Domů
Pozemní technika
Tatra pod Tatrami: Legenda, jež vyčnívala v sovětské výzbroji a zanechala nesmazatelný otisk ve světě

Tatra pod Tatrami: Legenda, jež vyčnívala v sovětské výzbroji a zanechala nesmazatelný otisk ve světě

Jindřich Svěcený

7. října 2021

I přes omezení ze strany Sovětů zaujala Tatra ve výzbroji naší armády jedinečné postavení. Konečnou podobu pak dostala na Slovensku.

i Zdroj fotografie: Se Souhlasem MVK

Československá, později federativní republika, se vyznačovala z hlediska vyzbrojování jednou zásadní vlastností. Armáda nepřebírala pouze tupě sovětskou výzbroj, ale v rámci možností, byť omezovaných vztahy v rámci Varšavské smlouvy, si zachovala možnost používat i nepřehlédnutelnou část výzbroje domácího vývoje a výroby. Tím byla v rámci tehdejší takzvané světové socialistické soustavy unikátem.

V sázce bylo mnohé, tak musela Tatra o kus dál

Vývoj a výroba těžké výzbroje se v průběhu třicátých a následně v padesátých a šedesátých letech minulého století přesunuly z velké části na Slovensko. Důvodem bylo zvětšení vzdálenosti od tehdy nepřátelské německé, později západoněmecké hranice, a do určité míry i potřeba vyšší úrovně industrializace Slovenska.

Především v období po druhé světové válce tak vzniklo několik velkých zbrojovek zaměřených na licenční výrobu tanků (T-34, T-54/55, T-72), samohybných děl (SD-100), obrněných transportérů (BTR-50 v modernizované verzi OT-62) a bojových vozidel pěchoty (BVP-1 a BVP-2). Souběžně se rozběhl vývoj domácích konverzí výše uvedené techniky a vlastních konstrukcí obrněných transportérů (OT-810, OT-64) a samohybných dělostřeleckých systémů (122mm RM vz. 70, 152mm ShKH DANA). U kolových typů se používaly podvozky Tatra vyvinuté a vyráběné v Kopřivnici.

Vznik nového obrněného transportéru

Již počátkem osmdesátých let minulého století se specialisté tehdejší československé lidové armády (ČSLA) dopracovali k názoru, že bude třeba obměnit kolové obrněné transportéry OT-64 SKOT novým typem obdobné kategorie. Početná armáda používala také ještě zastaralé polopásové obrněné transportéry OT-810. Nabídka sovětských kolových OT BTR-70, případně BTR-80 byla odmítnuta pro koncepční zastaralost.

Reálný vývoj byl zahájen v polovině osmdesátých let, přičemž se na něm podílely Výzkumný ústav 010 ve Vyškově, Tatra Kopřivnice, Podpoljanské strojárně Detva a Závody ťažkého strojárstva Martin. Vývoj vedl v počáteční fázi Ing. Václav Pěchouček z VÚ 010. Vozidlo dostalo název TATRAPAN podle kódu vývojového programu založeného na VTERu (Vědecko-technický ekonomický rozbor). Základní šasi v podstatě netvořilo problém. Kolové podvozky Tatra s kyvnými nezávislými polonápravami byly a stále jsou z hlediska průchodivosti v terénu nejlepší na světě.

Podvozek terénního nákladního automobilu Tatra T-815 6×6 bylo třeba pouze mírně upravit. Vývoj se poněkud táhl, takže prototyp byl testován ve Vyškově až koncem osmdesátých let. Tamní náročný polygon absolvoval roku 1993 bez větších připomínek zkušební komise. Prototyp byl prezentován již v roce 1990, spolu s další novou výzbrojí na výstavě v Praze Kbelích pro zahraniční vojenské přidělence.

Nový kolový obrněný transportér měl sloužit rovněž jako specializované velitelské, štábní, spojovací a sanitní vozidlo. O menší počty měla zájem rovněž policie. Počínaje rokem 1990 však začala, mimo jiné, likvidace značné části československého obranného průmyslu. Rozdělení republiky na přelomu let 1992 a 1993 omezilo či zastavilo řadu slibných projektů. Jedním z nich byl i kolový obrněný transportér TATRAPAN.

Z nejasných důvodů česká strana odstoupila od dalšího vývoje vozidla, který pokračoval na Slovensku. Bez ohledu na rozdělení republiky pokračovala spolupráce ve zbrojním průmyslu, jež byla završena propojením některých firem v rámci Holdingu CSG (Czechoslovak Group), jehož součástí je rovněž slavná společnost Tatra, a to jak Tatra Defence, tak Tatra Truck. Slovenská armáda je vedle polské jedním z hlavních uživatelů různých automobilů Tatra a vozidel využívajících podvozky Tatra.

Na Slovensku pak Tatra zase o něco pokročila

Vývoj TATRAPANu byl dokončen ve formě druhého (slovenského) prototypu s upraveným tvarem sklopné přední kabiny a připraven do sériové výroby ve spolupráci společností VAB SIPOX, Konštrukta Defence Trenčín a PPS Detva Holding. Podvozek Tatra 815 VP 6×6 s osmiválcovým, vznětovým, vzduchem chlazeným motorem o výkonu 265 kW, mechanickou převodovkou 8/2 a přídavnou dvoustupňovou elektropneumatickou převodovkou byl zachován.

První TATRAPANy převzala slovenská armáda v roce 1994 s označením TATRA 815 6×6 TATRAPAN. V následujících pěti letech bylo vyrobeno 50 vozidel v několika verzích. Část z nich koupila řecká armáda. Modernizovaná verze s německými motory Deutz BF6M 1015C o výkonu 310 kW a automatickou převodovkou se dostala do výzbroje roku 2000 jako TATRAPAN MOD MARTAN, podle výrobního závodu v Martině.

Poté pokračovaly vývoj a výroba dalšími verzemi. TATRAPANy doprovázely slovenské vojáky v rámci misí KFOR (Kosovo), UNMEE (Eritrea), UNTSO (Golanské výšiny), UNFICYP (Kypr), a ISAF (Afghánistán). Dostaly se rovněž do Iráku, kde plnily na základně v Hile úkoly přepravy pyrotechnických specialistů EOD (Explosive Ordnance Disposal) a jejich robotů bez vážnějších připomínek. Dalším zahraničním uživatelem se stala Indonésie.

Výzbroj a odolnost nové Tatry

Standardní výzbroj tvoří kulomet ráže 7,62, nebo 12,7 mm lafetovaný na stropě přední kabiny. Pro zahraniční mise lze používat dálkově ovládanou zbraňovou stanici ZSRD 07 s kulomety ráže 7,62, nebo 12,7 mm. Na předku a zádi vozidla lze upevnit zadýmovací granátomety. Základní odolnost proti nastřelení je na úrovni Level 1 STANAG 4569, přičemž ji lze zesílit montáží zesilovacích bloků na Level 2. Dvojité dno vozidla má odolnost Level 2 proti explozi min, nebo improvizovaných výbušných systémů.

Odolnost rovněž zvyšuje tvar pancéřové korby a způsob umístění její zadní bojové části. Odolnost oken lze dále zvýšit montáží sklopných rámů s pancéřovými žaluziemi. Kabina a bojový prostor jsou vybaveny klimatizačním, komunikačním a filtroventilačním zařízením. Vozidlo lze přepravovat transportními letouny C-130. TATRAPAN rozhodně není posledním produktem spolupráce obranného průmyslu v Česku a na Slovensku.

Základní verze TATRAPANu

T1/Z1 – základní verze která je určena jako obrněný transportér pro přepravu osob
ZASA – upravená verze T1 určená pro působení v pouštních podmínkách
PVO – mobilní velitelské stanoviště protivzdušné obrany
AMB – mobilní sanitní a evakuační vozidlo
BAZUS, VPG – velitelské vozidlo dělostřeleckého systému ZUZANA
VP, VŠRV, VŠRV 2, VESPRA, VESPRA M – velitelské vozidlo ve třech provedeních
MOD – štábní vozidlo s možností nasazení i v extrémních klimatických podmínkách
DELSYS a DELOSYS – velitelská a štábní vozidla dělostřelectva
ASTRAPAN, VP (MCP-B) – velitelská vozidla PVO
CC – osmikolová verze určená pro přepravu kontejnerů s hmotností 18,8 t, schopností přepravovat náklad 17 t a táhnout přívěs 16 t.