Přezbrojení tankového vojska České republiky. Vítězství téměř kontumační – Leopardy 2 pro AČR

Možnost bezplatného získání patnácti postarších německých tanků Leopard 2A4 pro českou armádu bylo komentováno různě, nicméně pravděpodobně se jedná a nejprůchodnější cestu k přezbrojení naší armády novějšími tanky. Naše armáda chytá, a to již dlouho, unikající příležitost doslova za ocas.

Nepochopitelná modernizace třiceti T-72

V osmdesátých letech minulého století, tedy před téměř čtyřiceti lety, dostala tehdejší ČSLA (Československá lidová armáda) sovětské tanky T-72. Až na několik vzorků se jednalo o licenční výrobu na Slovensku s označením T-72. V souladu s terminologií druhé světové války a následně i paktu Varšavská smlouva spadaly do kategorie středních tanků, stejně jako starší T-54/55, T-62 a T-64. V té době se jednalo o moderní techniku.

Po dvaceti letech byly modernizovány na verzi T-72M4CZ. Modernizace výrazně zvýšila bojovou hodnotu. V současné době se má realizovat další modernizace těchto vozidel ve státním podniku VOP CZ. Bohužel je jich pouze třicet, tedy jeden prapor, což je i na naši nevelkou armádu žalostně málo. Nemodernizované tanky ze zálohy, které se mohly rovněž modernizovat, byly vesměs buď rozprodány, nebo rozdány do zahraničí. Polskou stopou.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Po nepochopitelně omezené modernizaci pouhých třiceti tanků T-72 začali odborníci schopní přemýšlet s delší perspektivou hledat řešení doplnění naší armády tanky. Objevily se různé nabídky všemožného šrotu či téměř šrotu. Skupina vojenských techniků byla dokonce obhlédnout tanky Leopard 2 španělské armády. Jejich stav však odpovídal údržbě spíše teoretické, takže bylo nutné takové „terno“ odmítnout.

Zato Poláci získali z Německa před více než dvaceti lety velký počet starších (tehdy) nadbytečných tanků Leopard 2 a k tomu další obrněnou techniku téměř zadarmo. Tyto tanky v současné době procházejí modernizací. Poláci mimo to dokázali modernizovat svoje T-72 na verzi Twardy a nakupují rovněž americké M1 Abrams. Americké tanky mají však atypický turbínový pohon a jsou provozně drahé. Česká armáda tedy s velkým opožděním nastupuje na polskou cestu.

Turecko či Jižní Korea je hazard

Možnosti získání jiných tanků pro AČR jsou omezené. Ruské typy odpadají z politických důvodů. Británie výrobu tanků Challenger 2 již dávno ukončila a modernizuje pouze stále menší počty. Tento tank je navíc atypický, počínaje drážkovanou hlavní kanónu a dělenou municí. Francouzská linka na výrobu tanků Leclerc je odstavená a Francie je pravděpodobně schopná vyrábět nanejvýš jejich věže.

Dokladem je fakt, že na zbrojařském veletrhu Eurosatory 2018 se objevil tank tvořený pancéřovou korbou typu Leopard a věží z typu Leclerc, a to v expozici francouzského konsorcia NEXTER. Výrobní kapacity zůstaly zachovány v Německu, kde jsou schopny vyrábět tank dvě konsorcia, a to KMW (Krauss Maffei Wegman) a Rheinmetall. Druhý z výrobců prezentoval na Eurosatory 2022 nový tank KF51 Panther s kanónem ráže 130 mm s automatickým nabíjením, avšak jedná se o funkční vzor.

iZdroj fotografie: Uživatel FaceMePLS / Creative Commons / CC BY

Sériová výroba je v nedohlednu, mimo jiné proto, že Bundeswehr předpokládá použití tanků Leopard 2 ještě dlouhá léta. Samozřejmě nelze vyloučit další modernizace, včetně umístění věže z pantheru na leopard. Existuje sice projekt jakéhosi evropského (EU) tanku, ale Francie od něj nedávno odstoupila, takže situace je nejasná. Získávat tanky odkudsi z Turecka nebo Jižní Koreje by byl hazard. Z uvedeného vyplývá, že doplnění výzbroje naší armády tanky Leopard 2 je pro výrobce, konsorcium KMW, vítězství téměř kontumační.

Leopard 2 není Tiger

Leopard 2 vychází vývojově ze staršího úspěšného typu Leopard 1, prvního tanku německé konstrukce po druhé světové válce. Tento tank byl označován jako syntéza sovětského typu T-34 a německého válečného PzV Panther. Potvrdil to ve svých publikacích například známý německý historik Walter Spielberger, který se zabýval německou obrněnou technikou. Leopard 1, vyzbrojený britským kanónem L7 ráže 105 mm, tvoří velmi dobře vyváženou kombinaci palebné síly, mobility a pancéřové ochrany.

V masmédiích, nejen v našich, se opakovaně objevily komentáře, že Leopard 2 je vlastně nový Tiger, který byl průlomovým těžkým tankem Wehrmachtu ve druhé polovině druhé světové války. Takové hodnocení má daleko k realitě. PzVI Tiger byl sice na svoji dobu dobře vyzbrojený kanónem ráže 88 mm a silně pancéřovaný, avšak jeho mobilita daleko zaostávala za potřebou reálné bojové činnosti.

iZdroj fotografie: Uživatel Limkopi / Creative Commons / CC BY-SA

Leopard 2 se mu svými svislými pancíři korby i věže podobá, nicméně jeho mobilita je podstatně vyšší. Navíc při nižší hmotnosti základní verze převáží podstatně účinnější kanón větší ráže. Leopard 2 je stejně dobře sladěnou kombinací palebné síly, mobility a pancéřové ochrany, jako byl Leopard 1. Na rozdíl například od sovětských a ruských typů T-72, T-80 je však u něj kladen větší důraz na ochranu.

V rámci terminologie NATO padá Leopard 2 do skupiny hlavních bojových tanků. Důvodem uvedené terminologické změny oproti období druhé světové války je fakt neustále rostoucí hmotnosti tanků, kdy skupina středních tanků dosáhla úrovně dřívějších těžkých. V současnosti se tanky NATO dělí na hlavní bojové a lehké.

Jak vznikl Leopard 2

Cesta k typu Leopard 2 byla poměrně klikatá. Již v 70. letech minulého století bylo jasné, že všechny tanky armád NATO zavedené do výzbroje zastarávají ve srovnání s novým sovětským typem T-64, který vyvinul tým konstruktéra Morozova v ukrajinském Charkově. Nicméně, již roku 1963 byla podepsána smlouva mezi vládami SRN a USA o vývoji nového tanku 70. let s označením Kpz-70/MBT-70 (Kampfpanzer/Main Battle Tank).

Tento supertank vyzbrojený kanónem ráže 152 mm schopným vystřelovat tříštivou, kumulativní i podkaliberní munici, stejně jako protitankové řízené střely Shillelagh, a dále automatickým kanónem ráže 20 mm v dálkově ovládané zbraňové stanici měl mít tříčlennou osádku (řidič, velitel, operátor zbraňových systémů) v rozměrné věži. Existovala rovněž paralelní vývojová verze s řidičem v přední části pancéřové korby.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Hydropneumatické závěsy pojezdových kol umožňovaly měnit světlou výšku nad terénem a upravovat pozici korby vůči terénu podélně i příčně. Součást výbavy tvořil stabilizovaný optoelektronický systém řízení palby. Čelní pancíř věže měl odolávat zásahu podkaliberní střelou náboje ráže 105 mm na vzdálenost 800 m. Celý projekt, který dosáhl úrovně funkčních vzorů, poslala do historie neustále rostoucí cena. Poznatky z jeho vývoje však napomohly při konstrukci typů Leopard 2 a M1 Abrams.

Klasická koncepce nabíjení

Tlak na urychlení vývoje nového tanku zvýšily poznatky z války Yom Kippur roku 1973. Objevil se požadavek účinnější výzbroje. Izraelští tankisté vítězili nad drtivou přesilou především přesnou palbou na velké vzdálenosti. Výsledkem bylo experimentální přezbrojení tanku Leopard 1A4 kanónem ráže 120 mm. Nakonec nedošlo k modernizaci, ale vznikl zcela nový tank s označením Leopard 2AV, vyzbrojený ještě kanónem ráže 105 mm.

iZdroj fotografie: Uživatel AMB Brescia / Creative Commons / CC BY

Následně byl přezbrojen kanónem Rh120 L/44 ráže 120 mm německé konstrukce s hladkým vývrtem hlavně, vyvinutým konsorciem Rheinmetall. V rámci vývoje probíhal paralelní vývoj dvou koncepčně různých systémů automatického nabíjení kanónu jednotnými náboji. Nakonec se zůstalo u klasické koncepce s nabíječem.

První sériová verze dostala označení Leopard 2A0. První z 380 objednaných vyjel z továrny roku 1980. Celková objednávka měla dosahovat počtu 1 800 tanků a výrobu měly zajišťovat podniky společností Krauss-Maffei v Mnichově a MaK v Kielu. Následovaly modernizované verze A1, A2, A3, A4, dále výrazně modernizovaný A5 a z něj vycházející A6 a A7.

Základní technický popis

Základ konstrukce tanku Leopard 2 tvoří korba svařená z pancéřových plechů. Vpravo vpředu se nalézá pracoviště řidiče, vlevo polovina palebného průměru nábojů pro kanón. Ve střední části korby je umístěna klec věže jako hlavní díl bojového prostoru velitele, střelce a nabíječe. Vpravo od pancéřové masky kanónu ráže 120 mm o délce hlavně 44 ráže (od verze A6 již 55 ráží). Kanón používá munici s polospalitelnou nábojkou.

Polovina palebného průměru je uložena v zadní části věže, odděleně od bojového prostoru pod zeslabeným stropem pro případ exploze. Nabíječ se dostává k těmto nábojům přes dvířka v protiexplozivní stěně. Další výzbroj tvoří spřažený kulomet a kulomet lafetovaný nekrytě na věžičce velitele vpravo, oba ráže 7,62 mm. Výzbroj doplňují zadýmovací granátomety.

Od verze A5 se používá stabilizovaný zaměřovač, jehož hlavice se nalézá na stropu věže. Součástí systému řízení palby jsou laserový dálkoměr, kombinovaný optoelektronický pasivní zaměřovač, balistický počítač a senzory. Pohon zajišťuje přeplňovaný vznětový dvanáctiválec do V typu MB873 Ka501 o výkonu 1 100 kW (1 500 k. s.), spojený s automatickou převodovkou HSWL354 do bloku takzvaného powerpacku. Základní pancéřování čela věže dosahuje tloušťky 200 mm. Závěsy pojezdových kol jsou odpruženy torzními tyčemi.

Zdroj: Autorský komentář MVK, Spielberger, W.: Waffensysteme Leopard 1 und Leopard 2, Motorbuch Verlag, Stuttgart 2003, Uzicki, D., Witkowski, I.: Czolg Leopard 2, Lampart, Warszawa, 1997