Raketomety M142 HIMARS působí na ukrajinském bojišti již téměř rok a jsou jednou z nejznámějších zbraní dodaných Západními spojenci. Tak trochu v jejich stínu jsou pak systémy M270, což je vlastně podobná zbraň na pásovém podvozku, která odpaluje dvojnásobný počet střel. Oba tyto systémy umožnily Ukrajincům zasahovat velmi přesně ruské cíle do vzdálenosti asi 85 kilometrů, a přinesly na bojiště zcela jinou dimenzi. Armáda protivníka se sice dokázala částečně přizpůsobit, ale i tak jí M142 HIMARS stále způsobuje těžké škody.

Raketomet je neustále v pohybu

HIMARS je kolový raketomet vyvinutý v 90. letech 20. století v USA na základě staršího, již zmíněného, M270. Velikost odpalovače je však oproti němu poloviční, což ho umožnilo umístit právě na kolový podvozek. Po silnici se díky tomu může poměrně snadno přemisťovat vysokou rychlostí, čehož se ukrajinská armáda naučila skvěle využívat, a v podstatě mění jejich polohu vždy po odpálení střel/y, čímž nepříteli znesnadňuje jejich zaměření a zničení.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Do odpalovacího systému raketometu M142 HIMARS je přitom nabíjeno jakési pouzdro se střelami, v případě Ukrajiny jde o střely GMLRS, kterých lze naráz připravit 6. Cíle zvládnou zasahovat do vzdálenosti zhruba 85 km a jsou naváděné pomocí GPS, což jim zajišťuje mimořádnou přesnost. Ukrajina má přitom střely vybavené buď vysoce explozivní, případně hlavicí obsahující 200 tisíc malých wolframových kuliček, jejichž dosah je po zásahu 100 m. V okolí výbuchu pak nemá šanci přežít nic živého a trpí i lehce pancéřovaná technika.

Síla hlavice není extrémně vysoká

Ukrajina dokázala za pomoci M142 HIMARS velmi efektivně zničit řadu skladů a velitelských center, stejně jako shromážděných jednotek. Rusko se jejich působení přizpůsobilo a velké sklady drží za hranicí dostřelu, případně je umisťuje do odolných budov. Střela má totiž hlavici o hmotnosti jen 91 kg – její nižší síla byla vidět při útocích na Chersonský most, jehož zničení si vyžádalo téměř měsíc a mnoho střel. Rozptýlením jednotek a skladů samozřejmě účinnost raketometu poklesla, ale i tak je stále vysoká a dokáže působit významné škody.

Rakety, které mají šanci změnit válku na Ukrajině. Do systémů HIMARS a M270 se nabíjí několik základních druhů střel

Co ale Ukrajině chybí, je schopnost silného úderu na dlouhou vzdálenost – ačkoliv do systému existuje balistická raketa ATACMS (nabít do něj lze pouze jednu) s doletem 300 kilometrů a hlavicí o hmotnosti 230 kilogramů – Ukrajina ji k dispozici nemá, Američané ji opakovaně odmítají dodat. „Žlutomodrá země“ má tak k dispozici alespoň GLSDB, což jsou malé klouzavé pumy GBU-39 vynášené starším typem rakety M26, které se následně za navádění přes GPS snesou klouzavým pohybem k cíli.

Jejich dosah je však „pouze“ 150 kilometrů, čímž sice představují jakousi prodlouženou ruku s možností působit nepříteli škody i dále od fronty, ale i ony mají hlavici těžkou jenom 96 kg, takže na silně obrněné cíle nestačí. Vedle toho má Ukrajina i několik dalších střel s ještě delším dosahem, ty ale slouží k jiným účelům a obvykle je nelze odpalovat tak operativně.