se Korea vrhla na vlastní vývoj. V roce 1995 v Jižní Koreji začaly první vývojové práce na vlastní konstrukci za využití z Ruska dovezených komponentů systému Igla. Vývoj si vzala na starosti firma LIG Nex1. První zkušební KP-SAM Chirony ještě s řadou dílů dovážených z Ruska byly kompletovány v roce 2003.

iZdroj fotografie: Korps Pasukan Khas / Public Domain

Rusko totiž zaplatilo za své dluhy právě dodávkou komplexů Igla. Skutečná výroba se rozeběhla na konci roku 2004, v roce 2005 tento systém vstoupil do výzbroje vojsk Jižní Koreje. Až později se však podařilo všechny dovážené díly nahradit vlastními. Do výzbroje tedy začal být Chiron zaváděn v roce 2005.

Jihokorejská armáda si podle dostupných informací měla objednat minimálně 2 000 kusů. Zbraň je odpalována z lehkého přenosného zařízení umístěného na trojnožce s otočným sedátkem. Tento raketový systém opticky připomíná francouzský Mistral, ale celý zbraňový komplet včetně vyhledávače, řídicí sekce, bojové hlavice i samotného motoru vyvinuli a vyrábí dnes pouze z vlastních zdrojů v Jižní Koreji. 

Chiron má dosah až 7 kilometrů

Střela obsahuje integrované systémy IFF, naváděcí čidlo zvládá i nasazení v noci či za nepříznivého počasí, protože pracuje jak v oblasti IR, tak UV, což umožňuje střele negovat různá obranná opatření cílů. Po svém odpálení zvládá do značné míry ignorovat vystřelované klamné tepelné návnady. Střela disponuje i hlavicí s blízkou pojistkou iniciace výbuchu. Během vývojových testů dosáhla střela úspěšnosti zásahu až 90 %.

Hmotnost celého kompletu je 24,3 kilogramu. Do zařízení se nabíjí střela o ráži 80 milimetrů. Má bojovou hlavici o hmotnosti 2,5 kilogramu. Dokáže zasahovat cíle do výšky 3,5 kilometru a vzdálenosti 7 kilometrů. Dosahuje finální rychlosti Mach 2,1. Jak hmotnost hlavice, tak dosah jsou lepší než u známých amerických protiletadlových střel Stinger. Ty jsou však lehčí a snáze přepravitelné.

Kromě Jižní Koreje zakoupila zbraň Indonésie. Ta střely zkombinovala s kanonem Oerlikon ráže 35 milimetrů a vytvořila kombinovaný protiletadlový systém Skyshield. Dalším uživatelem podle dostupných informací již je, nebo bude Ukrajina. Chirony pro ni mají zaplatit Spojené státy spolu s další výzbrojí a municí. Hodnota zakázky je téměř 3 miliardy dolarů (75 miliard korun). Vybavení však Jižní Korea nedodá přímo. Jako prostředník by měla posloužit nejmenovaná česká zbrojní firma.