Protiruský odboj přitvrzuje: Unikátní raketový sytém S-300VM SAM byl spatřen na Donbase. Cílit bude na ruský vzdušný prostor

Sovětské systémy z rodiny S-300 jsou schopny operační činnosti za nepříznivého počasí i intenzivního radiolokačního rušení za náročných bitevních podmínek.

i Zdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Jeden z ukrajinských raketových systémů protivzdušné obrany, odpalovací a radarové vozidlo S-300VM, s NATO označením Antey-2500, bylo spatřeno 12. června v Lysyčansku. V centru obklíčeného pásma, kde ukrajinské síly již několik týdnů odolávají palbě ruského dělostřelectva a tvrdým útokům nepřátelských obrněnců. Systémy S-300V patří k nejmodernějším raketám země-vzduch (SAM) ukrajinské armády a momentálně jsou velmi nedostatkovým zbožím. 

Napadení vzdušného prostoru Ruska

S-300V , respektive VM, jehož celé označení je S-300VM „Antey-2500” (rusky С-300ВМ Антеӣ-2500) a NATO mu přidělilo kód SA-23 Gladiator\Giant, je ruský protiraketový systém určený k likvidaci balistických raket krátkého až středního dosahu, řízených střel, aerodynamických cílů i letounů, a je údajně schopen zasáhnout i letící přesnou munici. Výrobcem je koncern Almaz-Antey. Systém je instalován na pásovém terénním vozidle MT-T, navrženém a postaveném firmou Charkov Morozov Machine Building Design Bureau.

Může fungovat samostatně, nebo může být součástí jiných kompletů PVO. Je vybaven pokročilými elektronickými systémy a novým velitelským stanovištěm 9S457ME. Disponuje samostatným zdrojem energie, navigačním systémem i průzkumným polohovým zařízením. Raketový systém může současně zasáhnout až 30 aerodynamických cílů a až 24 balistických cílů. Řízené střely lze odpalovat v intervalu 1,5 sekundy. Komplet Antey-2500 odpaluje několik typů střel, např. střely 9M83, které jsou v rámci NATO označovány jako SA-12A Gladiator.

Ty se vyznačují doletem přibližně 65 km. Dále odpaluje střely 9M82M3 (kód NATO SA-12B Giant), zasáhnou cíl na vzdálenost až 96 km, ale dle nejnovějších ruských údajů v materiálech určených zahraničním zájemcům se udává dostřel až 200 km. Nejnovější ruská verze S-300VM používá i nové střely 9A83M, resp. ME s dostřelem až 130 km. Zajímavým konstrukčním řešením je i skutečnost, že nabíjecí jednotka na stejném podvozku, označovaná jako 9A84M a převážející dvě střely 9A82M/ME, může rakety i odpalovat.

Komplety S-300 jsou špičkové systémy

Vícekanálový naváděcí radar, který je součástí celého kompletu, je označován jako 9S32ME. Operační dosah i přesnost systémů SAM jsou ovlivňovány různými faktory, ovšem pokud by byl ukrajinský systém vyzbrojen některou z výše uvedených střel a umístěn asi 80 km od ruských hranic v Lysyčansku, mohl by S-300V za optimálních podmínek zasáhnout ruské letouny ještě nad ruským územím. Což by poskytlo ukrajinským jednotkám enormní výhodu.

Kromě tohoto pokročilého systému provozují ukrajinské síly ještě známější a dostupnější raketové systémy protivzdušné obrany S-300P. Oba systémy byly nasazeny na přelomu 70. až 80. let, jejich operační koncept a schopnosti se však významně liší. Systém S-300P 8×8 sedí na platformě kolového vozidla a během operací využívá více vozidel jako součást jednoho většího celku.  

Naproti tomu komplet S-300V a VM TELAR pojme 4 rakety země-vzduch, s doprovodným nabíjecím vozidlem 6 raket, přičemž všechny výše zmíněné komponenty se nacházejí prakticky v jednom mobilním komplexu. Jedná se tedy o špičkový systém protivzdušné obrany, který dokáže zajistit jednotkám během pozemních operací širokosáhlou podporu. 

Ukrajinské síly ztrácejí pozice

Bohužel neexistuje žádný ověřitelný zdroj, který by pojednával o tom, kolik S-300V měla Ukrajina k dispozici na začátku války. Stejně jako nevíme, kolik jich bylo během konfliktu zničeno. Lze ovšem předpokládat, že ukrajinské síly mají ve výzbroji jen velmi omezené množství variant S-300V, které byly zjevně vytaženy ze skladů, kde byly uloženy zhruba v době po dokončení ruské anexe Krymu v roce 2014.  

Přesun systémů S-300V do oblasti poblíž okupovaného Severodoněcku a Lysyčanska, kde budou systémy s největší pravděpodobností na dostřel ruského dělostřelectva, je velice významný a zároveň riskantní krok. Právě ochota Ukrajiny riskovat tyto těžko nahraditelné raketové systémy však naznačuje, že strategie spočívající v napadání ruského vzdušného prostoru podél frontové linie funguje a kriticky ohrožuje postavení ruských sil v oblasti.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA
Systém S-300VM (Antey-2500) na armádní výstavě v roce 2011.

Nelze však opomenout fakt, že ukrajinské síly momentálně čelí ohromné ruské dělostřelecké přesile. Prioritou tak zůstává především obrana a upevnění vlastních pozic. Přesun S-300V do takto nebezpečné oblasti by tak dost dobře mohl být spíše zoufalým krokem, s pomocí něhož se Ukrajina snaží nahradit slibovanou, ale na mnoha místech stále chybějící západní techniku.  

Bitva o Severodoněck pokračuje i v těchto chvílích, přičemž podle informací dosáhla ruská strana v posledních dnech na určité nezanedbatelné územní zisky. Obě válčící strany momentálně rovněž pokračují v likvidaci mostů přes řeku Doněc. Ukrajinské síly s cílem zabránit ruským vojskům v postupu, ruské jednotky ve snaze uvěznit ukrajinské síly na východním břehu. Zdá se, že právě řeka Doněc jako velká vodní překážka pro postup vojenských jednotek obou stran se v příštích týdnech zařadí mezi nejdůležitější faktory, které rozhodnou o dalším průběhu války. 

Jak podle vás ukrajinské systémy S-300V ovlivní další vývoj bojů na Donbase?

Zdroj: TheDrive

Diskuze Vstoupit do diskuze
71 lidí právě čte
Autor článku

Linda Niesnerová

Zobrazit další články