Jižní Korea vyvinula vlastní samohybné houfnice na obranu proti komunistickému severu. Jsou úspěšné po celém světě

Jižní Korea by se v konfliktu se svým severním sousedem musela obávat především jeho děl. Komunistický režim je má umístěna podél hranice v obrovských počtech v opevněných postaveních. Některá děla mají takový dostřel, že mohou zasáhnout i Soul. Proto i Jihokorejci potřebují silné a velmi moderní dělostřelectvo na svou obranu. Poté, co využívali dovezené systémy, nebo je vyráběli v licenci, se ale na konci 80. let rozhodli vyvinout vlastní zbraň.

Dělo museli sami vyvinout

Nějaké zkušenosti jihokorejský průmysl měl, protože se zde produkovaly samohybné houfnice K55A1 založené na původní americké M109 z roku 1963. Problémem ale bylo vlastní dělo, jelikož to se předtím do země dováželo již hotové a jen se do K55 montovalo. Vývoje zcela nového děla se nakonec ujala společnost Samsung Aerospace Industries, která je dnes známá jako Hanwha Defense. Po řadě zkoušek byl projekt dokončen a připraven k výrobě v roce 1998.

Opět se jedná o samohybnou houfnici na pásovém podvozku, Jihokorejci ji pojmenovali K9 Thunder. Jde o stroj o hmotnosti 47 tun s dělovou věží. V ní je umístěna houfnice jihokorejské konstrukce Hyundai WIA CN98 ráže 155 milimetrů a délce 52 ráží pro dělené střelivo. Tu doplňuje ještě sekundární kulomet M2HB ráže 12,7 milimetru, který je lafetovaný před poklopem velitele vozidla.

Celý systém samohybné houfnice by však nebyl úplný bez speciálního muničního vozidla, které je konstrukčně až na kanón obdobou K9. Muniční vozidlo se jmenuje K10 a podporuje vždy 2 samostatné houfnice K9. Zbraň K9 disponuje moderním řízením palby AFCS s poloautomatickým nabíjením. To umožňuje střelbu rychlostí 3 rány za 15 sekund. V prvních 3 minutách může střílet 6–8 ran za minutu, při vytrvalé střelbě 3 rány za minutu.

Zvládá i střelbu v režimu, kdy 3 její vypálené granáty dopadnou na jedno místo ve stejný čas. Dostřel záleží na typu použité munice, ta s velmi dlouhým dostřelem může zasáhnout cíl až ve vzdálenosti 54 kilometrů, běžný dostřel je ale 40 km. Houfnice nese zásobu 48 granátů. Při stání může neaktivní houfnice zahájit palbu do 30 vteřin, pokud je příkaz ke střelbě předán houfnici za přesunu za jízdy, první výstřel zvládne do 60 sekund od převzetí rozkazu.

Silná ochrana posádky

Ochranu 5 členné posádky zajišťuje pancíř o síle až 19 mm, který je schopen odolat střepinám z projektilů ráže 155 milimetrů a munici do ráže 14.5 milimetru. Vozidlo má i automatický protipožární systém a další vymoženosti, jež se v modernizovaných variantách dále inovují. Pohon vozidla zajišťuje německý vodou chlazený osmiválcový vznětový motor MTU MT 881 Ka-500 o výkonu 735 kW se samočinnou převodovkou Allison X1100-5A3. Je schopen vozidlu dodat rychlost na komunikaci až 67 kilometrů v hodině. Dojezd na plnou nádrž je 360 kilometrů.

Houfnice K9 operují spolu se zásobovacími vozidly stejné konstrukce označované jako K10 ARV. Toto vozidlo s sebou vozí 104 granátů a 504 kusů výmetných náloží. Je schopno je v automatickém režimu překládat do houfnice K9, a to rychlostí až 12 nábojů za minutu, přičemž posádka zůstává skryta uvnitř. Lze ho i v zázemí velmi rychle naložit, aby se mohlo co nejdříve ke střílející K9 vrátit. Samotné naložení K10 trvá jen 37 minut.

iZdroj fotografie: Uživatel Sigma147 / Creative Commons / CC BY-SA

Jihokorejská armáda začala houfnice dostávat v roce 1999, od roku 2018 pak v modernizované verzi A1. Ve výzbroji jich chce mít kolem 1 200, zatím převzala cca 300 exemplářů a dalších 200 pevně objednala. Zbraň se dostala do výzbroje i jiných zemích, případně ji na základě licencí vyrábějí. Například Turecko jako T-155 Firtina (od roku 2002) či Indie jako K9 Vajra-T (od roku 2015). Do výzbroje houfnice zařadily Egypt, Estonsko, Finsko, Ázerbájdžán, licenční výrobu připravuje i Austrálie. Polsko pak na podvozku z K9 produkuje houfnice Krab.

V jakých parametrech by byla houfnice K9 dobrá pro českou armádu?

Zdroj: ArmyTechnology