Na konci 60. let 20. století se plány naší armády měnily – spolu s dalšími vojsky varšavského paktu měla ČSLA v případě války vyrazit na západ proti NATO. Problém byl ovšem v tom, že dosavadní dopravní prostředky rychlým tankům nestačily a bylo třeba je modernizovat. Coby spojencům nabídl řešení Sovětský svaz, v ČSSR ho ale upravili k obrazu svému.

ČSSR udělalo produkt lepší než originál

V 50. letech 20. století scházel Československé armádě moderní a rychlý obrněný transportér. Do výzbroje byl sice zaváděn polopásový OT-810 „Hakl“, ale ten rozhodně nepatřil ani k typům s nejvyšší rychlostí nebo průchodností terénem, ale neměl ani dobrou ochranu posádky. Bylo proto potřeba zavést něco nového a jako vhodný se ukázal OT-64 Skot domácí provenience, zatímco k druhému, BTR-50, poté dodali licenci tehdejší spojenci z Moskvy.

Obrněný transportér OT-64 SKOT byl pýchou ČSLA a doslova deklasoval sovětský BTR-60, i když nakonec musel využít jeho výzbroj

BTR-50 byl těžký obrněný obojživelný transportér, který byl v terénu jako doma a podle odborníků v něm dokonce překonával i legendární tank T-34, uvádí Wikipedia. A nebylo divu, jelikož byl postaven na platformě plovoucího tanku PT-76. Trpěl však i řadou neduhů – v první řadě se jednalo o nevyřešený výstup z vozidla, kdy výsadek musel přeskočit výstupem na stropě přes okraj nekrytý do strany, případně po krytu motoru dozadu.

iZdroj fotografie: Mohit S / Creative Commons / CC BY

Vojáci tak byli lidově řečeno na ráně. Českoslovenští inženýři proto přidali boční dveře otevírané dopředu, které výsadkářům dopřávali alespoň základní ochranu, a upravili vrchní poklopy na střeše. Původní modely BTR-50 měly dokonce zcela nekryté přepravní prostor, což byla obrovská slabina. Naši technici vyřešili rovněž i výhled ze stroje, kdy na jeho čelo přidaly dvě „boule“, resp. pozorovací kupole pro velitele a pozorovatele/střelce.

Nové srdce OT-62 a vysoká kapacita

Topas, tedy transportér obrněný pásový, vojáky přezdívaný kačena, měl kromě zmíněného především nový pohonný systém. Šestiválec PV-6 měl 220 kW, tedy o 44 kW více než sovětský V-6, a byl také úspornější. Maximální rychlost měl Topas 58 km/h (BTR-50 pak 44km/h), na vodě hnán vodními tryskami dosahoval 10km/h (stejně jako BTR-50), a dojezd vycházel na 550 km (v případě BTR-50 to bylo znatelně méně, 410 km).

Rozměry obou vozidel pak byly podobné; délka Topasu činila 7 m, šířka 3,2 m a výška 2,10 až 2,70 m podle modifikace, pancéřování mělo sílu až 17 mm. Hmotnost se pohybovala mezi 15 až 17 tunami dle verze a ta standardní pro ČSLA byla vyzbrojena buď bezzákluzovou houfnicí T-21 82 mm nebo kulometem 7,62 mm vz.59 v minivěžičce ovládané pozorovatelem.

Armádní technika ČSLA: nezapomenutelná sovětská BVP, vrtulníky a stíhačky, ale i vlastní technika, která neměla obdoby

Posádku tvořili tři muži – v pozici vpravo seděl velitel, uprostřed řidič vybavený přístrojem pro noční vidění, a vlevo pozorovatel střelec. Za jejím prostorem se pak nacházelo místo pro výsadek, a zajímavé je, že se do něj vešlo až 17 vojáků. Ti byli pancířem chráněni před palbou ze zbraní ráže 7,64 mm a v případě průjezdu zamořeným územím mohl být OT-62 Topas natlakován a ochránit je tak před zhoubnými vlivy zbraní hromadného ničení.

OT-62 Topas proudil do celého světa

Příprava a vylepšování obrněného transportéru OT-62 Topas začala v roce 1958 a sériová výroba ve slovenském městě Detva se rozjela v roce 1962, kde probíhala celých 10 let. Nakonec vzniklo 2 641 ks – vedle základní verze se jednalo o 12 dalších variant včetně mobilní dílny, odtahového vozidla nebo speciální konfigurace pro polskou námořní pěchotu. Právě v Polsku pak probíhala i licenční výroba ze součástek dovezených z ČSSR, která dala vzniknout 600 kusů.

iZdroj fotografie: Hubert Śmietanka / Creative Commons / CC BY

Největším odběratelem se stalo s 890 kusy Československo, které mělo z OT-62 velmi dobrý a lukrativní artikl. Vývoz totiž probíhal do mnoha zemí Afriky, např. Maroka, Libye, Súdánu nebo Angoly, ale především do Egypta. Deset kusů pak odebrali i soudruzi z NDR a Bulharska. Do Indie, stejně jako do Iráku, jich šla rovná stovka, a mnohé odebrala i Sýrie. Byl to opravdu dobrý obchod, třeba Maroko zaplatilo za jeden 55 000 USD (dnes 12,5 milionů Kč).

Ukrajina chce mír ještě letos. Potřebuje však pevné bezpečností záruky, jinak ji Vladimir Putin celou zničí, tvrdí V. Zelenskyj

Topasy se účastnily i bojů, a to především na Blízkém východě, kde řadu těch syrských a egyptských ukořistil Izrael, který je zařadil do služby ve své armádě. V boji se však ocitly také irácké stroje během války s Iránem a obou válek v Zálivu. Posledními uživateli Topasu jsou Egypt a Súdán, zatímco u nás na Slovensku došlo k vyřazené posledních „kačen“ v roce 1994. A tak skončil příběh jednoho československého úspěchu.