Rusko prohrává už na všech frontách. Totálně selhalo i na poli elektronické války, není úplně jisté proč

Přestože bylo Rusko považováno za světového lídra v taktikách elektronického boje, na bojišti své údajně velmi pokročilé dovednosti zatím neprokázalo. Ať už jde o zaměřování komunikačních zařízení či nulování radiolokačních systémů s cílem znemožnění komunikace a efektivního využití radarových systémů na bojišti, Rusko, až na pár malicherných zásahů, z nějakého důvodu zatím neodkrylo všechny své karty. Odborníci se proto domnívají, že opěvované spektrum ruského elektronického boje nemusí být tak barvité, jak se původně domnívali.

Rusko se zdržuje elektronické války

Během předešlých operací na Ukrajině, například v roce 2014, ukázali Rusové světu, že jsou více než schopni zaměřit se na celé sítě mobilních telefonů. Na základě jejich elektromagnetické signatury dokázali zaměřit a posílat zprávy ukrajinským vojákům, jednotkám i cíleným velitelským stanovištím. Jejich propracované taktické postupy donutily dokonce i americkou armádu urychlit rozvoj taktik elektronického boje, aby si udržela náskok před ruskou hrozbou.

Nyní se však zdá, že Rusové na Ukrajině své kapacity pro vedení elektronického boje plně nevyužívají. Invaze trvá již 7 týdnů a zatím byly zaznamenány jen určité náznaky elektronické války, kdy Rusové použili rušiče více méně pouze k rušení signálu na lokální rovině. Odborníci se tedy pozastavují nad tím, proč v rámci ukrajinského konfliktu nebyla dosud zahájena radioelektronická válka.

„Zdánlivý nedostatek systémů elektronického boje na frontové linii je pro ty z nás, kteří se zabývají ruskou taktikou a koncepcí elektronické války, záhadou,“ uvedl Samuel Bendett, vedoucí pracovník Centra pro americkou bezpečnost ve Washingtonu. Zdůraznil, že je tato skutečnost podivná už jen proto, že Rusko před invazí rozmístilo na hranicích s Ukrajinou několik zařízení pro vedení elektronického boje.

Zvolili chybnou taktiku

Existuje hned několik důvodů, nebo spíše domněnek, proč tomu tak je. Tím prvním může být jednoduše špatná logistika a plánování. To by nebylo ze strany Ruska ani tak překvapivé, k naprostému selhání logistické, velitelské i veškeré řídící podpory dochází již od samého počátku invaze víceméně na všech frontách. Ruské jednotky stále dokola dokazují, že mají problémy s vlastní koordinací. A navíc se objevují zprávy o tom, že se Ukrajincům podařilo ukořistit ruské komunikační vybavení.

Právě tato nedostatečně sladěná organizace by tedy mohla částečně vysvětlovat, proč nejsou schopni zahájit elektronickou válku. Panují také domněnky, že příčinou ruské zdrženlivosti může být nekvalitní a zastaralé vybavení, které není pro daný účel zcela způsobilé. To by znamenalo, že část modernizovaného vojenského vybavení se možná vůbec nedostala do terénu. Tato tvrzení jsou však opravdu jen spekulativní. 

Dalším možným vysvětlením, a zároveň daleko pravděpodobnějším, je špatná taktika. Je možné, že Rusové nechtějí používat rušičky z obavy, že by na bojišti narušili svou vlastní komunikaci. Zatímco rušičky mohou být při blokování nepřátelské komunikace poměrně účinné, pokud je rušící technika příliš hrubá, může rovněž narušit příjem přátelské komunikace.

U několika ruských jednotek bylo navíc zpozorováno, že používají komerční komunikační prostředky, tedy obyčejné mobilní telefony, daleko častěji než své vojenské vysílačky. Je tedy pravděpodobné, že jsou Rusové závislí na ukrajinské komunikační infrastruktuře. To by mohlo zároveň signalizovat, že nedisponují vlastní odolnou či záložní komunikací. A pokud jsou tyto zprávy pravdivé, ruská komunikace by ukrajinským zpravodajským službám posloužila doslova jako informační zlatý důl.

Nedostatačující výcvik ruských sil

K vedení elektronického boje je samozřejmě zapotřebí kvalitní výcvik. A zatímco Rusko již dříve předvedlo v rámci elektronické války svou silnou ofenzivu, existuje možnost, že nikdy nestálo proti skutečně opozičním silám. Ovšem stejně jako je nutné zdokonalovat svou ofenzivu, je také nezbytné pracovat na své vlastní obraně. Jestli však u ruských sil nikdy neproběhl výcvik, ve kterém byly vystaveny silné opozici, nikdy se skutečně nenaučily, jak bojovat s útokem mířeným na jejich vlastní komunikaci. 

Americký plukovník Jeffrey H. Fischer rovněž uvádí, že na samém počátku invaze mohlo dojít k „bratrovražednému“ rušení. To by znamenalo, že v momentě, kdy ruské síly aktivovaly své rušičky, Ukrajina udělala pravděpodobně totéž. I když by všechno to souběžně probíhající rušení bylo nesnesitelné pro obě strany, ofenzivní strana by byla zasažena daleko znatelněji. Samozřejmě i defenzivní síly by přišly k určité škodě, ovšem zdaleka ne tak zničující.

Dalším, docela jednoduchým vysvětlením pro nedostatečné zaznamenání elektronických bojů by mohl být nedostatek ukrajinských cílů. K vedení elektronické války jsou zapotřebí velmi specifické cíle, aby mohly být uplatněny taktické postupy pro jednotlivé elektronické vybavení. S postupem války však dochází k míšení a kombinování jak ukrajinské a ruské, tak civilní a vojenské techniky. Je proto stále obtížnější zaměřit se na konkrétní vybavení a technické komponenty.

Pokud navíc ukrajinská armáda funguje spíše jako ozbrojená milice a v rámci uplatňování partyzánského způsobu boje není tolik závislá na elektronickém spektru, odepírá Rusům adekvátní cíle. Ukrajinci rovněž obdrželi od západních zemí moderní vysílačky, jejichž signál není snadné zachytit, pokud s nimi nemá protivník dostatek zkušeností.

Zastaralá vojenská doktrína

Ruské vojenské operace staví na doktríně tzv. „centralizované exekuce“, což znamená, že na bojišti nelze udělat v podstatě vůbec nic, dokud nepřijde rozkaz od velícího generála. S ohledem na rychlý technologický pokrok však není v dnešní době dost dobře možné, aby vojenské operace, často technologicky pokročilé, vedl pouze jeden člověk. Proto se také Západ již dávno od této doktríny distancoval, přičemž důstojníkům je vždy na dané úrovni poskytnuta určitá volnost v rozhodování a plnění rozkazů. Rusko však v tomto směru velmi zaostává.

You can’t beat this. Ukrainian farmers are towing away an abandoned Russian Tor-M2 SAM system that costs some 25 million USD. pic.twitter.com/tC4oEjznHh

— Oryx (@oryxspioenkop) March 2, 2022

Jak můžeme vidět například na fotografiích kolujících po internetu, které ukazují vojenskou techniku v hodnotě desítek milionů korun zaháknutou za traktor a vlečenou bahnem do ukrajinských garáží, zdá se, že Rusko na poli elektronické války zatím tvrdě selhává. To však neznamená, že to tak zůstane napořád.

I přes to, že se Rusko v elektronickém boji doposud angažovalo minimálně a nevýrazně, pořád existuje možnost, že se časem uchýlí k tvrdším a brutálnějším taktikám, při nichž se bude více spoléhat právě na elektronické zásahy. Zejména pokud budou ukrajinské síly i nadále ruskou armádu úspěšně zpomalovat.

Jaké má Rusko dostupné schopnosti ve vedení elektronické války?

Zdroj: TheDefensePost, BreakingDefence, ThaiEnquirer