Existuje řada variant, co dál s pásovými BVP pro AČR. Jedna z nich by mohla být i česká výroba, podobně jako v Polsku

Vývoj vlastního vozidla vůbec není z říše snů. Nákup špičkových technologických komponentů v zahraničí by zřejmě nebyl problém, možností je více.

i Zdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR
                   

Výběrové řízení na BVP (bojové vozidlo pěchoty) s pásovým podvozkem pro naši armádu se táhne už šestý rok. Oficiálním cílem je nahrazení BVP-2 sovětské konstrukce, vyráběných licenčně na Slovensku v 80. letech minulého století. Vozidla zastarala z více hledisek. Průběh i výsledky výběrového řízení jsou nevalné. Poslední kolo testů tří zúčastněných BVP druhé generace ASCOD 42, Lynx KF41 a CV9030 CZ ve Vyškově vyznělo tak, že ani jedno z vozidel nesplnilo požadavky, byť problémy nelze označit za extrémní. Cest z této patové situace je několik.

Nekoncepčnost a neschopnost při přezbrojování AČR

Evidentně nemá smysl omílat technické detaily jednotlivých BVP. V médiích se jimi zabývala řada článků, mnohdy evidentně reklamních, produkovaných civilními publicisty, nikoli vojenskými odborníky. Rovněž nemá smysl zabývat se vyjádřeními oficiálních zástupců či najatých agenturních mluvčích výrobců. Jen výjimečně rozumí vojenské technice, zato jsou placeni za maximální chválu, bez ohledu na realitu.

Komise zabývající se výběrovým řízením byla naštěstí v průběhu šesti let obměněna, takže výrazně vzrostla úroveň profesionality z hlediska přístupu k problému. Zmizely chiméry typu preference tureckého BVP Tulpar, stejně jako pro naši armádu nevhodného, ale placenou novinářskou lobby nadšeně prosazovaného německého typu Puma. Zároveň je však resortem obrany dlouhodobě odmítána možnost modernizace alespoň části zavedených BVP-2, která je naopak realizována například na Slovensku, v Polsku nebo v Rusku.

iZdroj fotografie: Pixabay
Pandur II se slovenskou bezosádkovou věží Turra 30

Přezbrojování naší armády je dlouhodobě přehledem zoufalé nekoncepčnosti, místy evidentní nezodpovědnosti, to vše s kumulací problémů, která vede ke kumulaci nákladů v nejméně vhodné době. Přezbrojování české armády připomíná některé arabské či africké země, kde každá zbraň či zbraňový systém pochází od jiného výrobce, většinou zahraničního, což má dopad na rychlost servisu a provozní náklady.

Nákupy v zahraničí mají smysl pouze v případě materiálu, který nejsme schopni sami vyrábět, například radary využívající technologii Nitridu Gallia (GaN), mřížky do optoelektroniky, řízené střely, které jsme nikdy nevyráběli, či bojové letouny čtvrté a vyšší generace. Tak přistupují k problematice vyzbrojování ve většině zemí.

Německá Puma logicky odpadla

Táhnoucí se výběrové řízení na BVP není jen českou specialitou. Podstatně déle již trvá například výběrové řízení na nové pásové BVP pro americkou armádu, které má nahradit typ první generace BVP M2 Bradley. Vývoj německého BVP Puma se v podstatě táhne už třicet let a výsledek má daleko k ideálu, takže už řadu let přesluhují BVP první generace Marder. To vše v situaci, kdy generace elektroniky se zkrátily na dva roky. V několika zemích, například v Kanadě a Austrálii, byla výběrová řízení odsunuta, případně i zrušena.

Řada vojáků, o mediálních „odbornících“ nemluvě, žije v představě, že BVP dokáže prakticky cokoli, především všude projede, všechny možné cíle zničí a vydrží jakýkoli zásah. Něco takového však bohužel není možné v rámci současné úrovně technologií. Opravdu přelomové BVP z hlediska vysokého růstu takticko-technických dat a efektivity na bojišti, případně i jinou obrněnou techniku s výrazným růstem takových schopností, lze očekávat pouze na základě nových technologických objevů a vynálezů.

iZdroj fotografie: Bundeswehr
Německé BVP Puma, dlouhodobý a politický projekt

Historie navíc opakovaně potvrdila, že sama technika vítězství nezajistí, pokud chybí dobří vojáci, přičemž armáda je obvykle obrazem společnosti, kterou reprezentuje. To přesně v současnosti prokazuje armáda Ruské federace na Ukrajině, kdy nedostatečný výcvik a špatné velení likviduje i moderní prostředky, jako je třeba T-90M.

Poté, co zcela logicky odpadlo německé BVP Puma, jež lze označit za pravděpodobně balisticky nejodolnější ve své kategorii, avšak zároveň za politický projekt, zůstala v soutěži tři BVP, a to ASCOD42-Santa Barbara (USA/Španělsko/Rakousko/Izrael), CV9030-BAE/Hagglund (Británie/Švédsko) a Lynx KF41-Rheinmetall (Německo). Vozidla mají prakticky shodnou koncepci a vzhled.

Už to je dokladem faktu, že bylo dosaženo vývojového maxima v rámci technologických možností a taktických požadavků. Rovněž výkony se liší minimálně. Zásadní otázkou je systémová cena a celkový systém realizace dodávky ve spolupráci s domácím obranným průmyslem. Zde by rozhodně nemělo dojít k diskriminační situaci, kdy vozidla dodá „komplet“ zahraniční výrobce, zatímco provoz a opravy bude se všemi riziky zajišťovat domácí partner.

Mnoho cest k novému BVP

Problém nových BVP, a nejen tohoto výběrového řízení, komplikuje změna vlády, změna na pozici ministra obrany i náměstků. Exotikou naší republiky je v rámci evropských zemí rovněž absence nezávislého Národního úřadu pro vyzbrojování. Ten by měl zajišťovat systémové a efektivní vyzbrojování všech silových resortů z hlediska akvizic, výroby, servisu, cen, kvality, právního přístupu a preference domácích výrobců. Úřad byl zrušen ministrem Stropnickým (ANO).

První a systémovou možností je celé výběrové řízení zrušit a vyhlásit nové, opět na pásové BVP. Vzhledem k výsledku toho posledního by to bylo zcela logické. Navíc by to pomohlo odstranit řadu problémů z hlediska negativních vztahů a vazeb osob a firem a negativních zkušeností. Vzhledem k tomu, že výběrové řízení se táhne déle než šest let, další prodloužení se nijak zásadně neprojeví.

Tak či onak by se v případě nového či pokračujícího výběrového řízení dostala nová BVP do výzbroje až za několik let, přičemž nelze přehlédnout otázky plného logistického zabezpečení provozu a bojeschopnosti a výcviku osádek. Odsunem výdajů se ulehčí státnímu rozpočtu v době dramaticky se zhoršující hospodářské krize. Druhou možností je úplné zrušení přezbrojení AČR pásovými BVP, a to s dvěma cestami následného řešení.

iZdroj fotografie: Tatra defence
Kolové obrněné vozidlo kategorie MRAP TITUS

První je kombinace modernizace BVP-2 a prodloužení jejich životnosti o zhruba 20 let s pokračující výrobou kolových KBVP (kolové bojové vozidlo pěchoty) a OT (obrněný transportér) Pandur II, případně v kombinaci s vysoce odolnými kolovými obrněnými transportéry TITUS. Navíc vozidla Pandur II potřebují přezbrojit, protože teleskopické zbraňové stanice nedostatečně chrání zbraně, munici a elektroniku a jsou vhodné možná pro války kdesi v Africe, ale rozhodně nikoli v Evropě. Navíc svojí výškou zhoršují stranovou stabilitu vozidel.

V následném dvacetiletém období lze předpokládat, že se objeví a budou zavedeny do výzbroje armád nové technologie. Náklady na modernizaci BVP-2 by v takovém případě neměly přesahovat polovinu kupní ceny nového BVP druhé generace a výsledný efekt by měl dosahovat zhruba tří čtvrtin a více jeho bojové hodnoty a takticko-technických. Zajímavě z tohoto hlediska působí konstatování vojáků přihlížejících prezentaci a výkonům zahraničních BVP ve Vyškově, odposlechnuté autorem článku, že jejich staré BVP-2 by to dokázalo taky!

Je nutné pásové BVP?

Uvedené řešení by zajistilo jak dostatečnou bojeschopnost armády z hlediska obrany státu, tak práci pro domácí obranný průmysl v době krize. Nelze rovněž přehlédnout využití posledních vycvičených záloh bývalých motostřelců, kteří prodělali základní vojenskou službu s BVP-1 nebo BVP-2.

Druhou cestou je odmítnutí modernizace BVP-2 a nahrazení pásových BVP pouze výše uvedenou kolovou obrněnou technikou typů Pandur II a TITUS. Některé armády se vydaly touto cestou, například Francie, která zcela přešla na kolová obrněná vozidla VBCI a vyřadila pásové BVP typu AMX10P.

iZdroj fotografie: Uživatel Chmee2 / Creative Commons / CC BY-SA
Zastarávající BVP-2 z výzbroje AČR

Třetí, spíše teoretickou možností je opět zrušení současného výběrového řízení a realizace vývoje pásového BVP cestou domácího obranného průmyslu. Jak duševní, tak strojírenské kapacity ještě máme. Můžeme si připomenout vývoj kolového OT v devadesátých letech, stejně jako možnost modernizace OT-64 SKOT, kterou realizovali Poláci. Faktem je, že z tohoto hlediska bylo ztraceno mnoho času a současná situace je výsledkem nečinnosti či odborné neschopnosti několika vlád od roku 1990.

Nicméně nelze přehlédnout, že Poláci realizovali vývoj vlastního pásového BVP Borsuk společností Huta Stalowa Wola, a to dokonce ve dvou verzích, plovoucí lehké a neplovoucí těžké. Vývoj byl realizován také nákupy skupin a systémů od zahraničních výrobců. Dále realizovali vývoj BVP Anders a lehkého tanku Anders společností Obrum.

Díly, které nevyrábíme, není problém dovézt

Z uvedeného hlediska nelze přehlédnout realitu z hlediska vývoje a výroby obrněné techniky. Pouze USA, Rusko a Německo jsou schopné vývoje a sériové výroby takové techniky vlastními silami v plném spektru zajištění výroby všech materiálů, dílů, skupin a systémů. Nicméně i Němci musí dovážet železnou rudu nebo hotové pancéřové plechy ze Švédska. Moderní pásové BVP je skládačkou několika základních skupin a systémů, které globálně vyrábí pouze několik výrobců.

Jedná se především o motory a převodovky pro konstrukci powerpacku, zbraně a optoelektronické a informační systémy. Základní pancéřovou korbu a věž dokáže svařit kdekdo. Dokladem je fakt, že BVP dokáže vyvíjet a vyrábět i takový stát, jako Turecko, které určitě nepatří ke světové technologické špičce, pouze využívá cizí vzorové konstrukce a zavedené výrobky. Dokladem skládané konstrukce je například typ ASCOD42, který se účastní českého výběrového řízení.

Vývoj původního typu realizovalo Rakousko a Španělsko, firma patří evropské divizi GDELS amerického konsorcia GD, věž je izraelské výroby s americkým kanónem a izraelskými PTŘS (protitanková řízená střela), motor a převodovka jsou od jiných výrobců, elektronika podle požadavku českého zadavatele, rovněž od výrobce mimo GDELS. U původně švédského CV90 se používá americká převodovka, kanón, izraelské PTŘS a zadaná elektronika.

iZdroj fotografie: Karel Šubrt / Creative Commons / CC BY-SA
Švédské (BAE/Hagglund) CV9030 CZ

BVP CV9030 a ASCOD42 jsou modernizované konstrukce z počátku devadesátých let, zatímco LynxKF41 je zcela nové vozidlo na úrovni prototypu. Pokud by se spojily síly domácího Holdingu CSG, státních zbrojovek, vojenských výzkumných ústavů a univerzitních odborníků, z nichž jsou mnozí už v důchodu, nicméně představují znalostní špičku, bylo by možné v průběhu několika let vyvinout a připravit sériovou výrobu českého pásového BVP, stejně jako v Polsku.

Díly, skupiny a systémy, které nevyrábíme, by bylo možné dovézt, přičemž zahraniční výrobci by rádi prodali materiál na výrobu několika stovek vozidel. Vývoj domácí konstrukce by zároveň rozprostřel část zbrojních výdajů na delší období. Jestliže máme investovat miliardy do zbrojení v době těžké hospodářské krize, měli bychom je investovat především ve svůj prospěch.

Do kterých segmentů armády by se mělo nejvíce investovat?

Zdroj: Autorský článek MVK

Diskuze Vstoupit do diskuze
110 lidí právě čte
Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
NATO vstupuje do války, zní z Kremlu
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Používat protilodní střely Ch-22 na pozemní cíle je zrůdnost, osádka bombardéru nikdy neví, co vlastně může trefit
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
4 jednoduché triky, díky kterým usnete jako miminko: Od vlnového cvičení až po osvědčenou jógovou pozici pro uvolnění těla
adbz.cz
adbz.cz
Psí strach z vysavače se může stupňovat: Jak ho to odnaučit dřív, než ztratí důvěru ke svému majiteli