Rusko mobilizuje průmysl na válečný stav. Nejen kvůli výrobě zbraní, obrovský problém jsou opravy techniky

Ruská vláda a duma připravují řadu zákonů, které by umožnily nařizovat průmyslu podílet se na vojenských zakázkách za nadiktované ceny. Kreml by také omezil práva zaměstnanců, jež by museli sloužit přesčasy nebo noční směny. Důvodem jsou hromadící se požadavky na výrobu nových zbraní a techniky, ale i stále větší počty vojenských vozidel a dalšího vybavení, které je nutné opravovat. Do toho se mnoha firmám prostě nechce.

Ztráty techniky jdou do tisíců

Kolik techniky Rusko vlastně na Ukrajině za více než čtyři měsíce bojů ztratilo, není úplně jasné. Ukrajinská armáda hlásí více než 1 500 zničených ruských tanků, přes 3700 obrněných vozidel a BVP a více než 2 600 dalších vozidel. Podle odborníků budou čísla nejspíše trochu nadsazená, ale i z počtů fotografií a videí na sociálních sítích plyne, že ne zase tak příliš. Kromě zničených strojů ale musí být tisíce kusů i porouchané nebo poškozené techniky, ale opravitelné.

Její počty samozřejmě zjistit nejde, ale dá se předpokládat že v současné době, kdy ruská armáda na Donbase pomalu postupuje, má šanci získat zpět řadu na bojišti poškozených tanků a další techniky. To je ale první krok v tom, jak ji dostat v pořádku zpět na bojiště. Současná vojenská vozidla jsou komplikované systémy a jejich opravy často vyžadují specializované dílny a vyškolený personál. Přímo za frontou se dá opravovat jen lehčí poškození.

V Rusku samozřejmě mají firmy, které jsou schopné se o takové opravy postarat. Problém je, že často musejí respektovat ceny, které jim je armáda ochotna platit. Případně opravy jsou nesmírně komplikované a časově náročné. Je to dáno zakořeněným zvykem ruských vojáků si různým způsobem přilepšovat. Jednou z metod je rozprodej částí techniky. To, co vypadá poškozené nebo jde odstranit, často končí ve sběrnách a vyměněné za alkohol. Do opravárenských závodů se tak dostávají holé kostry vozidel.

Nejsou hlavně dovážené součástky

Rusko se mělo pokusit problém řešit vytvořením speciálních opravárenských jednotek, které by se alespoň o část poškozených zbraní postaraly v blízkosti fronty. Tato snaha, údajně i kvůli tendenci si přilepšovat různým prodejem, příliš úspěšná není. Navíc stejně jako v zázemí nemají na opravy dostatek potřebných součástek. Chybí hlavně komponenty dovážené ze zahraničí. Armádě tak nezbývá než poškozenou techniku posílat daleko do zázemí. Kdy bude opravena, není jisté. Důsledkem je nutnost vytahovat ze skladů staré zbraně jakými jsou třeba tanky T-62.

Nové zákony by neumožnily firmám odmítat přijímání poškozené techniky ani si diktovat, kolik za opravy chtějí zaplatit. Prostě by jim to stanovily ozbrojené síly. Firmy by navíc mohly povolávat své zaměstnance na směny v noci nebo o víkendech, i když to jejich pracovní smlouvy nepřipouštějí. Podle dostupných údajů se přitom příliš neřeší, kolik by lidé za tyto práce navíc vlastně dostali zaplaceno.

Opravu nejen své, ale i ukořistěné ruské techniky, musí řešit i Ukrajina. Ta má sice mohutný zbrojní průmysl, ale ruské bombardování řadu závodů a dílen poškodilo. Její výhodou je možnost získat sofistikované součástky, i když otázkou zůstává, jak je to s díly na sovětské typy techniky, které se vyráběly jen v Rusku. Ukrajině navíc pomáhají s opravami spojenci. Bez větších detailů je známo, že poškozené zbraně opravují zbrojní firmy v České republice, na Slovensku i jinde, které s technikou sovětského typu mají mnoho zkušeností.

Jak velké počty ruské vojenské techniky mohou být podle vás poškozené?

Zdroj: EnDefence