Ruský systém S-400 chrání nebe na dlouhé vzdálenosti. Obávají se ho i ta nejmodernější letectva

Sofistikovaná protiletadlová obrana dokáže být velmi tvrdým oříškem. Existují systémy, které jsou schopné zničit letadla i stovky kilometrů vzdálená.

i Zdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Sovětský svaz a posléze Rusko dlouhá léta budovaly sofistikované zbraně, které by dokázaly sestřelovat i ta nejmodernější letadla. Bylo jim jasné, že západní státy mají velkou převahu ve vzduchu a že je to jediný způsob, jak tento handicap eliminovat. Jejich snahy mít co nejlepší protiletadlový systém vyústily v dnes legendární zbraň, která se nazývá S-400.

Vývoj trval řadu let

Sovětský svaz na konci 70. let uvedl do provozu úspěšný protiletadlový systém S-300. Postupně ho modernizoval, ale ačkoli jde o stále velmi účinnou zbraň, bylo jasné, že s příchodem nové generace letadel bude nutnější rozsáhlejší změna. Již na konci 80. let tak začal vývoj nového systému ruskou firmou Almaz Antěj jako vylepšení systému S-300, ale s mnohem lepšími parametry. První zkoušky proběhly 12. 2. 1999 ještě se střelami ze systému S-300.

iZdroj fotografie: Russian Ministry of Defence / Creative Commons / CC BY
S-400 řídící stanoviště

Dalším vývojem postupně vznikl S-400 Triumf, označovaný i jako 40R6/40P6 Triumfátor, dříve známý jako S-300PMU-3, nová generace protiletadlového zbraňového systému středního a velkého dosahu. Rusko ho chtělo zavést v systému PVO krátce po přelomu tisíciletí, ale nakonec se rozhodlo pro něj vyvinout i nový typ střel. Do provozu byl proto S-400 uveden až v roce 2007. Dnes má Rusko údajně ve výzbroji 23 kompletů.

Podle údajů udávaných ruskou stranou je S-400 modulární konstrukce s otevřenou architekturou dnes už dvakrát účinnější než předchozí varianty obdobných zbraní. Umožňuje detekovat a ničit hrozby, jakými jsou letadla, bezpilotní letouny nebo balistické a řízené rakety do dálky až 400 kilometrů a výšky 30 kilometrů. Je schopen sledovat v exportní variantě až 36 cílů, v ostré variantě až 120 cílů v jednom okamžiku a integrovat i další systémy protiletadlové obrany pozemních sil i námořnictva.

Vylepšená verze má 10 odpalovacích komplexů 98Ž6

Jeho architektura je podobná jako u S-300. Skládá se tedy z komplexu velitelského a bojového řídícího stanoviště ASV 30K6, kde velitelské a řídící centrum je umístěno ve speciální nástavbě 55K6 na nákladním vozidle Ural. Další součástí řídícího komplexu 30K6 je mobilní 3D radar dalekého dosahu 91N6. Tento systém řídí 8 (u vylepšené verze až 10) protiletadlových raketových odpalovacích komplexů 98Ž6, přičemž jeden tento komplex dokáže útočit současně až na 12 letících cílů.

Každý raketový odpalovací komplex se skládá z univerzálního radaru 92N6, 3D přehledového radaru 96L6 a až z dvanácti mobilních odpalovacích zařízení 5P85T-2 (na návěsu za automobilem BAZ-6402) nebo 5P85S-2 (mobilní na speciálním kolovém podvozku 8×8 MZKT-7930 Astrolog). Každé odpalovací zařízení nese 4 kontejnery, spojené po dvojicích, jedna dvojice kontejnerů je označována 5P32-2.

Odpalovací zařízení doprovází přepravník dalších náhradních nabitých odpalovacích kontejnerů na návěsu za tahačem BAZ-6402, a to dvou dvojic 5P32-2. Tyto kontejnery umisťuje na odpalovací zařízení nabíjecí přepravník 22T6-2 na podvozku vozidla Ural-532361-1012, přičemž sám nese další zásobní dvojici kontejnerů s raketami 5P32-2 navíc.

Součástí každého systému jsou lehce smontovatelné přenosné věžové konstrukce 40V6M pro umístění antén radiolokátorů dostatečně daleko od vlastního komplexu. Technické zabezpečení celého komplexu S-400 zajišťuje systém s označením 30C6, zřejmě opět na podvozku těžkého nákladního vozu.

Obranný perimetr má tři vrstvy

S-400 používá různé druhy střel s různými dosahy. Největší dosah 400 km pokrývá střela 40N6, na vzdálenost 250 km je připravena střela 48N6, poloměr 120 km území kryjí střely 9M96E2 a bezprostřední okolí do 40 km má na starosti střela 9M96E. To systému S-400 umožňuje vytvořit trojvrstvou obálku obrany. Jedno řídící středisko může mít pod svojí kontrolou až 72 odpalovacích stanovišť s 384 střelami.

Ty mají poloaktivní nebo aktivní radarové navádění odolné rušení a cíl likvidují řízeným výbuchem. Mají umět ničit i křižující střely s plochou dráhou letu do deseti metrů nad zemí nebo cíle pohybující se rychlostí až 4 800 m/s. Rusko tvrdí, že při testech jeho nejpokročilejší střely zničily cíl vzdálený 400 kilometrů nebo ve výšce 56 kilometrů nad zemí. Systém je schopen přejít do bojové pohotovosti do tří minut a z režimu přesunu přejít do plně rozvinuté bojové polohy maximálně do deseti minut.

iZdroj fotografie: Russian Ministry of Defence / Creative Commons / CC BY
Stanoviště systému S-400

Země po uvedení do provozu začala S-400 nasazovat na ochranu nejvíce exponovaných míst, jakými byla Moskva nebo Kaliningrad. V současnosti by jimi měla být pokryta většina území Ruska. Byly rozmístěny například i na Krymu krátce po jeho obsazení, aby Rusko ukázalo ochotu ho bránit. Právě systémy S-400 jsou jedním z důvodů, proč NATO nechce zřídit bezletovou zónu nad Ukrajinou. Hlídkující letouny nad Ukrajinou by byly ohrožovány systémy umístěnými v Rusku nebo Bělorusku.

Přichází S-500 Prométheus

S-400 je také exportním artiklem, i když vývozní verze má některé možnosti omezeny. Pozná se nejrychleji podle označení, jelikož všechny jeho komponenty mají k označení připojeno písmenko E. Od roku 2018 exportní systémy dostává například Čína, od loňského roku Indie a systém má mít i Bělorusko, to však údajně ostrou variantu. Nejznámějším případem je nákup exportní verze S-400 Tureckem v roce 2020.

To kvůli tomu přišlo o možnost nákupu již objednaných letadel F-35. USA se sice obávaly, že turecké stroje by pak pomohly optimalizovat systém v obraně proti těmto letounům páté generace, ale s radostí celý systém otestovaly a prozkoumaly, neboť k němu v Turecku jako u člena NATO měly přístup. Některé nepotvrzené zprávy také hovoří o tom, že i v Indii se blíže nespecifikovaní zahraniční specialisté údajně k systému S-400E dostali též.

Ani systém S-400 již proto není posledním nejmodernějším systémem PVO v Rusku. To v roce 2021 uvedlo do provozu systém S-500 Prométheus, také známý jako 55R6M „Triumfátor-M“, což napovídá, že vychází ze současného S-400. Jde však o nový protibalistický raketový systém PVO země-vzduch, který má nahradit v současnosti používaný raketový systém A-135 a doplnit S-400. S-500 byl také vyvinut společností Almaz-Antey Air Defense Concern.

Jak velké nebezpečí představují systémy S-400 třeba pro letectvo NATO?

Zdroj: ArmyTechnology

Diskuze Vstoupit do diskuze
128 lidí právě čte
Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
Volby dopadly pro Fialu katastrofálně. Babiš situace určitě využije
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
4 z 5 lidí nejsou schopni najít na obrázku lva. Na první pohled pouze vizuální test si žádá i logické myšlení
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
Nepříjemné důsledky chození do postele s mokrými vlasy. Dost možná to stojí za svěděním i lupy
adbz.cz
adbz.cz
Je mu 93 let a nikdy neopustil Černobyl. „Ostatní zemřeli na strach a úzkost. Na svém životě jsem nic měnit nemusel.“