Jednalo se o první moderní BVP na světě

Klasické BMP-1 je vlastně první moderní bojové vozidlo pěchoty. BMP-1 byl vyvinut v Čeljabinském traktorovém závodě na počátku 60. let 20. století jako Objekt 765. Po úpravách během zkoušek byl přeznačen na Objekt 764, a v této podobě byl přijatý Sovětskou armádou do výzbroje v roce 1965. Hromadná výroba začala pod názvem BMP-1 v roce 1966. Jeho konstrukce je tak již téměř 60 let stará. V Sovětském svazu trvala výroba BMP-1 až do roku 1982, přičemž bylo vyrobeno více než 20 000 vozidel. 

iZdroj fotografie: Uživatel Mike1979 Russia / Creative Commons / CC0

Téměř stejně velké množství bylo vyrobeno v Československu jako BVP-1, zatímco Indie jich vyrobila neznámý počet v licenci, a řada zemí později vyráběla víceméně identické kopie (Typ 86 v Číně, Boragh v Íránu, Khatim v Súdánu). BMP-1, provozovaný hromadně sovětskou armádou a široce vyvážený, se stal zřejmě nejrozšířenějším bojovým vozidlem pěchoty na světě. Pojalo tříčlennou osádku a výsadek osmi vojáků. Má až 33 milimetrů silný pancíř. Vozidlo v sobě kombinovalo vlastnosti lehkého tanku a obrněného transportéru.

Jeho hlavní zbraní je nízkotlaké tzv. podpůrné dělo pěchoty Grom ráže 73 mm a odpalovač protitankových raket 9M14 Maljutka se čtyřmi střelami uloženými ve vozidle. Dále má koaxiální kulomet. Kanón Grom se ukázal v praxi velmi nepřesný, takže v nových vozidlech, počínaje variantou BMP-2 a dalších, už nebyl použit. Výzbroj protitankovými raketami se naopak velmi osvědčila a byla neustále vylepšována, přičemž Maljutky byly nahrazovány nejnovějšími verzemi dalších ruských protitankových řízených střel.

Motivací modernizace export

BMP-1 prošlo různými stupni modernizace mnohokrát, například získalo schopnost odpalovat modernější protitankové střely. Ale přesto kolem roku 2018 většina odhadů uváděla počet aktivních BMP-1 v ruské armádě už jen na 300 až 500 vozidel v několika jednotkách motostřelců. V ruské armádě však sloužilo také blíže neupřesněné množství dalších vozidel založených na BMP-1, jako je například průzkumný BRM-1K.

V záloze však bylo uloženo ve skladech velmi značné množství původního provedení typu BMP-1, podle některých odhadů jich mohlo být v té době kolem 7 000. Protože má Rusko ve službě modernější BMP-2, BMP-3 a vyvíjí i další, ještě lepší vozidla (Kurganěc-25), zdála by se myšlenka na další modernizaci BMP-1 trochu iracionální. Přesto se do ní známý podnik Uralvagonzavod pustil a poprvé ji představil v roce 2018.

iZdroj fotografie: VoidWanderer / Creative Commons / CC BY-SA

Důvodem nejspíše byla možnost využít velkých zásob starých vozidel, upravit je, a získat tak relativně moderní BVP za zlomek ceny nových. Motivací také může být možnost exportu technologie modernizace, protože vozidlo BMP-1 stále provozuje více než čtyřicet zemí, včetně třeba Indie, Kazachstánu nebo Egypta, které provozují velké vozové parky. Nabídnout jim levnou modernizaci jejich vozidel mohlo být pro tyto země velmi přitažlivé.

Kadence děla je až 400 ran za minutu

Už během 90. let 20 .století bylo různými výrobci navrženo několik upgradů původní podoby BMP-1. Například závod Tula Instrument Design Bureau ve svém demonstrátoru vzniklém z BMP-1 používal novou věž TKB-799 Kliver, která byla vybavena čtyřmi ATGM Kornet a 30mm autokanónem 2A72. Je zajímavé, že demonstrátor z Tuly vybavený touto věží, která se bez problémů a prakticky bez úprav vešla na starý trup BMP-1, byl v mnoha ohledech zbraňově silnější než pozdější BMP-1AM.

Zejména, pokud jde o palebnou sílu proti pancéřovaným vozidlům protivníka. Jiný projekt v té době také plánoval použít místo původních nové věže z výsadkového BMD-2 IFV, vyzbrojené 30mm autokanónem a protitankovou střelou Konkurs. BMP-1AM je projekt až z let 2016–18. Byl vyvinut podnikem Uralvagonzavod (používá se i zkratka UVZ). První zprávy o existenci modernizovaného BMP-1 od UVZ se objevily v dubnu 2018. Vozidlo bylo pak představeno na každoroční ruské vojensko-průmyslové show, Mezinárodním vojenském a technickém fóru ARMY v srpnu 2018.

Asi nejviditelnější změnou nejnovější verze je změněná výzbroj. Místo věže s dělem Grom ráže 73 milimetrů má novou věž označovanou BPPU neboli „jednotný bojový modul“ s 30milimetrovým autokanónem 2A72 (upravený autokanón 2A42). Jde o stejnou zbraň, jakou je vybaven moderní ruský obrněný transportér BTR-82A. Věž a její výzbroj je dálkově ovládána střelcem z vnitřku vozidla.

Kanón střílí munici 30×165 mm a má rychlost střelby 350 až 400 ot./min. Granáty do zbraně podává pás. Kanón je pozoruhodně lehký, váží pouze 84 kg. Přitom délka hlavně 2 416 mm znamená, že největší podíl na hmotnosti zbraně má právě ona, váží samostatně totiž 36 kg, přitom je znatelně tlustší a odolnější než většina hlavní pro jiné 30mm autokanóny. Zvládá náměr -5 stupňů až +70 stupňů, tj. omezeně se dá použít i proti létajícím cílům.

Vozidlo má velmi výkonnou protipancéřovou střelu

Granáty pro použití proti lehkým opevněním, pěchotě, vozidlům takzvaně „měkkým” a dalším neobrněným cílům, se nazývají 3UOF8 High-Explosive Incendiary (HE-I). Tento náboj má výbušnou náplň 49 gramů A-IX-2 a jde o standardní sovětský výbušný autokanónový náboj od roku 1943. Celková hmotnost střely je 390 g a celého náboje 842 g. V pásech s těmito granáty je každý čtvrtý nahrazen granátem 3UOR6. U něj výbušná náplň činí jen 11,5 g, zbytek je náplň, která funguje jako světelná stopovka. 

Při výstřelu má stejnou úsťovou rychlost 980 m/s jako 3UOR6 a napomáhá ke korekci palby, i když na velké vzdálenosti se trajektorie obou granátů může lišit. Pokud granát netrefí cíl, automaticky se zničí výbuchem přibližně po 9 až 14 sekundách, tj. vybuchne po asi 4 kilometrech. Autokanóny se obvykle ale efektivně používají na mnohem bližší vzdálenosti. Pro účely boje s pancéřovými vozidly protivníka existují dva typy 30 mm granátů. Starší 3UBR6 má klasický pancéřový plášť s jádrem z tvrzené konstrukční oceli. 

Toto ocelové jádro váží 375 g, přičemž celý projektil váží jen o 25 gramů více, 400 g, a celý plášť váží 856 g. Je vybaven světelným indikátorem (který hoří 3,5 sekundy) a má úsťovou rychlost 970 m/s. Jeho hodnoty průniku proti Rolled Homogeneous Armor (RHA) pod úhlem 60° jsou 29 mm na 700 m, 18 mm na 1 000 m a 14 mm na 1 500 m. Jedná se o průměrný výkon, který v naprosté většině případů dokáže vyřadit maximálně jen lehce obrněná vozidla.

Výkonnější pancéřová střela typu 3UBR8 patří také do kategorie Armor Piercing Discarding Sabot (APDS), tj. granátu s vlastní stopovkou. Vyznačuje se lehčím 222 g průbojným jádrem z wolframové slitiny. Střela jako celek váží 304 g a nábojnice 765 g. Podle některých údajů tato střela opouští hlaveň kanónu úsťovou rychlostí 1 120 m/s a proniká dle metodiky RHA pod úhlem 60°skrz pancíř silný 35 mm na vzdálenost 1 000 m a pancířem 25 mm silným na 1 500 m. Proti moderním bojovým vozidlům pěchoty může být proto mnohem účinnější než starší 3UBR6.

Nový zaměřovač, ale zmizely protitankové střely

Vozidlo disponuje i novým plně stabilizovaným zaměřovačem TKN-4GA, který dokáže pracovat i v nočních podmínkách. Jako koaxiální kulomet s náměrem navázaným na hlavní kanón je ve věži namontován klasický kulomet PKT, který má rychlost střelby 700–800 za minutu a používá klasický ruský náboj 7,62×54 mm. Na obou stranách 30mm autokanónu jsou na věži vozidla tři 81mm dýmovnice 902B Tucha. Modernizovaný BMP-1AM nemá ale schopnost odpalovat protitankové rakety.

Ve výzbroji vozidla se sice počítá i s ATGM 9K115 Metis, tento zbraňový systém však není zabudovanou součástí samotného vozidla, používá se individuálně pěšáky vně vozidla, v BMP-1AM se pouze převáží s jeho obsluhou. Trup vozidla zůstává prakticky stejný, jen s drobnými úpravami pro zlepšení nautických vlastností při překonávání vodních překážek. Je stále 6,73 metru dlouhé a 3,15 metrů široké, jen se o něco zvýšila jeho výška, která nyní činí 2,25 metru. Nová věž a vybavení vedly ke zvýšení hmotnosti vozidla na 14,2 tuny z původní hodnoty 13,2 tuny.

Zůstala stejná velikost osádky i výsadku, rozmístění dveří nebo palebních otvorů. Změnou je motor. Má nainstalovaný stejný, jaký se používá ve vozidlech BMP-2, typu UTD-20S1. Jde stejně jako v BMP-1 o čtyřtaktní vznětový, ale vícepalivový šestiválec vodou chlazený o výkonu 300 k při 2600 ot./min. Nový motor má ale mnohem jednodušší údržbu a také lépe pracuje při nižších teplotách.

iZdroj fotografie: Uživatel Mike1979 Russia / Creative Commons / CC0

Lze ho používat v plném rozsahu otáček i po studeném startu při -20 stupních Celsia. Stroji dodává rychlost až 65 kilometrů v hodině a dojezd až 550 kilometrů. BMP-1AM má také nové rádio. Původní R-123M ze starých BMP-1 byl nahrazen R-128-25U-2 s komunikačním dosahem až 40 km. Posádka také používá nový vnitřní komunikační systém AVSK-2U.

V ruské armádě podle dostupných údajů slouží jen několik desítek BMP-1AM, které měly být ve výzbroji jednotek ze Sibiře. V prvních fázích války na Ukrajině nebyly vůbec vidět. Rusko, respektive doněčtí separatisté, naopak nasazovalo jen starší verze BMP-1. Poprvé byl stroj na fotografiích zaznamenán 21. nebo 22. dubna poblíž Charkova. Lze předpokládat, že sem dorazily s nasazenými sibiřskými jednotkami. Podle zveřejněných fotografií bylo alespoň jedno vozidlo zničeno.

Proč se Rusko snaží modernizovat desítky let staré stroje, když má moderní konstrukce?

Zdroj: ArmyRecognition, TanksEncyclopedia

Článek Rusko na Ukrajinu poslalo nejnovější verzi BMP-1AM. Je to výrazně nebezpečnější bojové vozidlo pěchoty než předchozí BMP-1 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.