Snaha co nejvíce ochránit tank a posádku v něm je oboustranná. Dnes je na moderních strojích reaktivní pancíř takřka samozřejmostí, a přesto i tak často nestačí.
Již na konci dubna Poláci oznámili, že poskytnou napadené Ukrajině nejméně 240 tanků T-72. Jedná se o verze T-72M a modernizovaný T-72M1R. Modernizace polských tanků nebyla nikdy vybavena reaktivním pancířem, na níže uvedených odkazech z Twitteru je patrné, že dnes jsou všechny tanky osazené touto ochranou. Ukrajinci bleskově nainstalovali systém ERA, aby zvýšili odolnost stroje proti ruským protitankovým zbraním. Velmi potěšující je, že se jedná o český výrobek z rodiny STV Group.
Původní věž T-72 je v současnosti nedostačující
Ve skutečnosti je vyrobena z konvenčního litého ocelového pancíře s vysokou tvrdostí bez laminátových vložek. Předpokládá se, že maximální tloušťka je 280 mm. Podvozek T-72 byl původně navržen tak, aby vydržel 105mm tankovou munici z blízké vzdálenosti do 500 m a protitankové řízené střely při zásahu do přední části stroje. Původní pancíř T-72 je proti nové generaci moderních protitankových řízených střel a protipancéřových granátů velmi neefektivní.
Ruský RPG-22 je schopen prorazit 400 mm válcového homogenního pancíře (RHA) běžně používaného na hlavních bojových tancích a RPG-26 je schopen prorazit 440 mm RHA. Jednou z nejmodernějších protitankových řízených střel používaných ruskými ozbrojenými silami je 9M133 Kornet. Jeho střela může být vybavena různými typy hlavic včetně 9K135, které jsou schopné prorazit pancíř o tloušťce až 1 300 mm! Z těchto údajů je jasně patrné, že původní modernizace na moderním bojišti nemá žádnou šanci.
Obě „erpégéčka“ jsou jednorázové (RPG-22 má cvičnou variantu pro více výstřelů), poměrně levné zbraně, které používají vysoce výbušnou protitankovou hlavici 72,5 mm. Střela je schopná prorazit jeden metr železobetonu. Vycvičený voják zbraň připraví ke střelbě během deseti sekund. RPG-22 bylo omezené délkou tubusu, jenž znamenal menší přesnost i úsťovou rychlost. Proto bylo vyvinuto RPG-26, které má teleskopický tubus.
ERA má být účinná mj. proti tandemové munici
Explozivní reaktivní pancíř (ERA) je speciální doplnění hlavního pancíře. V termínech se také používají výrazy jako dynamická ochrana nebo dynamické (reaktivní) pancéřování. Základním principem jsou menší bloky, které při zásahu střelou vytvoří protienergii, jež zabrání nebo zmírní penetraci stroje. Po takovém zásahu je blok ochrany ztracen. Každý z těchto bloků se skládá ze dvou kovových plátů, mezi něž je vložena výbušnina.
Hlavním důvodem tohoto druhu pancéřování je ochrana proti kumulativním střelám, které jsou upravené tak, aby po výbuchu koncentrovaly svou energii do úzkého prostoru tím způsobem, aby se v podstatě pancířem propálily. V odpovědi na reaktivní pancíře byly vyvinuty tandemové střely, jako je americký Javelin. Ty při zásahu prvním výbuchem zničí blok reaktivního pancíře a druhým výbuchem se propálí dovnitř tanku.
Celá problematika je poměrně složitá, důležitá je i kinetická energie střely a často také materiál na špičce hlavice či její tvar. Výhodou reaktivních pancířů je, že zničené bloky se dají snadno vyměnit. Existují bloky, které mají vysoce pohyblivé pláty schopné vychýlit energii střely mimo kolmý dopad a snižovat účinnost výbuchu směřováním na další bloky systému. Hlavní slabinou je nebezpečí pro doprovázející pěchotu, jež byla často zasahovaná výbuchy jednotlivých bloků.
Přesto je jasné, že ani ERA nestačí na současné moderní tandemové hlavice. Právě ruský Kornet je laserem naváděný tandemový kumulativní systém, který zdatně konkuruje svým západním protějškům. Laserové zaměření je obtížně zjistitelné a je vysoce pravděpodobné, že ani kumulativní pancíř proti zásahu touto střelou nepomůže. Jediná možná obrana budoucnosti proti přenosným protipancéřovým systémům bude zřejmě včasná detekce.
Je ERA dostačující proti tandemovým střelám?